Po stopách civilizací pravěké Evropy III. Germáni

Na přelomu našeho letopočtu vstoupila planeta Země do vodního znamení Ryb jež se stalo také symbolem Ježíšova učení a prvních křesťanů. Ve stejné době se na dějinné scéně Evropy objevují germánské kmeny, které nejdříve bojují proti Římu, aby později převzaly dědictví Římské říše a ve spojení s křesťanskou církvi daly vzniknout křesťanské středověké Evropě.

Germánská mytologie

Chceme-li hlouběji vniknout do povahy a mentality kteréhokoliv národa, pak je důležité seznámit se z jeho mytologií. Germánská mytologie se v hlavních rysech shoduje s mytologiemi jiných sousedních etnik jako jsou Řekové, Římané, Keltové či Slované. Odlišnosti  jsou pouze v akcentech. V germánské mytologii je to téma zápasu sil ohně a chladu pravděpodobně plynoucí z drsných klimatických podmínek evropského severu obývaného Germány. Celou germánskou mytologii prostupuje  boj a válka. Do germánského nebe-Valhaly jsou přijímání přednostně ne lidé ctnostní, ale především zasloužilí bojovníci.  Dále je na mnoha místech zmiňováno používání magie, stála blízkost smrti a zásvětí. 

Hlavním pramenem ke studiu germánské mytologie je sbírka mýtických a hrdinských severských písní a básní zvaná Edda. Vznikla okolo 12.století přepisem ještě starších literárních předloh.

Jako každý mýtus hovoří Edda o stvoření světa. Na počátku byl nekonečný Chaos z něhož vznikly dva protikladné principy reprezentované světem ledu a zimy na jedné straně a světem ohně a tepla na straně druhé.

Edda stejně jako jiné mýtické texty o prehistorii světa včetně Bible se zmiňuje o obrech a trpaslících žijících v dávných dobách, vyspělých lidech s mnoha zázračnými schopnostmi-bozích a jejich křížencích s obyčejnými  lidmi Nibelunzích-obdobách řeckých Titánů či hebrejských Nefilim a konečně Elfech-přírodních bytostech. Rozděluje svět na pozemský a nebeský a popisuje různé sféry posmrtné existence.

Soumrak bohů

Líčení „Soumraku bohů“, germánského „konce světa“ představuje klíčovou součást germánské mytologie.  V jinak symbolicky psané a obtížně srozumitelné Eddě je psáno proroctví vědmy. 

"Spoustu vím zvěstí, do dálek zřím, přehrozný pád vidím vlády bohů... Bratr bude bojovat s bratrem, sourozenci zničí svazky rodu, zle je na zemi, zrazují ženy,nikdo nikoho nechce šetřit"

Jedno z mnoha období Soumraku bohů které již zažilo lidstvo ve své historii prožíváme v současnosti, takže můžeme příslušné pasáže z mytických textů snadněji pochopit. Katastrofě předchází krize mezilidských vztahů a všeobecném úpadku morálky. Dokonce i samotní „bohové“ ztrácejí moudrost a vedou lidstvo ke zkáze. Vše směřuje k velké globální katastrofě, během které války a násilí mezi lidmi doprovázejí epidemie smrtících nemocí a rozsáhlé přírodní katastrofy. V knize "Germánská mytologie" od L.Spáčilové [1] je možné se seznámit s volně přeloženými pasážemi z Eddy popisujícími "Konec světa"jako očisty země po kterém nastává nová éra lidstva-zlatý věk:[2]

" Náhle přichází ničivá zima Fimbul... Tři zimy se těsně následují bez jara a léta... Slunce spolknou vlci, nebeská tělesa se zatemní a svět zpustne... Stromy budou vyvráceny z kořenů, otřese se i strom světa Yggdrasil... Hory se zřítí a země zmítaná otřesy se propadne do oceánu rozbouřeného hadem Midgardem. Had vystoupí z mořského dna a bude bojovat s bohy... Zhroutí se mezilidské vztahy, každý bude bojovat s každým…Po boji roznítí Surt oheň Surtalogi (Surtův oheň) a spálí celý svět.“

"Z moře se zvedá nová země, nad níž se klene nové nebe... Slunce bude svítit a orel, který se v době katastrofy živil mrtvými, létá ve vzduchu... Ve větvích svatého stromu jasanu přežil jeden lidský pár a zakládá nové pokolení...Někteří bohové také přežili…Obyvatelé země a nebe budou žít po katastrofě  v harmonii a míru."

Poslední katastrofy tohoto rozsahu byly na Zemi naposledy  před 25000lety, kdy svět postihla biblická potopa a 12000lety kdy zanikla Atlantida. Příslušníci původní arijské rasy před touto dobou žili na dalekém severu, kde existovala i země zvaná Thule či Hyperborea. Klima tam bylo výrazně teplejší než dnes. Během katastrofy došlo k posunu zemské osy a tím k náhlé klimatické změně. Zatímco se v některých místech prudce oteplilo a roztály ledovce, na Sibiři a v blízkosti dnešního Severního ledového oceánu se prudce ochladilo.  Mamuti ještě se zbytky rostlinné stravy v žaludku doslova zamrzli ve sněhu a ledu. Přeživši lidé pak byli nuceni se vydat na jih do teplejších pásem a tam hledat svou obživu. Zde je pravděpodobně důvod vzniku staré legendy o příchodu ničivé zimě Fimbul zaznamenané v mýtech.

Vanové a Asové

Germánská mytologie rozlišuje dva rody bohů, polobohů a lidí: Asy a Vany.

Slovo As vzniklo ze slova duch. Asové reprezentují mužský princip jang. Jsou spojeni s bojem, vůdcovstvím, řemeslem, objevitelstvím a výkonem spravedlnosti a práva.

Slovo Van vzniklo od slova krásný. Vanové reprezentují ženský princip jin. Jsou více spojeni se zemí, zemědělstvím, prosperitou, pečovatelstvím a plodností.

V ideálním světě se svět Asů a Vanů vzájemně doplňuje a prolíná. V dobách úpadku dochází mezi rody Asů a Vanů k vzájemnému boji symbolicky vyjádřeném v Eddě tímto příběhem, poukazujícím i na faktickou nesmrtelnost. Po každé smrti se vždy zrodíme znovu a znovu, přičemž nevyřešené úlohy řešíme stále až do jejich plného vyřešení.   

"Vím, jak první vražda v svět přišla, když Gullveigh oštěp proklál, když v Hárově síni jí ohněm sžehli, třikrá sžehli, tři krát zrozenou, znovu a přece stále žije."

Kouzelnice Vanů Gulliveg ("Zlaté opojení") vzbudí v Ásech svým vyprávěním o majetku Vanů chtivost po zlatě a dochází tak k první válce. Nakonecsice v příběhu byl uzavřen mír a rody uznávají vzájemnou rovnoprávnost, ale jejich zánik je nevyhnutelný. 

Existuje několik výkladů tohoto střetu v naší historické epoše:

a) Konflikt dvou kultur: jihoskandinávsko-západoevropské megalitické kultury a indogermánské kultury bojových seker  pronikající na sever a západ Evropy v době konce neolitu. 

b) Konflikt kasty bojovníků a rolníků uvnitř jedné společnosti starých indoevropských kmenů.

c) Konflikt mezi dvěma etniky dříve jednotných indoevropanů, předchůdců  dnešních Slovanů a Germánů.

O takovém konfliktu vskutku hovoří paralelně germánské i slovanské mýty (Velesova kniha)[3]. Udál se někdy mezi 4.-1.tisíciletím př.n.l. a probíhal na rozsáhlých územích východní Evropy.

Proti sobě stáli Venedi ( tak nazval Slovany i byzantský kronikář Jordanes), kteří sídlili v okolí dolního toku řeky Don a Asové, kteří s Venedy sousedili na Východě. Centrum země Asů se nacházelo u břehu řeky Volhy, podle jiného zdroje až v středoasijském Turkmenistánu. V čele Asů stál vojevůdce jménem Odin. Vedle válečného umění se orientoval v magii a věšteckém umění. Díky intuitivnímu hledu pochopil skrytý význam runového písma, které užívali jak staří Germáni, tak i Slované.

Válka mezi Asy a Venedy byla dlouhá a krutá, neměla však konkrétního vítěze. Obě strany tak nakonec uzavřely příměří a mezi sebou si vyměnili jako rukojmí několik schopných a vážených mužů a žen, aby předešli dalším válkám a vzájemně se obohatili o vědomosti a dovednostmi druhé strany.

Odin vědouce, že jeho potomci osídlí evropský sever se pak vydal na Západ. Prošel novgorodskou zemi, kde mimo jiné v 9.stol. jeho potomek varjag=viking Rurik založil dynastii, která vládla Rusku až do 17.stol. Z Novgorodu Odin zamířil na jihozápad a dobyl území dnešního Saska. Zde předal vládu svým synům, a vydal se na sever, aby zakončil svou životní pouť na území Švédska, kde v blízkosti Stockholmu založil velkou svatyni.

Odin se stal pro Germány a Vikingy uctívaným božstvem, ztělesněním archetypu Boha Otce. Stal se patronem vojáků, státníků a básníků, dále pak bohem války, smrti, magie a extáze. Je vnímán i jako tvůrce runového písma či germánský zákonodárce. Jeho kult rozhodně nebyl prost temné stránky. Kronikář Adam z Brém kolem roku 1070 popsal obřady které byly na počest Odina vykonávány v hlavní svatyni Vikingů v Uppsale nedaleko Stockholmu.

"Každého devátého roku se v Uppsale pak koná společná obětní slavnost všech švédských krajů; účasti na ní není nikdo zproštěn. ... Obětní obřad probíhá takto: od každého druhu živých bytostí mužského pohlaví je obětováno devět kusů. Jejich krví jsou usmiřováni bohové, těla však jsou pověšena v háji blízko svatyně. Tento háj považují pohané za posvátný, majíce každý strom za svatý pro smrt a rozklad obětí. ... Kromě lidských těl visí v tomto háji též psi a koně a jeden křesťan mi vyprávěl, že tam spatřil 72 těl mrtvých obětí. Zpěvy zpívané během této obětní slavnosti jsou ostatně prý velice nemravné, pročež je lépe o nich pomlčeti."

Germáni vstupují do histrorie

Jako první se o Germánech coby zvláštní etnické skupině zmínil antický zeměpisec Strabón v 1.stol.př.n.l., který je označil za barbarskou skupinu žijící v severní Evropě, podobnou Keltům, ale přesto od nich odlišnou.

Ve srovnání s Kelty a Římany stáli Germáni na výrazně nižší civilizační úrovni ať již šlo o zemědělství, tak řemeslo. Nepoužívali mince a ani mezi sebou neměli vzdělané Druidy ač jejich věštecké umění bylo na poměrně vysokém stupni.

Přes všechny hendykepy se jím však nakonec podařilo vyšvihnout na špičku civilizace a stát se pokračovateli římské civilizace a nositeli kultury až do současnosti. Vděčili za to schopnosti učit se od vyspělejších Keltů a Římanů a pak také silné vůli, píli a houževnatosti, tedy vlastnostém, které jsou pro  Germány charakteristické dodnes.

Germáni a Římané

V 1.století. př.n.l. Germáni  žili pouze na území severního Německa a jižní Skandinávie. Snad díky ochlazení severní Evropy a přelidnění se vydali na jih za novými zdroji obživy. Usídlili se ve střední Evropě na původně keltském území, kde pravděpodobně žili v symbióze se zbytky původního keltského obyvatelstva. 

V jejich čele stál Marobud. Vůdce který prožil mládí na dvoře římského císaře Augusta a mnohému se u Římanů naučil. Stal se králem rozsáhlé říše, která měla centrum v Čechách a zahrnovala území od Dunaje po Balt. Marobudovi se podařilo uzavřít mírovou smlouvu s Římem, kterou dodržel  i ve chvíli, kdy v roce 9.n.l. v západní Germánii pod vedením cheruského knížete Armina vypuklo protiřímské povstání, během kterého při bitvě v Teutoburském lese bylo vlákáno do léčky a zmasakrováno několik římských legií pod velením generála P.Q.Vara. Svojí nečiností Marobud čelil hněvu Armína a dalších vůdců Germánů, byl zrazen jedním ze svých velitelů a musel uprchnout do Říma, kde zemřel.

V polovině 2.stol. podnikli Germáni vojenskou výpravu na území Říma a pronikli až do Itálie. Byli však odraženi. Císař Markus Aurelius následně v rámci tzv.  Markomanských válek podnikl vojenská tažení za Dunaj na germánská území, kde Římané pronikli i na Slovensko a jižní Moravu. Jen smrt císaře zabránila uskutečnění plánu včlenit Moravu a Čechy do římského impéria jako provincie Markomanie. 

Ve 3.století začala římská moc slábnout. Z jižní Skandinávie se vydali na jih germánští Gótové, kteří překročili římskou hranici a vpadli na Balkán. Nakonec byli poraženi, nicméně válka Římany silně vyčerpala. Již jen díky germánským žoldnéřům mohla říše dál přežívat.

V roce 375 vpadli do Evropy z východu Hunové a začalo velké stěhování národů. Pod tlakem Hunů se dalo do pohybu několik germánských kmenů. Překročily římské hranice a začaly obsazovat jedno římské území za druhým. Přitom dvakrát vyplenili i samotný Řím. V roce 410 Vizigóti a v roce 455 Vandalové.

V roce 476 sesadil germánský vůdce Odoakar posledního západořímského císaře Romula Augusta. Germáni na území říše založili několik „barbarských království“, které se staly nástupci říše římské.

Germáni a křesťanství

Součástí pohanské germánské mytologie bylo vyprávění o tom, jak bůh Odin obětujíc se lidem devět dní visel spoután na posvátném stromě v rámci jakéhosi šamanského zasvěcovacího rituálu, během kterého se mu dostalo pochopení symboliky magických run. 

Díky této mýtické symbolické představě byl prostým Germanům blízký šířící se kult ukřižovaného Krista.

Ve 4.stol. se mezi Germány rozšířilo křesťanství v podobě ariánství hlásající nadřazenost Boha Otce nad Synem díky misijní činnosti gótského biskupa Wulfily, který byl stoupencem alexandrijského kněze Areia. V roce 325 Nikajský církevní koncil prohlásil ariánství za herezi, zřejmě proto že neuznávalo autoritu Říma. Nicméně ariánství se šířilo dál..

Zlom nastal v roce 496. Franský král Chlodvík přijal se svou družinou římsko-katolickou víru. Vzniklo spojenectví stále silnější Franské říše s římskými papeži. Díky němu postupně všechny germánské kmeny přijaly dobrovolně, či pod nátlakem vojenské moci výbojných Franků katolictví.

Výjimku představovali pouze severští Vikingové. Od konce 8.stol. podnikali na svých důmyslných lodích nájezdy na Británii a pevninskou Evropu. Přitom drancovali kostely, vraždili a loupili. Vikingové se tak pro místní germánské obyvatelstvo stali tím, čím byli sami ještě před několika staletími pro Římany a domorodé obyvatelstvo britských ostrovů, ničeho se neštítícími krutými barbary. Nakonec se ale i Vikingové přece jen usadili. Založili Norské a Švédské království a v 11.století přijali křesťanskou víru.

Moderní odkaz germánské mytologie

Během křesťanského středověku se zdálo, že germánské pohanské náboženství je již na věky zapomenuto.

Již 19.století ukázalo, že je to jinak. V dobách romantismu se mnohé národy, mezi nimi i Němci obracejí ke své dávné mytické minulosti hlavně v umění.

Jedním z těchto umělců byl i německý skladatel Richard Wagner. Námětem jeho několika oper se staly starogermánské mýty a legendy jimiž okouzlil mnohé německé posluchače, mezi nimi i mladého Adolfa Hitlera.

Po roce 1918 vzniká v Německu okultní společnost Thule. Jejím cílem vedle studia okultismu a magie je i zájem o germánskou prehistorii. Členem spolku se stává i Adolf Hitler a další pozdější pohlaváři třetí říše, kterým se podaří nadchnout pro novodobé germánské pohanství většinu národa.

Především Himmler je doslova fascinován germánskými mýty a runovou magii. Zakládá SS ( S není písmeno latinské abecedy, ale znak abecedy runové) jako germánský mystický řád. Nacističtí ideologové si uvědomují, že žijí v době „Soumraku bohů“. Příčinu zla na Zemi však nenazvou nedostatek soucitu a vzájemnosti mezi lidmi, ale existenci degenerovaných národů a ras, především židů. V jejich fyzické likvidaci tak vidí očistnou proceduru, která má zabránit osudovému „Soumraku bohů“. Německý národ přitom vnímají jako nejčistší potomky dávné arijské rasy žijící v severské zemi Thule.

Hitler také křísí starou germánskou myšlenku drang nach osten. Touží ovládnout zemědělsky úrodnou a surovinově bohatou oblast Ruska, která byla kdysi domovinou starých arijců a udělat z ní německou kolonii. Jistě ne náhodou se rozhodující bitva druhé světové války mezi Němci a Rusy uskutečnila tam, kde podle již zapomenutých legend se střetli Asové pod vedením Odina s Venedy. Tak  jako Odin ani Hitler nedokázal Slovany porazit a německá vojska se od Volhy a Donu musela vydat zpět na ústup.

I přes porážku Německa však dávný konflikt mezi Asy a Venedy žije dál. Ve sporu Západ-Rusko. Zda tento spor nakonec skončí zničením obou rodů, jak prorokuje Edda uvidíme. Při karibské krizi v roce 1962 jsme tomu unikli jen o vlásek.

Éra nacismu zkompromitovala odkaz germánské mytologie stejně jako starý arijský symbol svastiky. Neprávem. Měli by jsme rozlišovat mezi mýty a symboly a jejich zneužitím. Nejznámější odkaz germánské mytologie v moderní době představují zfilmované fantasy romány J.R.R.Tolkiena, které si získaly přízeň miliónů čtenářů a filmových diváků.

 Zdroje:

[1]Spáčilová, Volfová: Germánská mytologie, Votobia 1996

[2]http://tkmyth.sweb.cz/texty/mytol/uvod01.htm#ragnarok

[3]http://bnw-nwo.wz.cz/history/o-runach-velesovy-knihy.pdf

[4]wikipedie

---pokračování příště---