Zápisky z cesty po jižní Indii II.

Největší bohatství Indie se skrývá v její spiritualitě. Obvykle se však nejedná o spiritualitu osaměle žijících a do sebe ponořených jogínů, jak by jsme na první pohled mohli očekávat. Naopak se projevuje zejména v přáte

Hinduismus-náboženství Indie

Dominantním náboženstvím Indie je hinduismus. Jeho kořeny sahají až do hlubokého dávnověku. Posvátné védy zmiňují doby staré již desítky tisíc let. I přes své stáři však rozmanitá hinduistická tradice uchovala více moudrosti a poznání než mnohem mladší, avšak církevními dogmaty silně poškozené křesťanství.

V hinduismu je dodnes živá nauka o převtělování a všeobecném zákonu příčiny a následku-zákonu karmy. Většina hinduistů je stále vegetariány a odmítá zabíjení zvířat. V hinduismu je známá koncepce kosmických cyklů. Náboženství se prolíná s filozofií, která v Indii dosáhla vysokého stupně dokonalosti. Astrologie, stejně jako z duchovních principů vycházející medicína-ajurvéda není v Indii šarlatánstvím, ale uznávaným uměním a vědou.

O hinduismu se někdy hovoří jako o polyteistickém náboženství při pohledu na četná vyobrazení hinduistických bohů a jejich ženských protějšků. „Bohové“ však představují jen různé projevy a aspekty jediného univerzálního Boha. Brahma představuje Boha v aspektu stvořitele. Višnu udržuje vesmír v rovnováze. Podle indické tradice se pravidelně inkarnuje na zemi a pomáhá tak lidem v jejich duchovním vývoji. Šiva představuje aspekt Boha ničitele. Jen odchod-zničení starého může uvolnit cestu novému.

V hinduistickém chrámě

Během naší cesty jižní Indii jsme navštívili řadu hinduistických chrámu ve státě Tamilnád. Většina z nich byla stará okolo 1000 let. Předchozí generaci staveb zničila obří vlna tsunami, která pronikla hluboko do rovinatého vnitrozemí a srovnala se zemí mnoho ve starověku vybudovaných staveb a měst. Zbytky jednoho z těchto měst odkryla poslední vlna tsunami z roku 2004. Nacházelo se v blízkosti Chennaie a bylo nazváno městem sedmi chrámů. V 1.tisíciletí bylo význačným centrem tehdejší indické civilizace.

Hinduistické chrámy byly budovány s velikou precizností. Zdobí je četné sochařské skulptury s náboženskými symbolickými výjevy. Mnohdy vytvářejí velmi rozsáhlé chrámové komplexy,  jejichž součástí jsou např. i vodní nádrže. 

Musím říci, že má původní představa hinduistického chrámu se značně lišila s realitou. Představoval jsem si tiché místo, kde lidé v klidu a pohroužení do modliteb vzhlíží k božství podobně jako v křesťanském kostele.

Opak je pravdou. Jsou to většinou místa velmi živá a pro prosté Indy slouží také jako společenské a svým způsobem i zábavní centrum. Indové jako jižní národ jsou dosti temperamentní a to se projevuje i v jejich náboženském vyznání, které je hodně emotivní. Zvuky bubnů, trubek a dalších nástrojů se tak v chrámu prolíná s hlasitými projevy náboženského vyznání. Chrámy jsou většinou tak plné lidí, že jsme si v některých chvílích  museli dát pořádně pozor, aby jsme se neztratili v davu.

Hinduistické chrámy jsou zasvěceny různým božstvům a každý z chrámu má  určitý konkrétní účel. Mnohé jsou spojeny se jmény jednotlivých planet a jejich astrologickými charakteristikami. Dále pak s různými oblastmi života jako je zdraví, vzdělání, duchovní klid, štěstí v manželství, ochrana proti černé magii a podobně.

Ve svém palmovém listě jsem měl vyjmenováno pět míst, které jsem měl v jižní Indii navštívit. Pochopil jsem, že chrámy které se v nich vyskytly byly zaměřeny na oblasti na kterých musím zapracovat. Jsem rád, že na naší cestě jsem mohl všech pět chrámů  navštívit.

Puja

Ve většině chrámů jsme se zúčastnili i tradičních náboženských obřadů a modliteb, které v chrámech  provádějí místní kněží.

Při prvním povrchním pohledu působí tyto obřady na většinového Evropana poněkud rozpačitým dojmem.

Prvního čeho si můžete všimnout je ceník, podle kterého jsou různé druhy modliteb různě finančně oceněny, což Evropanovi avizuje představu středověkých odpustků. Zde je však třeba si uvědomit, že indický chrám by bez těchto peněz zkrátka fungovat nemohl. Stát jej financovat nemůže, na to nemá peníze. Přitom místní kněží musí něco jíst a z něčeho žít, něco stojí provoz a údržba a pak také chrámy se starají o chudé.

Vlastní obřad zpravidla začíná přečtením vašeho jména, měsíčního znamení a vycházející hvězdy v okamžiku narození účastníků knězem, čímž jste vtaženi do obřadu. Následuje vyslovování manter a modliteb a řada různých obřadních úkonů, v rámci kterých hrají významnou roli práce s přírodními živly, např. s očistnou silou ohně. Nakonec vám udělí kněz požehnání a otiskne většinou bílý či červeně zbarvený prášek na čelo.

Západní člověk se může ušklíbnout nad charakterem a průběhem těchto obřadů. Z vlastní zkušenosti jsem však několikrát sám na sobě pocítil jejich sílu. Během jednoho obřadu kněz vzal do ruky kokos a mrštil jej o zemi. V okamžiku kdy se roztříštil o zemi, znatelně jsem pocítil, jakoby se uvolnil i nějaký vnitřní blok ve mně.

Domnívám se, že vše co tyto obřady provází má svůj jasný a zdůvodnitelný význam. Jen tím, že jsme povýšili racionální rozum a potlačili intuici nám hluboký smysl obřadů uniká. Byly vytvořeny moudrými lidmi již před tisíciletím jako tehdejší podoba některých dnešních moderních psychoterapeutických technik. Hlubinná Jungova psychologie pracující se symboly a archetypy by k tomu jistě mohla mnohé říci a skrytý význam jednotlivých obřadních úkonů na procesy v lidské duši objasnit i z pohledu moderní psychologie.

V Ramešvaramu

Nejvíce na mně vnitřně zapůsobil obřad puji  v městě Tiruvanmalai, který byl vůbec první kterého jsem se v Indii zúčastnil. Chrám Tiruvanmalai by podle Hinduistů měl navštívit ten, kdo zahajuje duchovní cestu. Z architektonického hlediska jsem nejvíce obdivoval velký chrám v městě Tanjavur, zasvěceném Šivovi a podporující duchovní klid a mír.

„Nejdobrodružnější“ a svým způsobem vrcholový byl však zážitek v městě Rameswaram nacházejícím se  na ostrově v Bengálském zálivu spojeným s pevninou silničním a železničním mostem.

Ráno jsem se zde zúčastnil tzv. mokré pooji. Slouží k duševní očistě a očistě karmy. Její součásti je polévání vodou z 22 studní. Již když jsme přicházeli k první z nich míjeli nás proudy zcela mokrých, ale šťastných Indů. Opatrně jsme došli k první studni a postavili se do mnoho desítek metrů dlouhé železnými zábradlími tvarované řady. Během čekání jsme si nesčetněkrát podali ruce s místními přátelskými domorodci a nesčetně zodpověděli otázku odkud jsme. Vidět pospolu tolik Evropanů v chrámech byla pro Indy v každém námi navštíveném chrámu velmi neobvyklé a svým způsobem jsme byli i velkou atrakcí. Po několika desítkách minut čekání přišlo první polití a nešlo jen o pokropení. U většiny studní byl každý z účastníku puji poctivě polit celým kýblem. Naštěstí Slunce rychle stoupalo nad obzor a tak nám nebyla až tak velká zima. Vše šlo svižně až do 20 studni. U té předposlední se však vytvořila obrovská tlačenice. Na chvilku jsem si vzpomněl na vyprávění o náboženských procesích, během kterých lidé byli umačkání v davu. Ramešvaram je vždy hojně navštěvován, toho rána však zde bylo ještě více lidí  než obvykle. Nakonec se nám všem podařilo přece jen se sevření davu uniknout a již v klidu došli do převlékárny, kde jsme si na rozdíl od domorodců převlékli suché šaty. I když polévání bylo místy dramatické, tak musím říci, že po obřadu jsem se cítil velmi dobře a účasti na puji rozhodně nelitoval.

Následující den jsem byl ve stejném městě již jen svědkem puji za mrtvé konané na břehu moře. Účastníci dostali směs mouky z niž zhotovili čtyři kuličky s nimiž pak pozvolna kráčeli do moře až do chvíle, kdy se ve vodě rozpustily. I když jsem nebyl účastník obřadu vnímal jsem její energii. Zjevně jsem nebyl sám, protože mezi účastníky obřadu se snažila proniknout i jedna z mnoha kolem se pohybujících kraviček. Měl jsem vnitřní pocit, že obřad má mnohem hlubší význam než jen za mrtvé. Pro mě osobně tvorba kuliček symbolizovala utváření našeho od celku odděleného ega a všech starostí kterými zatěžujeme své životy. Vstupování do moře spojené s rozpouštěním kuliček mořskou vodou pak symbolicky představovalo jejich rozpuštění v nekonečném oceánu života, jehož jsme nepatrnou součásti.

Křesťanství  v  Indii

I když je křesťanství v Indii menšinové ( cca 3% indické populace), tak křesťanský kostel jsme spatřili v každém menším městě. Křesťané v Indii odvozují svůj původ od jednoho z apoštolů-svatého Tomáše. Ten byl podle legendy probodnut kopím na příkaz místního krále nedaleko Chennaie kolem roku 72.  

O rozšíření křesťanství v Indii se později zasadili také portugalští, nizozemští a britští kolonizátoři.

Křesťanství je v Indii zjevně poznamenané místní mentalitou. Nemá ty rysy jisté zatuchlosti, jak můžeme občas pozorovat u nás, kde je spíše kultem smrti než života. V Indii je větší důraz kladen na Krista žijícího a žehnajícího, než Krista umírajícího na kříži, jak je tomu u nás.

 Islám v Indii

Četné jsou v jižní Indii také mešity a postavy do černých hábitů zcela zahalených Indek, Islám dorazil poprvé na sever Indie spolu s arabskou expanzí již v 7.stol.

Ve středověku se rozšířil tak, že mnohá středověká severní indická království byla řízena muslimskými sultány. Ze severu Indie se v menší míře dostal islám i do celé jižní Indie.

Dominance islámu na severu vedl po ukončení britské okupace k rozdělení Indie. Pakistan a Bangladéš jsou původně součástí Indie v které převládl islám. Vztahy mezi Indii a Pákistánem jsou trvale napjaté zejména díky sporům o území Kašmíru. Stejně napjaté jsou i vztahy mezi hinduisty a muslimy na sporných územích.

O poznání lepší je to na jihu Indie, kde muslimská komunita žije v relativním míru a harmonii s příslušníky jiných vyznání.

Buddhismu v Indii

Překvapivě jsem se v jižní Indii prakticky nesetkal s Buddhismem. Snad jen v muzeu v Tanjavuru, kde jsem si prohlédl několik soch Buddhy. Buddhismus se rozšířil v Indii v 5.stol. př.n.l., aby se později ve své domovině opět rozplynul v hinduismu.

V dějinách Indie buddhismus zanechal největší otisk asi v době vlády mocného panovníka indického starověku, krále Ašoky. Ašoka se z dobyvatele, který měl na svědomí tisíce lidských životů stal ve 3.stol. př.n.l. jedním z nejosvícenějších panovníků lidské historie, který po své konverzi usiloval nejen o zlepšení podmínek života obyčejných lidí, ale i zvířat. Vysílal také poselstva, která šířila buddhismus na Srí Lanku, do Barmy a dokonce až do Egypta a Řecka.

 ---pokračování příště---