Čechy v době mytické

„Vítej mi, země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi v čas potopy lidu zbavená, nyní jako na památku lidstva nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení.“

Tato slova pronesl podle legendy zachycené Kosmovou kronikou praotec Čech po výstupu na horu Říp, kterým vyvrcholilo dlouhé a namáhavé putování jím vedeného slovanského kmene z východu do země zaslíbené.  

Legenda o praotci

Vyprávění o praotci se objevují u řady národů. Vzpomeňme Abraháma, který přivedl svůj kmen do země Kanaanské a stal se praotcem Židů a Arabů.

České, polské a ruské legendy hovoří v různých obměnách o třech bratřích: Čechovi, Lechovi a Rusovi, kteří vyšli odkudsi z Karpat, usadili se v různých částech Evropy a položili základ tří slovanských  národů: Čechů, Poláků a Rusů.

Dnes považujeme vyprávění o praotci Čechovi za pouhou pověst. Vzpomeňme však na řadu jiných vyprávění, předávaných ústní tradicí, které se později ukázaly pravdivé. Příkladem je epos Ilias a Odyssea, sepsaný Homerem a pojednávající o maloasijské Tróji až několik staletí po jejím dobytí pevninskými Řeky.

Přemysl a Libuše

Na úsvitu českých dějin stály dvě osobnosti: Libuše a Přemysl.

Libuše proslulá věšteckými schopnostmi se stala hlavou kmene. Pod tlakem panstva, které si nepřálo, aby jim vládla žena si musela zvolit muže.  Stal se jím Přemysl, oráč pro kterého vypravila poselstvo do  Stadic. 

Jméno Přemysl zřetelně souvisí se slovem „přemýšlet“. Vyjadřuje podstatu toho, proč zrovna on byl vybrán za panovníka. Měl schopnosti které se později projevily v různé míře u řady přemyslovských panovníků v rodové linii.  

Mýtus vypráví, že poselstvo k Přemyslovi dorazilo brzy-pole nebylo dooráno. Příběh můžeme vykládat i jako symbolické vyjádření chyby v jejímž základě je jistá netrpělivost a překotnost. Chyby, která se v různých obměnách stále znovu objevovala v dějinách Čech. Vzpomeňme třeba na radikální husity a komunisty, kteří chtěli prosadit „ráj na zemi“ i když dosud nebyla společnost po morální stránce k tomuto kroku připravena. Nebo divoká privatizace v 90 letech 20.stol. vedená snahou rychle prosadit rozvinutý kapitalismus v zemi bez potřebného právního rámce.

Po smrti Libuše nastala éra „dívčích válek“. Některé ženy jen těžko snášely autoritu mužů a pod vedením Vlasty se rozhodly proti mužům bojovat. Dnes úsměv budící příběh v podání legend příliš úsměvný nebyl. Boj končící porážkou žen byl hodně krutý. Ve své mírnější podobě trvá  dál. V podobě různých feministických hnutí a snahou části žen plně se rovnat mužům.

Postava Přemysla a Libuše našla silný odraz v pozdější historii. Čeští králové si při korunovaci nasazovali lýkové střevíce a mošnu údajně vlastněnou Přemyslem Oráčem.

Založení Prahy

Čechy jsou srdcem Evropy a Praha je srdcí Čech. Již před více než tisíci lety se na obou stranách posvátné řeky Čech Vltavy začíná do nebe pozvolna tyčit město jehož název pochází ze slova práh: místo přechodu, nebo pragaja-déva: místo setkání bohů.  

Osídlení Prahy se datuje do hluboké minulosti. Na četných místech  zde  žili  lidé již v období paleolitu i neolitu. Připomeňme lokalitu Divoká Šárka ležící na severozápadě Prahy.

V době Keltů vyrostlo na jih od Prahy, na kopci Závist tyčícím se pravé straně řeky Vltavy největší opevněné  keltské sídlo-oppidum na našem území.

Od 6.století na území Prahy přicházejí první Slované. Legendy spojují založení města s kněžnou Libuši. Její věštba vyslovená krátce před naplněním sňatku s Přemyslem „Vidím město, jehož sláva hvězd se dotýká“ jistě nehovoří jen o světské slávě metropole Českého státu. Hovoří o slávě duchovní, o pochopení kosmických duchovních zákonů, o obrodném duchovním hnutí které z Prahy vzejde. Jistě ne náhodou většinu cizinců, která navštíví město okouzlí genius loci Prahy a také jistě ne náhodou zde část života prožili muži, kteří významně zasáhli nejen do dějin vědeckého, ale i filozofického myšlení: Albert Einstein a Nikola Tesla.

V historii Prahy hrály a hrají klíčovou roli tři kopce zvedající se na obou březích Vltavy: Vyšehrad, vrch Žiži s pražským hradem a Petřín.

Nejnižší Vyšehrad představuje nejstarší centrum města. Podle pověsti byl zde na skále tyčící se nad Vltavou vybudován na úsvitu českých dějin hrad, na kterém Libuše uvítala Přemysla. Vyšehrad je spojován s předkřesťanskými kulty- pohanstvím a s těmi, kteří bránili toto staré náboženství před průnikem křesťanství do Čech. Historici kladou počátek stavebních činností na Vyšehradu do 10.století.  V 11. až 12.století sídlili na Vyšehradě i někteří čeští panovníci, např. první český král Vratislav. Byla zde postavena rotunda svatého Martina, nejstarší rotunda v Praze. Vyšehrad vzkvétal i za Karla IV, který jej určil jako výchozí místo korunovačního průvodu krále Prahou a velmi se zasloužil o  jeho architektonické zvelebení.

Jako druhé centrum  se prosadil kopec na kterém dnes stojí Pražský hrad. V jeho areálu se nachází vrchol pahorku Žiži, původně  kultovní místo starých Slovanů. Původ názvu vychází ze slova žeh=oheň, nebo zřít, vidět, poznávat. Poukazuje na síly vyvěrající ze země v daném místě podporující duchovní vnímání člověka. Jistě ne náhodou zde umístil za prezidenta Masaryka slovinský architekt Plečnik mohutný monolit s pyramidou na vrcholu.  Zaznamenaná historie místa začíná v 9.století, kdy  z Levého Hradce zde přenesl své sídlo přemyslovský kníže Bořivoj a založil první kostelík panny Marie na území Prahy. Svatý Václav zde v 10.století  vybudoval rotundu s ostatky světce svatého Víta, která se ve 14.století stala jádrem monumentální gotické katedrály svatého Víta založené Karlem IV. Pražský hrad s katedrálou je dodnes hlavní dominantou města

Výškou jej převyšuje jen sousední Petřín. Místo které měl v lásce významné osobnosti české historie jakými byli romantický spisovatel Karel Hynek Mácha, nebo nedaleko na Smíchově bydlící filozof a léčitel Josef Zezulka. Jeho název pochází z latinského Petrus-skála, skalnatý vrch. Dnes je znám hlavně rozhlednou, zrcadlovým bludištěm, hvězdárnou a zahradami. Na svoji největší slávu ještě čeká. Již několik lidí spatřilo ve svých vizích na jeho vrcholu chrám, který bude sloužit lidem nové vodnářské doby. Podle pověsti, to byl Petřín, kde kněžna Libuše ve své vizi spatřila budoucí slávu Prahy.

Blaník a blaničtí rytíři

Na jihovýchod od Prahy se nachází hora Blaník, známá pověsti o spících rytířích, kteří pod vedením svatého Václav vyjdou na pomoc českému národu ve chvíli nejtěžší. Pověst, která má svou obdobu již v celém keltském světě ( obdobná místa jsou i na Moravě a Slezsku)  a také třeba v Tibetu.

Osídlení Blaníku je datováno až do 5.stol.př.n.l. Stálo zde keltské oppidum a později tvrz či dřevěný hrad.

Původ legendy o spících rytířích lze vystopovat až ke Karlu IV a proroctví slepého mládence popisující budoucnost Čech v dobách civilizačního přelomu, který zažíváme v současnosti. Poutním místem se stal již od počátku 15.století.

Blaník není zajímavý jen touto pověstí. Je považován za bránu do jiné dimenze. Již od pradávna se množila zvláštní vyprávění o mizení návštěvníků hory. Nejznámějším případem je zmizení  Václava Podbrdského, který byl po pádu z 60 m skály prohlášen v roce 1868 za mrtvého. Objevil se náhle až za 18 let ač on sám odhadl dobu svého zmizení na pouhých 18 hodin. Pod přísahou u soudu vylíčil duchovní prožitek, který po pádu ze skály prožil a který jej nesmírně obohatil a změnil pohled na svět. Popsal zvláštní sál, kde se setkal s krásnou dívkou symbolizující ducha českého národa. Telepatický rozhovor s duchy českých panovníků, Cyrilem a Metodějem, Karlem IV a mistrem Janem Husem. I rozloučení s  dívkou, která se vznesla do výše a symbolicky se za zvuku staroslověnského chorálu proměnila v hvězdnou oblohu.

Příběh poukazuje na to, že mnohé na první pohled fantaskní legendy mají své reálné jádro. To, co vnímáme jako realitu, je jen malou součástí reality celkové.

Na ochranu sil NATO bych se moc nespoléhal. Silám se kterými se setkal v podzemí Blaníku Václav Podbrdský bych věřil daleko více. Přestože zpravidla nejsou vidět fyzickým okem, jsou mnohem mocnější než jakékoliv pozemské zbraně.

Mytický odraz v kultuře

Mýty mají ve společnosti mnohem větší význam, než jsme schopni připustit. Působí totiž daleko více na podvědomé než vědomé úrovni. A tak hluboce ovlivňují prožívání a chování celého národa.

Události úsvitu českých dějin byly několik století předávány ústní tradicí, než byly sepsány písemně. Některé vyprávění se staly součástí tzv. Kristiánových legend. První ucelený obraz sepsal kronikář Kosmas ve 12.století v latinsky psané kronice. Ve 14.století se pověstmi zabýval Karel IV a v 15.století vznikla první česky psaná Dalimilova kronika.

My známe tato vyprávění hlavně z éry národního obrození a z díla Aloise Jiráska, který je shrnul a upravil ve „Starých pověstech českých“.

Největšího uměleckého ocenění  se dostalo české mytologii v hudebním díle Bedřicha Smetany. Vzpomeňme slavnou operu Libuše původně komponovanou jako korunovační jejíž hudební náměty zaznívají i v prezidentské fanfáře a cyklus šesti symfonických básní Má Vlast.

Cyklus začíná Vyšehradem. Úvodní tóny harf na počátku jsou pojaty jako hudební ztvárnění proroctví o slávě Prahy zaznívají  i na konci samotné skladby, ve skladbě Vltava při průtoku řeky Prahou a na konci závěrečné skladby Blaník jako vyjádření konečného vítězství světla a ducha národa nad temnotou a nepřáteli. Vyšehrad je skladbou o slávě místa, o jeho úpadku a zničení husity, o kráse místa tyčícího se nad Vltavou.

Skladba Vltava je hudebním vyjádřením toku  řeky nejvíce zosobňující ducha české země, národa a historie. Řeky, která pramení jako nepatrný šumavský lesní potůček, protéká českou krajinou, mohutní na svém toku a již jako zralý tok na svém vrcholu protéká Prahou a svou pouť končí v Labi.

Skladba Šárka zobrazuje dramatický děj vzájemné lásky a nepřátelství  Ctirada a Šárky během  dívčích válek.

Skladba Z českých luhů a hájů vyjadřuje krásu české krajiny.

Skladbou Tábor se prolíná chorál „Kdož sů boží bojovníci“. Je vyjádřením nezlomnosti husitů, jejich odhodlání a vytrvalosti.

Poslední skladba Blaník je hudebním vyjádřením proroctví o vzkříšení českého národa a jeho budoucí slávě.

Sám Bedřich Smetana o cyklu Má Vlast napsal.

„Skladby tyto věnovati chci slavnému městu Praze..., poněvadž zde nabyl jsem hudebního vzdělání, zde dlouhá léta jsem veřejně účinkoval a zde stihla mne i nemoc pro hudebníka nejstrašnější.“

Jistě ne náhodou hudební náměty z Libuše a Mé vlasti se zapsaly hluboko do duše českého národa. Je již každoroční tradicí, že právě „Mou vlastí“ je každoročně zahajován nejznámější český hudební festival Pražské jaro.