Z dějin Moravy

První literární zmínka o území Moravy pochází pravděpodobně z díla řeckého historika Herodota, z 5.století př.n.l. Jsou v ní zmínění keltští Volkové-Tektoságové, tehdejší obyvatelé země ležící kolem řeky Moravy.

Římští autoři Tacitus a Plinius pak zmiňují tzv. jantarovou stezku, významnou obchodní cestu, která již v období neolitu spojovala jih Evropy a Egypt se severní Evropou vedoucí i skrz celé území Moravy.  

Pravěká Morava

První archeologické nálezy člověka na území Moravy sahají do doby před cca 800000tisíci lety. V jeskyni Šipka v okolí Štramberka byl doložen pobyt člověka neandrtálského. Na několika místech Moravy pak leží stopy období osídlení z období středního paleolitu ( 30000-10000 př.n.l.), v době kdy klima bylo podstatně chladnější než dnes a ledovec místy sahal až do dnešního Slezska. Připomeňme světově unikátní naleziště lovců mamutů z okolí jihomoravského Pavlova, dokládající uměleckou tvořivost pravěkých lidí ( nejstarší známá keramika na světě a nejstarší známá loutka na světě).

Existují však i nenápadné indicie přítomnosti člověka na moravském území ještě v dávnějších dobách ( řádově statisíce až milióny let do minulosti ) než sahají zdokumentované archeologické nálezy. Přírodovědkyně a umělkyně Hana Sar Blochová ve své knize „Pyramidy, obři a zaniklé vyspělé civilizace u nás“ na základě vlastního výzkumu píše o existenci pyramid a jiných megalitických staveb na Znojemsku a jiných místech Moravy a ČR pohřbených mocnými vrstvami usazenin při celosvětových katastrofách. Zajímavá je také síť podzemních tunelů spojujících dle místních pověstí i velmi vzdálená místa ( např. Radhošť, Štramberk a Velehrad). Podle některých názorů podzemní labyrinty zdobené tajemnými symboly sloužily k přežití lidstva během kataklyzmatických událostí. V této souvislosti je jistě zajímavé se začíst do vyprávění ostravského horníka, který při důlním závalu v roce 1965 závalů prožil něco, co rozhodně není obvyklé, pokud jsou jeho slova pravdivá. Tyto řádky jistě vzbudí u některých čtenářů úsměv na rtech. Nicméně ve světovém měřítku to není nic až tak mimořádného. Dnes prakticky v každé zemi od Peru po Rusko nacházíme stopy mnoha dávných zaniklých kultur minulosti v mnoha ohledech vyspělejších než je kultura naše.

Morava od neolitu do příchodu Slovanů

Po oteplení klimatu před 12000 lety se  na Moravu stejně jako do Čech šíří z jihu využití zemědělství a s ním spojené první neolitické kultury (kultura s moravskou malovanou keramikou). Zároveň s nimi možná až na Moravu a Slovensko zasahuje ze Západu megalitická civilizace, libující si ve stavění přírodních svatyň. Svědčila by o tom existence astronomicky orientovaných kruhových staveb (rondelů) na jižní Moravě, či pozůstatky kamenných staveb v blízkosti vrcholků hor. Příkladem může být tzv. Čertův stůl, kamenné uskupení velmi se podobající francouzským dolmečům stojící poblíž beskydského Radhoště na hoře Čertův mlýn ve výšce 1200 metrů.

V mystických a magických věcech měla zalíbení i kultura keltská, vládnoucí na Moravě v 5 až 1.století př.n.l. Keltové velice rádi stavěli své stavby na duchovně a energeticky silných místech. Je přirozené, že několik staletí po nich na původně Keltských hradištích a obřadních centrech vyrostli často křesťanské kostely a poustevny. Zmiňme třeba kostel svaté Barbory s nedalekou františkánskou poustevnou poblíž hradu Buchlov v Chřibech, mariánské poutní místo na Hostýně, nebo malebný Štramberk také vybudovaný  na místě bývalého keltského hradiště- oppida.

Kelty na Moravě nahradili v 1.století  germánští Kvádové. Ve 2. století pronikli na Moravu  Římané. Postavili opevněné vojenské hradiště u  Mušova na jižní Moravě a na svých taženích  pronikli prokazatelně až na území dnešní Olomouce.

V 6.století na Moravu začínají pronikat Slované a zakládat své hradiště. Některé z nich se v průběhu 9.století stávají centry prvního státu na našem území. Velké Moravy.

Velká Morava

Období existence Velkomoravské říše v 9.století je nejslavnějším obdobím dějin Moravy. Jižní Morava se stala centrem státu, který můžeme nazvat prvním státním útvarem v oblasti střední Evropy jehož vliv sahal v době své největší slávy nejen na území dnešních Čech a Slovenska, ale i do jižního Německa, Polska a Maďarska až po hranice Bulharské říše.

Význam Velké Moravy ještě více zdůraznila mise snad ve své době nejvýznamnějších duchovních osobností křesťanské Evropy: Konstantina a Metoděje, kteří na Moravu vedle latinských kněží z Francké říše šířili křesťanství.

O hlavním městě Velkomoravské říše, stejně jako o sídle moravského arcibiskupa ( prvním byl Metoděj) se vedou dodnes spory. Hlavními kandidáty jsou Mikulčice a Staré Hradiště u dnešního Uherského Hradiště. Významnými centry Velké Moravy však byly i zárodky tří pozdějších významných moravských měst: Brna, Znojma a Olomouce.

Konec Velké Moravy nastává po roce 906. Centrum české státnosti se pozvolna přesunuje do Čech, kde přemyslovci budují raně středověký Český stát. Na severu vzniká Polský stát a na východ od Moravy stát Uherský, který ovládá i Slovensko.

Morava pod vládou Přemyslovců

Pravděpodobně první přemyslovskou výpravu do Čech podnikl Boleslav I. Po roce 1000 se Morava na několik desetiletí stává součásti Polského království. Ale již v roce 1029 Moravu dobývá zatím ještě budoucí český kníže Břetislav, který část svého života strávil na Olomouckém hradišti spolu se svou ženou Jitkou.

Na konci svého života stanovil Břetislav pravidla nástupnictví tzv. seniorát. Nejstarší syn panovníka měl zdědit titul knížete. Jeho mladší bratři měli získat vládu nad Moravou. Morava byla rozčleněna do tří údělů: Olomouckého, Brněnského a Znojemského. Všem třem údělům vládli příslušníci přemyslovského rodu. Občas se některému z nich podařilo získat i knížecí stolec. Nejznámějším z nich byl Konrád II Ota. O něm ale až později.

Jindřich Zdík (1083- 1150)

V roce 1063 bylo v Olomouci zřízeno biskupství, které navazovalo na arcibiskupství vedené Metodějem z éry Velké Moravy.

Z osobností raně středověké Moravy by jistě stal za zmínku především olomoucký biskup Jindřich Zdík. Spekuluje se o tom, že byl synem kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy.

Každopádně se mu dostalo dobrého vzdělání. Dvakrát v životě navštívil Jeruzalém, osobně se přátelil s nejvýznamnější duchovní autoritou své doby, s Bernardem z Clairvaux. Dopisoval si i s papežem a byl účastníkem druhého lateránského koncilu.

Jako Olomoucký biskup  stál u počátku stavby chrámu svatého Václava, který je dodnes ve své gotické podobě dominantou města. Vysvětil i slavnou rotundu svatého Jiří na Řípu, zbudovanou knížetem Soběslavem po vítězné bitvě s Němci U Chlumce a rovněž stál u založení Strahovského kláštera v Praze. Zajímavostí je i to, že byl vegetariánem.

Z dalších Olomouckých biskupů bych zmínil především Bruna ze Schauenburku německého původu. Blízký spolupracovník krále Václava I. a Přemysla Otakara II. vstoupil do historie především množstvím zakládacích listin nových měst, obcí a hradů na území celé Moravy. Zmiňme třeba Ostravu  která je poprvé zmíněna v jeho listinách z roku 1267, nebo města jako Kroměříž či Uherské Hradiště. Bruno spojil znalost teologie se schopnostmi diplomatickými, vojenskými, stavitelskými a hospodářskými.

Konrád II Ota (1136-1191)

Snad nejvýznamnější moravský přemyslovec pocházel ze Znojma. Již za jeho mládí stála ve Znojmě slavná rotunda svaté Kateřiny, dodnes unikátní barevnými freskami přemyslovských knížat vládnoucími od Přemysla Oráče.

Konrád proslul jako schopný diplomat, ale i jako ctižádostivý muž využívající  tvrdých metod k prosazení svých ambicí. Brzy vládl nejen Znojemsku, ale také Brnu a usiloval rozšířit svou moc i nad Olomoucí. Tím začal jeho konflikt s pražským knížetem Bedřichem.

Ten vedl de facto v roztržení jednotného českého státu. Německý císař Fridrich Barbarossa pozval obě znepřátelené strany k jednání a zřídil moravské markrabství.

Konflikt mezi Moravou a Čechy vedl nakonec k největší bitvě mezi Moravany a Čechy u Loděnic. Lidské ztráty na obou stranách byly tak veliké, že se Konrád s Bedřichem rozhodli usmířit.

Konrád uznal Bedřicha za vládce Čech a Bedřich jej uznal za svého nástupce. Tím byla jednota Českého státu obnovena. Konrád se nakonec stal českým knížetem. Za své vlády vydal nejstarší zákoník v Čechách-Statuta Konráda II. a se svou matkou Marii založil klášter v Louce.  Dlouho však nevládl. Zemřel na mor v blízkosti Neapole, když doprovázel německého císaře Jindřicha na jeho italském tažení.

Moravské markrabství existovalo i nadále jako autonomní část Českého státu a později Habsburské monarchie. Fakticky zaniklo až v roce 1918.

Opavští Přemyslovci

Na začátku 13.století se z nevelké obchodní osady ležící na brodu přes řeku Opavici stává významné středověké město. Přemysl Otakar II. učinil z Opavy centrum autonomního knížectví, zřízeného pro svého nemanželského syna Mikuláše I. Součástí byl i Bruntál, Krnov, Hlučín a některé části Polska. Po porážce na Moravském poli pobývala poblíž Opavy, na hradě v Hradci nad Moravicí královna Kunhuta spolu se Závišem z Falknstejna.

Nejvýznamnějším opavským přemyslovcem byl Mikuláš II Opavský. Získal titul královského komořího a stal se  významným diplomatem na dvoře Jana Lucemburského a Karla IV. Po jeho smrti význam Opavy postupně klesal.

Moravští Lucemburci

V roce 1306 vymřeli Přemyslovci vraždou Václava III. v Olomouci po meči. K moci se postupně dostali Lucemburkové.

Nejslavnější Lucemburk Karel IV se těšil na počátku své politické dráhy titulu Markrabě Moravký. Po něm vládu nad Moravou zdědil jeho mladší bratr Jan Jindřich. Za své sídlo zvolil Brno. Město, kde již ve 13.století byla na základech starší románské baziliky zbudovaná gotická katedrála a kterému již od dob Přemysla Otakara II dominoval hrad Špilberk. Jan Jindřich do historie vstoupil jako oddaný bratr známějšího císaře, který z velké části se staral o finanční zázemí budovaných Karlových projektů.

Z jeho synů vzpomeňme Jošta, ctižádostivého muže který to na konci svého života dotáhl až k titulu římského krále.

Moravští bratři

 V dobách husitských zasáhla revoluce zčásti i Moravu. V roce 1457 vzniká Jednota bratrská jako reformační církev inspirovaná Husovým učením, kladoucí větší důraz na praktický a osobní přístup k Bohu než v církevní organizaci a náboženskou tradici.

Církev, která do historie vstoupila i pod názvem Moravská církev byla později pověstná hlavně svými odvážnými misiemi mezi domorodce Ameriky, Afriky a Asie.

Nejznámější osobností církve byl bezesporu Jan Amos Komenský. Původem z jižní Moravy působil několik let jako učitel ve Fulneku. Po porážce na Bílé hoře musel spolu s jinými nekatolíky opustit zemi. V Čechách a na Moravě po roce 1620 začalo období násilné rekatolizace.

Vzestup Ostravska

Již před 30000 lety stála v okolí soutoku řeky Ostravice a Odry na kopci Landek pravěká osada topící povrchově nalezeným černým uhlím. Od 8.století je datováno Slovanské osídlení území a ze 13.století existují první zmínky o Ostravě a okolních sídlech v listinách. Řeka Ostravice tvořila tehdy hranici mezi Moravou a Těšínskem.

Již od 17.století je datován průmyslový rozvoj kraje. Ve Frýdlantě a okolí bylo vybudováno několik hutí využívajících místně těženou železnou rudu a dřevěné uhlí vyráběné z beskydských lesů.

Vítkovické železárny byly založeny v roce 1828 na návrh olomouckého arcibiskupa F.X.Riepela arcivévodou Rudolfem jako dodavatelský závod frýdlantských železáren. Až později se Vítkovické železárny  staly největším průmyslovým podnikem v kraji. Klíčovou roli sehrálo zvládnutí několika ve své době nejmodernějších výrobních technologií jako je výroby koksu z černého uhlí, konvertorového způsobu výroby oceli, válcování trubek a další. 

V druhé polovině 19.století se Ostrava stala nejen průmyslovým centrem nejen Moravy, ale i celé Habsburské monarchie a později nezávislého Československa.

Až po roce 1989 začal průmyslový význam Ostravska poněkud klesat. V roce 1998 byly uzavřeny Vítkovické Vysoké pece a z celého areálu se postupně stalo i ve světě unikátní technické muzeum navržené architektem Pleskotem.

Po roce 1989

Po roce 1989 na Moravě došlo k rychlému vzestupu politických hnutí, které usilovaly o jistou autonomii Moravy v rámci Československa. V prvních svobodných volbách získaly na Moravě přes 20% hlasů. Popularita těchto hnutí zeslábla až po rozdělení státu v roce 1992.

V roce 1997 postihly Moravu katastrofické povodně. Zemřelo přes 50 lidí a materiální škody byly obrovské. Povodně však měly i svou pozitivní stránku. Posílili vědomí sounáležitosti mezi Čechy a Moravany.

Morava a Čechy představují dvě části jedné země. Liší se od sebe geologickým původem území, zčásti pak historii a mentalitou obyvatel. Přesto představují Češi a Moraváci jeden celistvý český národ, který bude hrát významnou roli v následující době.