Mýty o sociálním státu

Tento článek bych rád uvedl citátem, který rezonuje významnou části dnešní české společnosti  „Sociální stát nás naučil, že se nemusíme bát o práci, protože když ji ztratíme, dostaneme sociální dávky.“

Citát pochází z článku ekonomky Markéty Šichtařové  "Žaluji náš sociální stát", který nedávno získal velkou popularitu na blogu idnes.

Je však  pravdivý? Skutečně máme tak štědrý sociální systém, který umožňuje žít dlouhodobě nezaměstnaným pohodlně pouze z dávek poskytovaných státem? Seznamme se s fakty, přístupnými mimo jiné i na internetu [1][2]. Pro naši úvahu zvolme člověka, který žije sám v nájemním bytě v průměrném českém městě. Dotyčný, říkejme mu třeba pan Novák odejde z práce a přihlásí se na ÚP.

Pět měsíců bude brát podporu v nezaměstnanosti ve výši 50% mzdy posledního zaměstnání.Co přijde pak? Pan Novák zažádá o dávku v hmotné nouzi, jejíž maximální výše činí 3400 Kč měsíčně. Zjistí, že jí rozhodně nedostane automaticky. Nesmí mít žádné peníze na účtech v bance a nesmí vlastnit žádný majetek, který by mohl zpeněžit včetně třeba starého ojetého auta. Musí být připraven na tzv. sociální šetření. Rozhodně se nejedná o formalitu. Sociální pracovnice příslušného úřadu si může při neohlášené návštěvě  nejen ověřit zda pan Novák je skutečně tak chudý, jak uváděl v žádosti o příspěvek, ale také zda u dotyčného nebydlí náhodou někdo jiný, koho neuvedl v žádosti. Pokud zde potká jinou osobu, maminku či milenku pana Nováka, může se informovat u sousedů, zda dotyčná v bytě nebydlí trvaleji bez ohledu na to kde má uvedeno trvalé bydliště. Pokud zjistí že ano, pak ztrácí pan Novák na dávku, přinejmenším v její maximální výši.

Předpokládejme, že pan Novák úspěšně projde touto ponižující procedurou a dostane dávku v maximální výši. Požádá o další dávku, příspěvek na bydlení. Její výši si vypočte na internetu na základě výše nájemného, nákladů na elektřinu, plyn atd… Spočítá si,  že  při měsíčním nákladu 5000 Kč na bydlení dostane od státu příspěvek 4000 Kč měsíčně.

Nyní si pan Novák vše sesumíruje. Za měsíc dostane ze sociálních dávek od státu 7400 Kč. Z toho však musí 5000 Kč zaplatit za byt. Zbude mu  tak částka 2400 Kč na měsíc, což činí cca 80 Kč za den. Uvědomí si, že tyto peníze mu vystačí akorát na velmi levné jídlo. Nic více si již nebude moci dovolit. Musí zapomenout na koupi nových šatů a bot, nic mu nezbude na dopravu. Pokud se mu nedej bože pokazí pračka či lednička, již si nebude moci koupit novou. Nic nezbude ani na paušál na mobil, bílou plombu u zubaře či léky u kterých se platí doplatky.

Zůstane mu zkrátka jen jediná možnost. Pokud nebude v jeho okolí nikdo, kdo mu bude ochoten  přispívat na živobytí, pak bude muset přijmout jakoukoliv práci, aby se nepotácel v hluboké bídě.

Shrňme si to tedy. Státní sociální systém ČR sám o sobě rozhodně neumožňuje nezaměstnaným pohodlný život. Právě naopak. Sociální systém v ČR stále není na žádoucí úrovni a má řadu děr a nedostatků. Příkladem je  prozatímní neexistence zákona o sociálním bydlení v důsledku čehož může při souhře nepříznivých životních okolností se stát téměř kdokoliv bezdomovcem, nebo tísnivá situace samoživitelek, kterým bývalý manžel neplatí výživné na děti.

Paní Šichtařová je ekonomka, kterou rád čtu. Mnohé její nekonformní názory jsou mi velmi blízké. S myšlenkami jejího výše zmíněného článku však nesouhlasím. Budování „sociálního státu“ není cestou k degeneraci lidstva, naopak je jednou ze součásti cesty k zlidštění a stabilizaci společnosti. Je málo známo, že průkopníky budování sociálního státu v Evropě nebyli socialisté, ale pravicoví politici. Britský konzervativní premiér Benjamin Disraeli  a německý monarchista Otto von Bismarck na konci 19.století. Je také dobře známo, jak strašlivé mohou být důsledky podcenění sociální otázky „demokratickými politiky“. Historie Německa třicátých let 20.století o tom vypovídá vše.

Paní Šichtařové píše, že lidi ztrácejí pod vlivem sociálního státu své přirozené instinkty a ženy přestávají toužit po dítěti. Řekl bych, že spíše opak je pravdou. Je faktem, že největší porodnost u nás mají často ženy v těch rodinách, které jsou nejvíce závislé na státu. Mít hodně dětí a tím i co nejvíc dětských přídavku je v ČR jedinou cestou pro rodiny, jak vydělat více peněz na sociálních dávkách než prací v placeném zaměstnání. V tom by se podle mého názoru měl přístup státu zpřísnit.

Zdroje:

[1] http://www.nasepenize.cz/davky-pomoci-v-hmotne-nouzi-10130

[2] http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/