Jedno z nejčastěji diskutovaných témat z oblasti školství je povinná či nepovinná maturita z předmětu, který už tradičně patří ve škole k nejobávanějším, z matematiky.
Smyslem mého článku není dát na tuto otázku odpověď. Spíše se chci na téma výuky matematiky na školách podívat trošku z jiného pohledu než je obvyklé. Svou úvahu bych shrnul do dvou výhrad, které mám k současné podobě školské matematiky.
První výhrada souvisí s tím, že žáci ve školách jsou málo vedeni k tomu, aby matematické dovednosti dokázali aplikovat v jiných oborech, především fyzice. Velmi často se stává, že žák je schopen vyřešit rovnici s neznámou x. Když ale vidí reálnou fyzikální rovnici, ve které jsou různé symboly veličin, tak s její úpravou si již neví rady.
Druhá výhrada souvisí se skladbou učiva matematiky. Bohužel zde nejsou obsaženy celé obory matematiky, které by podle mého názoru nejen měly patřit k všeobecnému vzdělání, ale zároveň by matematiku mohly učinit i mnohem atraktivnějším a přitažlivým oborem pro mnohého, dnes matematice neholdujícího studenta.
V hodinách matematiky se vůbec neučí o zlatém řezu, čísle, které lze najít všude v přírodě i v uměleckých dílech od nejstarších dob. Neučí se o Platonských tělesech, jejichž tvary je možno najít ve strukturách nerostů či hornin. Neučí se ani o moderní teorii chaosu a fraktální geometrii, která daleko přesněji než klasická eukleidovská geometrie popisuje skutečný svět přírody a má i silný odraz v moderním umění díky práci výkonných počítačů. Student matematiky se nedozví nic ani o topologii: tedy Möbiove pásce či Kleinové láhvi, které vyjadřují základní vlastnosti prostoru, které jsou na první pohled nezjevné.
Kdyby se to změnilo a výuka těchto oborů se zařadila do školských osnov, naskytly by se mnohé perspektivy. Například by bylo možné propojit matematiku, informatikou s uměleckou výukou. Žáci by sami objevovali souvislosti mezi matematickými vztahy a jejich znázorněním v podobách grafických děl či hudebních skladeb, jak se o to již dříve snažili Pythagorejci.
Bohužel však o toto směřování matematiky není příliš zájem. Ti, kteří mluví o potřebnosti vzdělávání se v matematice, mluví jen o rozvoji některých racionálních dovedností, nikoliv však o celkové vzdělanosti a hlubšího pochopení světa přírody. Pochopení, ve kterém má matematika, jako nejčistší vyjádření abstrakce své klíčové a nezastupitelné místo.
