Hovory s TGM

Ve Frýdlantě nad Ostravicí kde bydlím, máme poblíž vlakového nádraží dřevěnou knihobudku. Lidé zde odkládají své knihy a zdarma jej nabízejí kolemjdoucím.

Občas se tam zastavím a podívám se, co je zde nového. Na počátku října jsem zde objevil knihu od Karla Čapka „Hovory s TGM“. Knížku jsem si vzal domů a po pár dnech se do ní začetl. Shodou okolností ve stejné době se o tomto Čapkově díle začalo široce hovořit v souvislosti s premiérou nového českého stejnojmenného filmu s Martinem Hubou (Masaryk) a Janem Budařem (Čapek) v hlavní roli, který osvětluje okolnosti jejího vzniku.

Kniha začíná Masarykovými vzpomínkami na dětská léta a mládí, profesorskou a politickou kariéru, éru prezidenství. Následují Masarykovy úvahy věnované oblasti filozofie, náboženství, světové a české historie, kultury a politiky.

Dnes si připomínáme 100 let od vzniku první republiky. S nikým jiným není spojena více než s prezidentem Tomášem Garykem Masarykem, člověkem, který více než politikem byl náboženským filozofem vidícím politiku jako uskutečnění duchovních idejí v praktickém každodenním životě.

Masaryk se stal pokračovatelem duchovních státníků české historie, kterými byli svatý Václav na počátku českého státu, či Karel IV v éře vrcholného středověku, kteří také spatřovali v politice realizaci duchovních idejí a spolu s Husem, Komenským a dalšími patří k největším velikánům českých dějin.

Masarykův často citovaný výrok „Česká otázka je otázkou světovou“ je poukazem na to, že všichni velikáni české historie měli svou „koncepci světovou“, která vysoce převyšovala běžnou každodennost a malou českou provinčnost. Možná nejlépe to Masaryk vyjádřil v citátu o Komenském.

 „Ten Komenský, typický Čech a duch už dost novodobý: byl člověk náboženský a své náboženství žil i jako vychovatel a politik. Apoštol humanity, hlasatel harmonie ve všem a všude, pracoval prací pro celý svět a ten svět celý zchodil. Je uznávaným učitelem národů-pravý a první vědomý Panevropan“

Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně v chudé rodině. Otec Slovák byl kočí. Matka, která hrála v rodině vůdčí roli, byla kuchařkou. Masaryk byl vychován matkou v katolickém duchu, ale v dospělosti po jistých životních zkušenostech na katolictví zanevřel. Nicméně náboženská linka se nese celým jeho dalším životem a dílem.

Raným příkladem této linie představuje jeho habilitační práce na univerzitě ve Vídni pod názvem „Sebevražda jako masový sociální jev současnosti“ ve které zdůrazňuje, že je to především krize náboženství, jež je za růstem počtu sebevražd.

„Náboženství – jmenovitě myslím na náboženství monotheistická – dodává člověku vírou v Boha a v nesmrtelnost ve všech okolnostech života útěchy, ve všech protivenstvích naděje a posiluje jeho lásku k lidstvu; proto je nábožný člověk za všech okolností života veselý, jeho víra, jeho přesvědčení a jeho jistota poutá ho nejenom k nebi, nýbrž zároveň k zemi, k životu."

Právě vznikající psychologická věda se stala pro Masaryka předmětem intenzivního zájmu v době jeho profesorské kariéry. Poměrně málo je znám jeho spis O hypnotismu( zvířecím magnetismu):rozprava psychologická. Čapek se v Hovorech s TGM o Masarykově názoru na vztah vědy a víry vyjadřuje takto:

„Dejme tomu, klademe do protivy vědu a víru, věda vyvrací víru a chce jí nahradit poznáním. A tu zvedne Masaryk varovný prst: Je věda a věda, je víra a víra. Věda vyvrací víru slepou, pověrčivou, nevědomou, a zase bývá věda mandarínská, sufizantní a polovědecká, která se domýšlí, že ví už všechno. Dokonalá víra a dokonalá věda se nevylučují. To je příznačný masarykovský obrat: ne protiva mezi vírou a vědou, ale mezi vědou a lživědou, mezi vírou pravou a uvědomělou a vírou povrchní, nemyslivou a modlářskou…Poznávajíce skutečnost stále líp a líp, řídíce své konání stále důsledněji poznáním a láskou, blížíme se skutečně a činně, krok za krokem, k objektivní harmonii světa-k řádu božímu, jak jej nazývá věřící Masaryk.“

Filozofické a náboženské myšlení prolíná u Masaryka i chápání základních politických pojmů jako je socialismus, komunismus, demokracie či liberalismu. Hlásil se k humánní podobě socialismu a demokracie. Kriticky se vyjadřoval k státnímu komunismus, ale i modernímu liberalismu.  Jak odlišné je jeho pojetí socialismu a demokracie od dnešního. Co myslíte?

„Můj socialismus, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý pro sebe měl dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni…

Komunism odmítám. Bez individualismu, bez nadaných a vynalézavých jedinců, bez schopných vůdců, bez géniů práce pro společnost se nedá rozumně a spravedlivě organizovat.

Nejhlubším argumentem pro demokracii-víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a nesmrtelnou duši, to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat…Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi…Demokracie je diskuze

Vždy jsem vyčítal liberalismu jeho indiferenci ve věcech náboženských a mravních. Liberalismus se dnes rozumí převážně jen program politický a hospodářský…Svoboda není prázdný rám, do kterého by si každý vložil to, co chce.  Pravá svoboda dělá lepší místo pro pravé poznání, lepší organizaci a rozumnější jednání."

Život Masaryka byl plný střetů a konfliktů. Připomeňme spory s katolickými klerikály, hilsneriádu s vlnou primitivního antisemitismu, spor o rukopisy, i pozdější střety politické o směřování české politiky a československé republiky. Zatímco v době vrcholící hilsneriády byl Masaryk významnou částí národa považován takřka za lidský odpad, za první republiky byl pro většinu Čechů tatíčkem Masarykem. To vede zvláště v současnosti u některých lidí k opačným tendencím. Ve snaze opravit idealizovaný „obraz světce“ je Masaryk některými vykreslován jako člověk, který za maskou dobrosrdečného starce skrýval bezcitnost, pedantství a další negativní lidské vlastnosti. Pravda o člověku nikdy není černobílá. Každý z nás má dobré i horší vlastnosti. Sám Masaryk se k tomu v rozhovoru s Čapkem vyjádřil takto:

„Když jsem se dostal do boje, bil jsem kolem sebe nejednou zbytečně. Ledaskomu jsem ukřivdil, to je pravda, ale sám jsem dostával ještě víc. Často jsem lidi přezíral, taky jsem býval fouňa, ale hlavně jsem byl netrpělivý, myslel jsem, že správnou věc musejí lidé hned na místě přijmout a provést. Boj pro boj neznám, spíš jsem býval provokován a bránil jsem se. Literární boj je k něčemu dobrý, zaslepuje sic, ale přitom i podněcuje k myšlení, také odpůrce. Myslím, že ty boje valně přispěly k národnímu uvědomování a k prohloubení našeho duchovního života."

Masaryk vykonával prezidentský úřad v letech 1918-1935. Zemřel na zámku v Lánech v roce 1937. O rok později přišel Mnichov a konec první republiky. Mnohem mladší Čapek Masaryka přežil jen o rok a zemřel o vánocích 1938. Do budoucna se Masaryk díval s optimismem. Věřil, že svět se vyvíjí k lepšímu a dokonalému.  Říkal:

„Zlatý věk není za námi, nýbrž je úkolem všeho lidského usilování, nesmíme být netrpěliví, že není na dosah našich rukou a nesmíme ztrácet odvahu. Boží mlýny melou pomalu, jak se říká.“