Spočívaly v tom, že vzájemné boje mezi rytíři se řídily jistými pravidly. Ten kdo tyto pravidla porušil, získal nad protivníkem nezanedbatelnou výhodu. Ztratil tím však ve společnosti svou čest a to i v případě svého vítězství v boji.
Dnes jsme také svědky řady bojů. V jednom z nich na jedné straně stojí stále u významné části veřejnosti populární premiér Babiš, jehož hnutí ANO stojí a padá s ním. Na straně druhé stojí „demokratická opozice“, která logicky se snaží této konkurence zbavit. A protože slova jako rytířskost nebo čest dnes když jde o peníze či moc nemají ve společnosti již valnou cenu, jsou k zničení konkurenta používány jakékoliv prostředky, které se hodí.
Nevím, jak to bylo s únosem či neúnosem premiérova syna na Krym. Věcí se mimochodem již před pár měsíci zabývala i česká policie a vyšetřování odložila. Vím však, že metody, které použili oni dva novináři, jsou docela za hranou. Navštívit člověk, o kterém v novinářských kuloárech bylo dobře známo, že trpí psychickou nemocí, nahrát si jeho slova bez jeho vlastního vědomí skrytou kamerou ukrytou v brýlích a pak tento rozhovor odvysílat v televizi s cílem poškodit jeho otce považuji za hnusné.
Reportáž vyvolala na české politické scéně pochopitelný rozruch. Dalo se čekat, že opoziční strany využijí situace k iniciaci hlasování o důvěře vládě. Bylo však zajímavé sledovat, jak na své jednání pozvali i pana Okamuru, který byl ještě před chvíli pro ně jen rasistou a extremistou.
Pan Okamura odsoudil reportáž, ale zároveň se přidal k těm, kteří se snaží shodit vládu. Zdůvodňuje to politikou vlády. To je jistě pochopitelné potom, jak se k němu při vyjednávání o vládě Babiš zachoval. Nicméně si říkám, jestli toto chování je taktické a jestli to tak vidí voliči SPD. Většina z nich nejsou žádní rasisté a xenofobní lidé, jak s oblibou tvrdí média. Jsou to normální lidé, kteří nesnášejí nálepkování a dělení politiků na „demokraty“ a „extremisty“ a zároveň je jím SPD sympatická tím, že její představitelé veřejně hovoří o některých tématech o kterých „demokraté“ většinou z důvodů politické korektnosti mlčí. Ve veřejném prostoru se již tito lidé ke včerejšímu chování Okamury vyjádřili kriticky. Jeden názor za všechny z parlamentních listů zní za všechny:
"Dobrý den pane predsedo,
celkem rozumím nechuti podporovat vládu ANO ČSSD, když Vás premiér obešel při sestavování vlády a zároveň, když je ČSSD v takovém stavu v jakém je a ještě s takovými lidmi.
Ale nemyslíte si, že zúčastnit se tiskové konference po boku predsedů stran, které se neštítí absolutně ničeho (a už to mnohokrát ukázali a teď to ukazují znova a je to ještě horší), Vás i Vaši stranu poškodí?
Mne z toho moc dobře nebylo a mnohým jiným určitě také ne.
Ti kteří Vás nazývají extremistickou stranou, odmítají s vámi jednat ty teď podporujete. (A přitom víte o co jde)
Sám jste na tiskové konferenci řekl, že mediální hon znáte a víte, jak to funguje.
Kam tedy směřuje SPD v této kauze?"
Nevím, jak celá kauza dopadne a jestli jí Babiš ustojí. Pokud ne, nemylme se, že to politiku očistí. Ti, co nyní stojí jednotně proti Babišovi, by se dříve či později vrhli proti sobě navzájem se stejnou vervou, jako nyní bojují proti Babišovi. Náznaky jsme již viděli při vyjednávání mezi stranami o funkce v nově zvoleném Senátu.
A prostý lid? Na rozdělení společnosti od prezidentských voleb by to nic nezměnilo. Jen by se zase o něco více prohloubily příkopy mezi příznivci tzv. pražské kavárny, kteří by pád Babiše slavili jako vítězství demokracie a příznivci Zemana kteří by v nuceném odchodu Babiše viděli jen další svinstvo páchané Kalouskem a spol., pokud by nebyly dány jednoznačné policejní a soudní důkazy o jeho vině.