Může se každý člověk naučit čemukoliv?

Je možné, aby se většina lidí s odpovídající snahou a úsilím naučila jakékoliv lidské dovednosti? Nebo toto bez vrozeného talentu pro danou činnost není možné?

K sepsání článku mně inspiroval jeden z diskuzních příspěvků pana Pavla Rokyty pod mým článkem:  Čapek o nezaměstnanosti v čase konjunktury. Cituji:

"…A další věc zmíněná v článku, že ten a ten člověk nemůže dělat to a to protože to neumí atd. To je výmluva. Doporučuji knihu "Den trifidů" kdy ze dne na den 99,999% populace oslepne a pěkně to tam vysvětluje jedna z postav, když se lidi začnou vymlouvat, že např. nemůže řídit dodávku, protože to neumí nebo že sestra ve špitále nespustila elektřinu, protože neumí nahodit generátor. Tak on tam vypráví, že keždej se narodí a nic neumí. Ale všechno se dá naučit. Všechno. A je jen lenost člověka pokud se nechce učit nové věci. Nemusí bejt v různejch činnostech mistr světa, ale naučit se dá skoro všechno."

S názorem autora příspěvku v podstatě souhlasím. I já se domnívám, že na světě takřka není věc, kterou soustředěnou snahou a vytrvalosti nebylo možné naučit. Po jisté době studia a tréninku by se většina lidské populace naučila konstruovat procesory, či docela obstojně malovat a zpívat. Při dobrém vedení a odvaze svobodně myslet i významná část lidí ze základních vzdělání by byla schopna proniknout a pochopit poznatky moderní fyziky hlouběji, než dnešní průměrný profesor fyziky.

A přesto se autor citátu dopustil závažné chyby spočívající v tom, že uvedl A, ale již ne B, tedy druhou stranu celé věci.

Když budete psycholog či psychiatr a budete mít v ordinaci depresivního pacienta, pak nemůžete jeho stav odbýt větou, že v historii je řada případu lidí, kteří se z deprese dostali vlastním úsilím a snahou.

Když budete rodičem a budete mít dítě, kterému to ve škole prostě nejde, nemůžete jednoduše dítěti jen opakovat, že pokud se bude více snažit, tak mu to půjde stejně dobře, jako tadyhle spolužáku Pepíčkovi.

Když budete pracovat s dlouhodobě nezaměstnanými a to ani v dnešní době, tak nemůžete jejich stav mnohdy spojit jen s nedostatkem snahy a leností.

Proč? Protože ve většině případů dosáhnete přesně opačného efektu, který jste chtěli. Ve většině těchto lidí nevyvoláte mobilizaci jejich sil, ale jen posílíte stávající frustraci. Zesílí jejich pocity viny, zbytečnosti a méněcennosti. Vzroste jejich úzkostlivost. A u zvlášť psychicky labilních takovými kázáními jen posílíte jejich sebevražedné tendence.

Jsem všemi deseti pro, říkat lidem od útlého věku, že jejich potenciál je velký a často mnohem větší než oni sami tuší. Zároveň však je důležité říci, že rozvinout jej v mnoha případech není snadné a je během na dlouhou trať. Tedy lidi vést k tomu, aby se na jedné straně snažili rozvíjet schopnosti a dovednosti, ale zároveň jím stále vštěpovat, že dokonalost nepřijde hned a je tak třeba se naučit přijímat takovým jakým jsem, i se svými hendikepy a nedostatky.

Někteří zvláště pravicově zaměření si myslí, že nejlepší je obrazně řečeno lidi hodit do vody, aby se oni sami naučili plavat. Někteří se plavat naučí, ale budou i takoví, kteří se utopí. Proto jsem pro to, abychom nezapomínali, že jsou zde někteří, kteří od nás potřebují pomocnou ruku.