Tulák po hvězdách aneb cesta ke svobodě

V roce 1915 napsal americký spisovatel Jack London knihu Tulák po hvězdách. Popisuje příběh vězně odsouzeného k doživotnímu trestu za vraždu. 

Aby zlomili jeho vůli, rozhodne vedení věznice jej umístit do samovazby a spoutat do svěrací kazajky. Nejen že se nemůže hýbat, ale i prosté dýchání se pro něj stává obtížným.  

Přesto se dozorcům zlomit vůli odsouzence nepodaří. Ve snaze vyrovnat se z těžkou situací zjišťuje že s pomocí jistých cvičení se mu daří v duchu opustit své tělo. Zatímco tělo je spoutáno v cele, vědomí  putuje vesmírem a prožívá i své minulé existence. Na popravu odchází smířený a klidný.

Literární příběh nám ilustruje, že i za těch nejtěžších životních okolností může člověk zůstat svoboden. 

Historie lidstva zná řadu totalitních režimů, které také obrazně řečeno se snažily lidi stáhnout do svěrací kazajky. I přes mnohé odlišnosti, měly řadu společného. Těm, kteří projeví k režimu loajalitu byla slíbená privilegia a větší podíl svobody. Oponentům pak různé podoby represí a osobní nesvobody.

Nyní se stala projevem loajality vůči vládnoucímu režimu stala přihláška k očkování proti covidu. Kdo ji vyplní a nechá se naočkovat, čekají ho mnohé výhody. Dostane covid pas a bude si moci užít cestování, návštěvy restaurací, kin, divadel, bazénů bez neustálého testování. A k tomu u některých firem obdrží i další finanční benefity dle vyjádření firem za to, že  svou účasti na očkování pečují o své zdraví.

Běda však tomu, kdo bude zdravě jíst, vyhýbat se alkoholu, cvičit jógu, otužovat se a zkrátka skutečně pečovat o své zdraví, ale nenechá se očkovat. Nejen že se nedočká žádného benefitu za péči o své zdraví, naopak čeká jej jen řada omezení. Bude se muset nechávat až do omrzení testovat, může se dostat do problému v zaměstnání, zkrátka a dobře bude na něj hleděno jako zdroj rizika a nebezpečí.

Znám několik lidí, kteří se dlouho bránily očkování, ale ze strachu z represí a omezení nakonec podlehli a naočkovat se nechali. Znám i řadu těch, kteří tomuto tlaku odolali.

Dobrovolně a po úvaze jsem se zařadil k druhé skupině. Nejsem odpůrcem očkování a v minulosti jsem se i dobrovolně a za úhradu nechal naočkovat před cestami do Indie proti tyfu a žloutence. Nicméně nemám důvěru k novým experimentálním genovým vakcínám u kterých nikdo dosud neví, co očkovací látka způsobí v lidském organizmu za tři, pět či deset let.

Raději se stanu občanem druhé kategorie. I když budu čelit různým omezením, svobodu ducha tím neztratím. Naopak bych jí ztratil tím, kdybych pod vidinou získání příslušných benefitů si látku o jejíž bezpečnosti nejsem přesvědčen, do těla injekční stříkačkou vstříknout dobrovolně nechal. 

Byl bych rád, kdyby mé vyjádření bylo jen vyjádřeným názorem jednoho z vás. I ve vlastní rodině mám lidi, kteří věc vnímají jinak a v očkování vidí ochranu svého zdraví. Bylo by velmi nešťastné, kdyby se společnost dělila po linii očkovaní-neočkovaní a mezi oběma tábory nastávaly sváry, jak se o to podle hesla "rozděl a panuj" bohužel snaží někteří politici a epidemiologové.