Zrození z panny?

Den 25. prosince slavily starověké civilizace na březích Středozemního moře jako datum narození boha Mithry. Lidé jej uctívali coby dobrého pastýře, božské světlo a symbol lásky.  

Poté co římský císař Konstantin v roce 313 legalizoval křesťanství, začal do této doby velmi populární kult boha Mithry upadat. Nahradil jej kult Ježíše Krista. Církevní hodnostáři rozhodli učinit 25.prosinec dnem oslav Ježíšova narození. 

Součástí křesťanského učení se stala i nauka o neposkvrněném početí Ježíše z panny. Nebyla ničím novým. Idea "neposkvrněného početí" božského hrdiny byla známá již ze zoroastrismu, hinduismu či z antických mytologií. 

Zamysleme se nyní, zda je něco takového možné a zda k tomu skutečně došlo.

Pokud budeme otevřeni poznání, musíme přijmout, že se to stát mohlo. Hmota, včetně lidského těla je jen zhmotnělá myšlenka. A tak člověk může přijít na svět klasickým způsobem, nebo se lidský plod může zkrátka zhmotnit v těle ženy.

Na straně druhé se musíme ptát i o účelnosti tohoto kroku. Podobné věci, kterým říkáme zázraky se nedějí samoúčelně, musí mít hlubší smysl. "Neposkvrněné početí", zrození z panny, by naznačovalo, že zrození klasické je automaticky něčím špinavé, hříšné. Démonizuje to oblast sexuality,  jako činnosti, za kterou by jsme se měli stydět, obraz který za historii církve způsobil obrovské množství zla.

Při Ježíšově početí jsem nebyl a tak mohu říci jen svůj názor. Myslím, že Ježíš byl počat klasicky jako každé jiné dítě. To co jej odlišuje od jiných byl duch, který se do tělesného zárodku inkarnoval v průběhu Mariina těhotenství (možná okamžik zvěstování) a jež se projevil plně okolo 33 let Ježíšova života, kdy se z mladého tesaře stává duchovní kazatel.

Nejstarší evangelia o početí z panny nehovoří, objevuje se až v mladších evangeliích. Bylo to již v době kdy již více bylo zapomenuto původní Ježíšovo učení a vznikla potřeba nahradit tento deficit ještě vyšším zbožněním a kultem osobnosti, zvláště v konkurenci s jinými, tehdy uctívanými božstvy.

I tak Ježíš provedl řadu velkých zázraků včetně zmrtvýchvstání. Ani toto však automaticky není znakem jeho duchovní velikosti, zázraky konali i jiní. Ta velikost je dána přinesenou naukou, Ježíšovou schopností napojení na božství a přímé vnímání Pravdy bez prostředníka.

Za několik tisíciletí bude možná historická osobnost Ježíše zcela zapomenuta, stejně jako budou zapomenuty i jiné význačné osobnosti, které dnes pamatujeme a jichž si vážíme. Pravda, kterou přinášel Ježíš, však bude žít dál, a to naopak v ještě v hlubší, a pro danou dobu svým podáním přizpůsobené podobě, které by jsme dnes třeba vůbec nerozuměli. Přinesou jí další vysocí zrozenci, kteří se rodí na Zemi přibližně jednou za 2000 let a mezi které řadím i biotronika Josefa Zezulku, který žil v minulém století v Praze a dal lidstvu životní filozofii-Bytí.

Neposkvrněné početí lze vnímat jako početí čisté, z lásky. Oproti početí u kterého dominují živočišné pudy, či dokonce násilí. Ale i v tomto případě nemůžeme říci, že by tyto okolnosti automaticky vrhaly stín na nového zrozence. I tak to může být krásná lidská bytost.