Mystéria a pyramidy Egypta

Slovo Egypt vyvolává v lidech různé asociace. Někdo si představí pláže Rudého moře a korálové útesy. Někdo neklidnou arabskou zemi zmítanou řadou nepokojů a stávek. Další mohutnou řeku Nil, nejdelší řeku světa pramenící v centru rovníkové Afriky a vlévající se na konci své pouti do Středozemního moře. Každý si, ale představí mohutné pyramidy stojící v poušti, jako němé svědky slavné Egyptské historie.

Sfinga

Vědecký zájem o Egypt

„Všechno na světě má strach z času, ale čas má strach z pyramid“. Tak zní jedno Arabské přísloví.

Moderní zájem o Egypt byl zahájen Napoleonovou válečnou výpravou do Egypta roku 1798. Spolu s francouzským generálem a později císařem do země dorazili i první vědci. Pomalu začal archeologický výzkum. Velkým úspěchem bylo rozluštění egyptského písma francouzem Champollionem. Pomalu se začal tvořit obraz Egyptské historie, který je dodnes součástí všech školních učebnic.

Ve všech se dočteme, že někdy ve 4.tisíciletí př.n.l. se z  doby kamenné vynořuje již poměrně vyspělá egyptská civilizace. Píše se o prvním králi Narmerovi, který silou kolem roku 3000 př.n.l. poprvé spojením Horního a Dolního Egypta vytvořil jednotný Egyptský stát. Brzy poté byla založena dynastie Staré říše, která zahajuje stavbu velkých pyramid v Gíze. Staví je tisíce otroků několik desítek let naprosto primitivními technickými prostředky. Mají sloužit jako mauzolea zesnulých faraonů.

Ne všichni, ale tento koncept historie Egypta sdílí. Vždyť o tom, že největší pyramidu postavil Cheops svědčí jen jeho jméno vytesané uvnitř stavby.

Existují zcela jiné názory na stáří pyramid, způsob jejich stavby i původní účel. Zastánci těchto názorů jsou, ale bráni jako vědečtí disidenti a někdy i zesměšňování označením pyramidoidioti, přestože jejich tvrzení jsou založena na jasných faktech

Zep Tepi nebo-li počátek Egypta

Počátek egyptské civilizace, který nazývají egypťané Zep Tepi podle všeho nastal před více než 12000 lety. Do země okolo Nilu dorazili skupiny Atlanťanů vedenými moudrými kněžími, kteří tušili blížící se zánik své mateřské civilizace. V Egyptě nalezli místo, které bylo pro nastávající dobu nejvhodnější pro pokračování atlantské civilizace. Zbudovali pyramidy, sfingu a další stavby, které měly uchovávat dávné vědění.

 V jednom arabském textu, který napsal Al-Makrízí (1364-1442) v knize Hitat je o tom  psáno:

"...první Hermés, který je nazýván Trojitý pro své vlastnosti proroka, krále a mudrce (ten kterého Hebrejci nazývají Enoch, syn Jareda, syna Mahalela, syna Kenana, syna Enose, syna Séta, syna Adama – budiž mu sláva – a Arabové Idris), četl ve hvězdách, že přijde potopa, a proto dal stavět pyramidy a v nich ukrýt poklady, učené spisy a všechno, o co se obával, že by se mohlo ztratit nebo zmizet, aby se ty věci zachránily a dobře zachovaly."

Jaké jsou důkazy pro takto odhadnuté stáří pyramid a počátku egyptské civilizace?

První důkaz představuje rozmístění pyramid. Jsou uspořádány jako hvězdný pás Orionu  na obloze přesně v době před 12000 lety.

Druhý důkaz představuje vodní eroze na stěnách pyramid a sfingy. Ty jsou důkazem dávných prudkých přívalových dešťů či záplav, které oblast pyramid v minulosti postihly. Prudké deště zde naposledy byli před 12000 lety.

Třetí důkaz představují samotné výpovědí egyptských kněží, předávané řeckým klasikům.Podle informací historika Diodóra Sicilského, který před více než 2000 lety sepsal mnohasvazkovou "historii lidstva", byli v Egyptě prvními vládci bohové. Mezi nimi se objevuje jméno bohyně Isis a Usíra (Osirise), kteří prý v této zemi vládli zhruba před dvanácti tisíciletími. I řecký cestovatel a historik Herodotos ve svých "Dějinách" uvádí, že mu egyptští kněží ukázali 341 obřích soch, z nichž každá zastupovala jednu velekněžskou generaci, která v Egyptě působila celých 11.340 let! 

Jistou indicií stáří pyramid je i samotná sfinga, kterou můžeme vnímat jako sochařsky ztvárněný symbol dnešního tvora zvaného člověk: napůl člověk a na půl zvíře. Sfinga má tělo lva a hlavu člověka. Její pohled směřuje do míst, kde vycházelo v době jarní rovnodennosti hodinu před východem slunce znamení Lva. Počátek Egyptské civilizace spadá do počátku věku znamení Lva.

To, že staří Egypťané znali oblohu, zvířetníkové znamení a kosmické cykly dokazuje výzdoba chrámu v Dendeře. Je zde jasně patrný obraz zvěrokruhu.

Krátce poté co byly postaveny pyramidy došlo ke katastrofě, při které se potopila Atlantida. Na čas byl pravděpodobně zaplaven i areál pyramid. Po opadnutí vody se v oblasti vylodili z lodí přeživši lidé a začali budovat civilizaci, která se brzy stala proslulou i v ostatních částech světa. Jejím hlavním centrem se stalo pozdější město Alexandria, kde se nacházela velká knihovna vědomostí všech možných oborů. Rychlý rozkvět a vzestup byl hlavně zásluhou velkých učitelů egyptských dějin nesoucích jména jako Hermes, Thovt či Osiris.

Egypt jako země Bohů

Egypt považujeme za polyteistickou zemi v níž se uctívali až desítky Bohů či Bůžku. Ve skutečnosti však všichni tito Bohové alespoň pro vyspělejší a vzdělanější část populace představovali různé aspekty Boha jediného.

První třída Bohů byla tvořena již výše zmíněným Hermem, Thovtem a Osirisem. Představují to co v křesťanství symbolizuje bůh syn, tedy Ježíš Kristus. Jsou to historické postavy, tedy lidé a zároveň bohové v jedné osobě. Zrodili se na zemi do egyptské země, aby lidem přinesli pravdu a dali jím učení o životních zákonech, podobně jako to udělali v jiných dobách pod jinými jmény např. v Indii ( podle některých avatáři Krišna, Ráma ), jižní Americe (podle některých bůh Virakoča ), Atlantidě, zemi MU, či později v Izraeli ( Abrahám, Mojžíš a Ježíš ). V Egyptských mýtech jsou tito považování za tvůrci egyptské moudrosti, zakladateli civilizace, věd a písma. Od nich se odvozuje pozdější soubor tajných duchovních věd zvaný hermetismus. Učení jehož střípky později znali a přenášeli alchymisté, stavitelé středověkých katedrál či svobodní zednáři.

Jedny ze základních principů učení hermetismu byly zvěčněny na Smaragdově desce, za jejíhož autora je považován bůh Hermes. Jedna z vět zapsaných na desce zní „ Jak nahoře, tak dole“. Jen čtyři slova a přesto jsou základem umění astrologie a alchymie. Obraz uspořádání vesmíru a vzájemný pohyb nebeských těles na obloze (makrokosmos) se odráží v geologických dějích na zemi, osudu lidí a zvířat, v biologických dějích v živých organizmech, orgánech a buňce... (mikrokosmos ). Hmota je analogií ducha. Duchovní vlivy a mentální procesy určují uspořádání, vývoj hmoty a tedy i proces chemické a biologické evoluce. Jinými slovy: zdravému duchu odpovídá zdravé tělo. Jak myslíme tak vypadáme. 

Další aspekt Boha: stvořitele světa a života představuje Bůh Ptah. 

V Egyptě byl velmi často uctíván Bůh Slunce jako Amon Re, nebo Aton Re. Je možné to dát do souvislosti s časovým obdobím rozvoje civilizace Egypta. Prvních 6000 let civilizace byla v rámci cyklu Platónského roku pod vlivem živlu ohně, který symbolizuje Slunce. V období 2000př.n.l- rok 0 vládla pak éra ohnivého znamení berana. V té době byl uctíván nejvíc Amon a byl vyobrazován s hlavou berana.

Bohyně Isis byla obdobou pozdější panny Marie a dokonce v jistém údobí historie prvních staletí našeho letopočtu tak byla i vnímána. Představovala ženský mateřský aspekt božství. 

Egypťané vyjadřovali duchovní pravdy často v alegoriích: mýtech. Jeden z mýtů je velice podobný příběhu Ježíše. Osiris, který vládl jako přítel a pomocník všech lidí je z žárlivosti a touhy po moci zabit svým bratrem Setem. Vstane však z mrtvých. Vystoupí na nebesa a jako nesmrtelný vládce záhrobí je v duchovní podobě nablízku každému kdo hledá jeho pomoc, podobně jako později Kristus. 

Egypťané uctívali Boha či Bohy v chrámech, respektujících zásady posvátné geometrie. Ty měly často nádhernou architekturu, která měla lidi přiblížit pocitu posvátna a Boha

Egyptské vzdělání aneb Škola mystérií

Egyptské vzdělávání vypadalo zcela jinak, než jaké známe z našich škol, nebo i esoterických kurzů. Na jedné straně nebyl kladen takový důraz na rozvoj rozumového myšlení, na zapamatování a reprodukci textu, jak je tomu v klasických školách dnes. Na druhé straně to nefungovalo ani tak, jako dnes často fungují esoterické kurzy. Tedy zaplať příslušnou částku a po výcviku dosáhneš zasvěcení toho či onoho stupně, bez toho jestli k tomu máš osobní předpoklady či ne.

O přijetí do určitého stupně vzdělávání rozhodovala osoba učitele-kněze, který dokázal se vcítit do osobnosti žáka, poznat jeho kvality a dosažený vývojový stupeň. Kritériem byla duchovní vyspělost a etické kvality žáka.  Žák musel složit slib, že poznaného nezneužije a musel o částech vědění zachovávat mlčenlivost.

Žáci byli vzdělávání ve filozofii, kde se učili o zákonech vesmíru, přírody, života, účelu a smyslu života. Vyučovali se astrologii a alchymii což byl prazáklad dnešních věd od fyziky po lékařství. Pokračovali v dalším rozvoji pomocí tělesných, duševních a duchovních cvičení. Učili se ovládnout svojí mysl a kontrolovat emoce, zvládat vlastní strach, rozvíjet vůli a  zvládnout síly čtyř živlů jako je klid či koncentrace, nadšení a rozptyl. Rozvíjeli meditační praxi a zdokonalovali svojí intuici. Ti co byli připraveni podstupovali zasvěcení. Byli uvedeni do vyššího stavu vědomí a tam vnitřně upevněni, aby mohli být blíže zdroji poznání Boha, a tak moci lépe a účinněji pomáhat lidem. Cílem vzdělání tedy nebyly osobní výhody před ostatními, jak je tomu dnes, ale využít vyššíhio poznání k službě druhým.

Po mnoha letech výcviku se stávali žáci kněžími a kněžkami. Působili jako rádci a pomocníci lidí v jejich tělesných i duševních problémech podobně jako dnešní lékaři či psychologové, jako architekti, alchymisté ( vědci ), či vysocí úředníci.

Výuka těsně souvisela s pyramidami. V Cheopsové pyramidě se nachází sarkofág vyrobený z kusu žuly. Několik z těch co si vzpomněli na minulé životy tvrdí, že právě v tomto místě probíhalo zasvěcení, jako vyvrcholení dlouholetého výcviku. V pokračováni textu se zaměříme na tyto mohutné architektonická díla.

Pyramidy

Pyramidy představují chrámové stavby, které stavěly již dávnější civilizace nejen Atlantidy . Nacházíme je na všech kontinentech. Nebyly zatím nalezeny pouze v Austrálii. Byly ale nalezeny na planetě Mars v oblasti Cydonie.

Pyramidy jen sotva mohly stavět tisíce otroků. Podobně jako jiné obří megalitické stavby na světě byly jednotlivé bloky kamene přemisťovány působením mentálních sil, nebo s využitím technologií, které umožnily snížit hmotnost kamene tak, aby s bloky mohl manipulovat každý člověk. Kamenné bloky uvnitř pyramidy na sebe navazují tak, že mezi nimi nelze strčit ani žiletku. Takto dokonalou stavbu by jen stěží dokázala postavit naše civilizace i s nejmodernější stavební technikou.

Pyramidy byly projektovány přesně podle geometrických a astronomických zákonitosti. Jejich velikost, jednotlivé úhly, stavební materiál, orientace podle světových stran, vzájemné rozmístění přesně zapadalo do určitého řádu, respektujících rozložení zemských silových center.

Pyramidy představují útvar který má více symbolických významů. Na jedné straně jsou obrazem geneze-stvoření. Z vrcholového bodu symbolizující původní jednotu vycházejí čtyři strany představující čtyři živly. Na druhé straně pyramidy vyjadřují vývoj života od nejprimitivnějšího počátku jednoduchého viru (základny pyramidy) až po nejvyšší dokonalost bytosti splývající s jednotou veškerenstva=bohem (vrcholový bod). Některé stupňovité pyramidy se čtyřmi stupni představují čtyři fáze vývoje. Sedmi stupňové mohou představovat tyto čtyři vývojové stupně s třemi mezistádií.

Pyramidy mají funkci tvarových zářičů. Koncentrují vesmírnou energii a zároveň jí transformují na určitou vibrační frekvenci v závislosti na výšce od základy. Je známo, že v pyramidách se pomaleji kazí jídlo, ničí se choroboplodné zárodky, či v určité výši se ostří žiletky. Organismus se v nich rychleji regeneruje a pobyt v nich má vliv i na psychiku člověka. Egyptské pyramidy byly používány hlavně jako meditační centra. Žáci byli  podle své vyspělosti svými učiteli umisťováni do určité výšky, kde se vyskytovaly vibrace které byly pro dotyčného nejvýhodnější pro jeho duchovní práci. Velká pyramida sloužila k zasvěcení adeptů. Některé pyramidy sloužily i jako schránky pro technická zařízení, zvláště v Atlantidě kde velký krystal v nich se používal jako transformátor sluneční energie. Svým umístěním a vyzařováním měli pyramidy v době rozkvětu Egypta výrazně pozitivní vliv na své okolí, jako jiné megalitické stavby na světě, respektující neviditelný řád světa. Dnes, ale jsou již duchovně znečistěny a tak jsou spíše jen mrtvým památníkem historie.

Úpadek Egypta

Kolem roku 4000 př.n.l. Země vstoupila do závěrečné čtvrtiny Platónského roku. Začal železný věk, který Indové nazvali Kalijugou: temný věk. Brzy poté vstoupil Egypt do oficiální historie. Sami Egyptologové přiznávají, že nejvyšší úrovně dosáhl Egypt na počátku existence a postupně směřoval spíše k sestupu než vzestupu.

Prvním výrazným znakem sestupu byla mumifikace zemřelých faraonů a veleknězů, jejichž těla byla pohřbívána do pyramid a hrobek. Je to znak ztráty duchovního rozměru existence. Duch přece není hmota. Po smrti je bytosti úplně jedno jestli jeho tělo shoří v plameni, nebo je uložen do hrobu či mauzolea. Bývalé tělo na posmrtný život již nemá žádný vliv.

S tím jak klesala duchovní úroveň Egypťanů horšila se morálka společnosti i kněží. Ti stále více usilovali o posílení své moci a osobní prospěch. Škola mystérií postupně zanikla. Začala se ve velkém pěstovat černé magie, která zamořila celou společnost.

Na krátký čas se vrátil odlesk starých dobrých časů za vlády krále Achtanona. Zavedl monoteismus, omezil moc sobeckých kněží a zastavil dobyvačné války. Usiloval o mír a šíření duchovna do společnosti. Jeho příběh je obsažen ve slavném literárním a i zfilmovaném díle Egypťan Sinuhet.

Po možná násilné smrti osvíceného faraona se opět vrací staré pořádky. Historie starověkého Egypta se uzavírá podle jedněch roku 525 př.n.l. když Egypt dobyli Peršané. Podle jiných končí roku 30 př.l. kdy poslední Egyptská královna Kleopatra jedem z kobry končí svůj život a Egypt se stává provincií Římské říše.

Na pár staletí ještě významně vstupuje do dějin město Alexandria, založená Alexandrem Velikým na místě prastarého centra. Stává se centrem filozofického učení gnostiků , prvních křesťanů a filozofů. Město je nakonec poničeno zemětřesením, starobylá knihovna zapálena a svobodné filozofické bádání zlikvidováno křesťanskými fanatiky. V 7.stol dobývají Egypt Arabové a Egypt až do současnosti se stává muslimskou arabskou zemí.

 Kletba faraonů

Tak jak končí historie Egypta v Alexandii, tak i v Alexandrii začíná období jejího znovuobjevování. Bylo to toto město, kde se poprvé vylodil Napoleon při svém tažení do Egypta. Historie vědeckého výzkumu Egypta má za sebou mnoho úspěchu, ale i velké tragédie.

Za ty nese velkou odpovědnost materialistické myšlení západní vědy, která se vysmívá pojmům, jako je kletba či magie, jako pouhým pověrám hloupých lidí. Je známa řada výzkumníku, kteří nebrali vážně varování na stěnách hrobek, že jejich znesvěcení přináší neštěstí a smrt. Dávat vše do souvislosti s přítomnosti toxických látek a bakterií v hrobce, jak tyto případy vysvětluje Egyptologie je při prostudování případů "kletby faraonů" poněkud mimo mísu.

Nejznámějším příkladem je Tutanchámoonova kletba. Dne 26.11.1922 dvojice výzkumníku Carter a Carnarvon otevřeli sarkofág hrobky s mumií mladého krále Tutanchámona i přes varovné nápisy na stěně hrobky.

 Ke zlé předzvěsti neštěstí došlo, už když Carter otevíral hrobku. Ptáka v kleci u jeho domu v Luxoru sežrala kobra – had, který chrlí oheň na faraónovy nepřátele. 

Jako první zemřel padesátiletý lord Carnarvon. 6. března 1923 ho s největší pravděpodobností štípl do tváře moskyt. Při holení si rozřízl malý puchýřek, který se kolem štípnutí vytvořil a do otevřené ranky se dostala nepopsatelně hrozná egyptská muška a způsobila infekci. Carnarvon onemocněl. Byl převezen do Káhiry, kde se projevila otrava krve a zápal plic a brzy poté zemřel. Někteří tvrdí, že hnisající zranění na jeho tváři, bylo na stejném místě, jako strup na tváři dávno zesnulého faraóna.  V okamžiku Carnarvonovy smrti v časných hodinách 5. dubna v Káhiře pohasla všechna světla. Říká se, že Carnarvonově domově v Hucklair v Anglii jeho fena začala po pánově smrti hrozně výt, až pak sama padla mrtvá.

Jen pro zajímavost. Jistý diamant také zatížený klatbou přinášejíci neštěstí svým majitelům skončil na mořském dně uprostřed Atlantiku v lodi jménem Titanik. V pátek 13.10.1307 byl jistý velmistr templářského řádu Jacques de Molay na příkaz francouzského krále Fililipa IV zatčen a posléze postaven před inkviziční soud. Jeho kletba před upálením na hranici způsobila nejen zdecimování francouzského královského rodu na 50 let dopředu, ale i prohlášení pátku 13, den jeho zatčení až do dnešních dob za nešťastný den.

 Kletba je myšlenka nabitá zápornou energii. Působí jako virus a člověka naprogramuje k neštěstí. Ne však každého, i proti škodlivým virům je někdo odolný a jiný ne. Domnívám se, že její existence by nás neměla vést ke strachu z ní, ale k opatrnosti. Dávat si pozor co děláme a hlavně, jak myslíme, jaký zaujímáme postoj. Možná kdyby Carnavan svého činu upřímně litoval, nemusel by až tak skončit a jeho osud by byl nadlehčen. Je také pravděpodobné, že pokud vyšleme k někomu nějakou zlou myšlenku, vrátí se nám, třeba až v dalším životě. Možná proto kletba na někoho působí více a na někoho méně. Carter, společník Carnavona žil až do roku 1939, i když prý jako zlomený člověk. 

Tajné komory pod Cheopsovou pyramidou

Americký Edgar Cayce předpověděl , že Atlantané pro budoucí generace vyrobili kamenné desky s údaji o bývalém kontinentu. Mají být uloženy na třech místech. Prvním místem je zatopená oblast Bermudského trojúhelníku. Druhým místem je jeden z Mayských chrámů v Mexiku a třetím místem mají být skryté komory pod Cheopsovou pyramidou.

V letech 1987 a 1988 se tým francouzských a japonských fyziků a inženýrů pokoušel získat odpověď na otázku, zda v této pyramidě existují ještě nějaké neznámé prostory. Byly použity nejmodernější měřící přístroje, zvláště ke zjištění hodnot gravimetrie (přitažlivost), echoskopie (měření rychlosti radarových vln) a elektromagnetického scannování, aby se hluboko v podzemí nebo za silnými stěnami odhalily skryté objekty, zviditelnily hraniční plochy nebo aby bylo možné rozpoznat obrysy předmětů. Hans-Werner Sachmann citoval závěrečnou zprávu o těchto výzkumech. Ta byla nazvána podle výzkum koordinující univerzity Zpráva Wasedy a v níže uvedeném znění byla zveřejněna v časopise Sign dne 11. ledna 1991:

1.    Pod sfingou se nachází rozlehlý, dosud neprobádaný dutý prostor, z něhož zřejmě vede podzemní chodba přímo k Cheopsově pyramidě.

2.    V okolí tzv. Komor královen byly zaznamenány další skryté prostory. Například západním směrem od zmíněných komor byla lokalizována dosud neznámá prázdná místnost.

3.    Nedaleko komor odlehčujících tlaku nad prostorem označovaným jako Královský hrob byly nalezeny indicie nasvědčující existenci spojovacích průchodů k dosud neznámým místnostem. Škvíry jsou orientovány východozápadním směrem, a proto lze předpokládat, že se východně od této komory s nejvyšší pravděpodobností nalézá další prázdná místnost.

4.    Za stěnou Chodby královen se vyskytuje řada dutých míst, jejichž velikost dosud nebylo možné stanovit. Je však jisté, že tam máme co činit s prostorem směřujícím dolů do pyramidy, jenž obsahuje mnoho neznámých předmětů a je vyplněn pískem.

 Od roku 1993 zkoumá podzemní prostory pyramidy speciální pohyblivý robot. Existují však obavy, že ti co výzkum řídí nemají zájem na zveřejnění případných zlomových objevů, které by znamenali převrat v historii. Svědčí o tom zprávy, že výzkum často probíhá v noci bez větší publicity. Patřím k lidem, kteří se domnívají, že případný zásadní objev bude veřejnosti v této době zatajen. Jisté vlivné kruhy ve vědě i politice nemají z různých důvodu zájem, aby pravda o světě včetně skutečné historie lidstva byla prozrazena široké veřejnosti. Svědčí o tom řada jiných obdobných kauz.