Po stopách dějin starověkého Řecka

Řecko se stalo již v 2.tisíciletí př.n.l. kolébkou evropské civilizace. Z Řecka se antická civilizace rozšířila do Říma a odtud do celé Evropy. Dějiny starověkého Řecka je dodnes základní součástí klasického všeobecného vzdělání od základních škol všude v Evropě.

Potopa světa a mýtický původ Řeků

Stejně jako existuje biblický mýtus o potopě světa, tak existuje i řecký mýtus o potopě. Řecký Noe má jméno Deukalión. Spolu s manželkou Pyrrhou na lodi přečkali celosvětovou potopu, ke které podle řady indicií došlo před 25000 lety. Když voda začala opadat usadili se na hoře Parnas a později zplodili syna Helléna. Hellén se stal praotcem všech Řeků. Jeho syn Aiol se stal zakladatelem kmene Aiolů, kteří později osídlili hlavně některé oblasti Malé Asie a později se rozšířili do Řecka. Xhůta se stal praotcem Achajů –pozdějších zakladatelů Mykénské civilizace a Iónů-obyvatel Athén. A konečně Dór se stal praotcem Dórů, kteří dlouho žili v severní části Balkánů a později rozvrátili Mykénskou civilizaci a obsadili Peloponés a Spartu.   

Řecko a dědictví Atlantidy

Vedle tohoto mýtu nám podává další informace o prehistorii Řecka filozof Platón. Hovoří o starověké Atlantidě, která ležela uprostřed Atlantiku. Po mnoho staletí tam vládli králové, jejichž jména převzala řecká mytologie, jako jména olympských bohů. Atlantida byla původně rájem na zemi ve kterém králové vládli moudře v souladu s vesmírnými zákony. Později však došlo k úpadku. Atlanťané propadli egoismu a snažili se vojensky podrobit okolní svět. Dělali si nárok i na oblast Středozemního moře. Zde se však setkali s odporem pra-Řeků.

Platón v jednom ze svých děl zachytil vyprávění o bitvě, ke které došlo mezi obyvateli Athén a Atlanťany před 12000 lety. V bitvě zvítězili stateční Atéňané. Brzo poté však obě armády byly smeteny obří katastrofou, která zcela zničila Atlantidu a vážně zasáhla celou naší planetu.

Před zánikem Atlantidy se zachránily skupiny Atlanťanů útěkem z mateřské pevniny. Založili civilizaci v Egyptě, kde postavili pyramidy v Gíze a uchovávali poznatky získané z Atlantidy. Později z nich čerpali i řečtí Pythagorejci a samotný Platón. Samotnou informaci o Atlantidě přejali Řekové od egyptských kněží.

Podle legendy jeden z proudů uprchlíků z Atlantidy se usídlil nakonec i v samotném Řecku. Byl veden veleknězem Poseidonem. Na místě pozdější Akropole v Aténách nechal zbudovat pyramidu ve které byly také uchovány prastaré znalosti. Pozdější velkolepé řecké stavitelství využívající znalostí zásad posvátné geometrie v mnohém navazovalo na stavitelství atlantské.

S Atlantidou spojovala Řecko i abeceda. Tu přijali Řekové sice od Féničanů, nicméně podle některých badatelů i samotní Féničané tuto abecedu přejali od starších vyspělejších kultur. 

Minojská Kréta

Všeobecně je považována za kolébku řecké civilizace i řeckých olympských bohů ostrov Kréta.

Na ostrově Kréta se podle legendy narodil i samotný vládce bohů Zeus. Jeho syn Minos se stal zakladatelem minojské civilizace. Postavil palác v Knossu, jehož součásti byl i slavné bludiště-labyrint, ve kterém žil napůl býk a napůl člověk- dravý minotaurus.  Podle archeologů dosahovala minojská kultura největšího rozkvětu ve3. a na počátku 2.tisíciletí př.n.l. . V krétských přístavech přistávaly lodě Egypťanů i Féničanů. Kréta se stala nejen centrem obchodu a řemesla, ale také významným centrem kulturním.

Bohužel ale existují indicie o praktikování černé magie a kultu lidských obětí na území starověké Kréty. Možná, že právě tyto praktiky se staly duchovní příčinou náhlého pádu minojské civilizace v 15.stol.př.n.l.

„Boží hněv nikdy nebyl tak lítý… Obloha na dlouhé dny zmizela, zemi roztrhaly věčné rány!“ tak Homér líčí sedmnáctý otřes země, jehož následky byly pro Minojce  fatální. Příčinou katastrofy byl s velkou pravděpodobností výbuch sopky na nedalekém ostrově Théra. Hladomor a všeobecné ničení pak zkázu dokonal a z Kréty udělal snadnou kořist mykénským Řekům.

Mykény a Trojská válka

První známou civilizaci na území pevninského Řecka založili indoevropské kmeny Achájů v první polovině 2.tisíciletí př.n.l. Jejím centrem se staly Mykény na Peloponésu. Mykéňané stavěli precizní stavby z obřích balvanů dokonale navazujících na sebe. Podle legendy je postavili  jednoocí obři zvaní kyklopové.

V dobách mykénské civilizace došlo k legendární Trojské válce mezi řeckými městy a maloasijskou Trójou. Záminkou k válce se stal únos krásné Heleny, manželky spartského  krále Menelaa trojským princem Parisem. Řekové vypravili proti Tróji 1000 lodí. Pokus o dobytí města však ztroskotal. Započal tak roky se vlekoucí konflikt, který ukončila až úspěšná lest řeckých bojovníků. Schováni v dřevěném koni pronikli do města. Pod pláštíkem noci vystoupili z koně a otevřeli brány města. Řekové pak město dobyli.

Příběh této války se stal předlohou slavného eposu Ilias a Odyssea zapsaného Homérem. Dlouho byl považován za fikci. Až v 19.stol. amatérský archeolog Schliemann objevil základy města Trója na egejském pobřeží Turecka.

Podle amerického jasnovidce Cayceho, který se údajně v jednom ze svých minulých životů Trojské války zúčastnil šlo především o konflikt o nadvládu o Středomoří mezi dvěmi mocnostmi tehdejšího světa. Na obou stranách konfliktu bojovala řada vlivných a mocných reinkarnovaných  Atlanťanů, které  považovali Řekové za bohy či polobohy. Připomeňme postavu řeckého bojovníka Achilla či trojského vůdce Hectora.

Po porážce Trojanů jeden z jejich vůdců Aeneas doplul do Itálie a na břehu řeky Tibery založil osadu, ze které později vzešlo město Řím. Zajímavý je i název města Paříže-Paris shodné s trojským hrdinou Parisem. Existuje názor, že elita Franků, kteří založili po pádu římské říše Franckou říši byli pokrevními potomky Trojanů. Vůdce Trojské války tak můžeme považovat za součást „genealogie mocných“, rodové linie vládců táhnoucí se z prehistorie až do současnosti.

Mykénská civilizace zanikla někdy v 12.stol.př.n.l. pravděpodobně díky vpádu Dórů ze severu. Podle legendy stáli v čele Dorů potomci siláka Herakla. Ovládli Peloponés a město Spartu. Od této doby se traduje rivalita mezi dorskou Spartou a ionskými Athénami, která vyústila až v Peloponéskou válku na konci 4.stol. př.n.l.

Řecká kolonizace

Vpád Dórů na několik století vrhl Řecko do „období temna“ . Až kolem 8.stol.př.n.l. se začala řecká společnost opět vzmáhat. V Řecku se objevovali jako houby po dešti nové městské státy, kterým vládli pevnou rukou vládci- tyranové. Počet lidí narůstal a zdroje již nestačily pro všechny. Proto řada Řeků byla nucena opustit svojí domovinu a hledat štěstí jinde.

Začalo období řecké kolonizace. Řekové postupně začali zakládat své osady na pobřeží Malé Asie, v Černomoří, Sicílii, jižní Itálii a pronikli i na území dnešní Francie. V osadách se rozvíjelo řemeslo a obchod. Řecké lodě začaly brázdit celým středomořím, podobně jako jejich obchodní partneři a konkurenti- Féničané.  

Sparta

Sparta se stala vůdčím městským státem na Peloponésu. Její králové se považovali za potomky bájného hrdiny siláka Hérakla. Sparta byla politicky směsicí vlády oligarchie a demokracie.

Fakticky však byla především militaristickým státem. Neduživé děti byli shazováni ze skály. Již od 7 let byli chlapci vychováváni k boji a až do 30 roku života žili společně. Teprve v 60 letech byli zcela zproštěni vojenské služby. Pojem sparťanská výchova je známá dodnes. Inspirovala průkopníky tělesné výchovy a sportu. Ale také ty, kterým byl vlastní militarismus. Připomeňme Prusko a Německo v dobách Bismarca, Viléma II či Hitlera.

Sparta se stala klíčovou silo Peloponéského spolku a  hlavním konkurentem Athén v boji o hegemonii v Řecku.

Athény

Zcela jinou mentalitou a politickým zřízením se vyznačovaly Atény. Athéňané kladli důraz na rozvoj řemesla, obchodu a kultury. V Aténách poprvé vzniklo společenské zřízení zvané demokracie. Lid na svých pravidelných shromážděních volil státní úředníky a rozhodoval o státních záležitostech. Demokracie však zdaleka nebyla ideální. Z veřejného života byli vyloučeny ženy a otroci. Ti nebyli považování ani za lidi, ale byli vnímáni jako věci-pracovní nástroje. O omezenosti Aténské demokracie podává svědectví i kauza Sokrata. Slavného filozofa, který byl za své nekonformní názory odsouzen k trestu smrti.

Atény prožívaly největší rozkvět ve 5.stol. př.n.l. po vítězství Řeků nad Peršany. Na vrcholku Akropole nechal Perikles postavit proslulý chrám Parthenón zasvěcený bohyni Athéně. Athény se v té době staly vůdčím městem ambiciózního athénského námořního spolku.

Ty nemohli skončit jinak, než ve válečném střetnutí se Spartou. Válka skončila po 25 letech porážkou Athén. Athény poté již nikdy nedosáhly původní slávy.

Řecko-perské války

Zápas Řeků s největší světovou velmocí oné doby, s Peršany se táhl po dlouhou dobu 200 let. Začal vzpourou maloasijských Řeků proti perské nadvládě kolem roku 500 př.n.l. Pomoc vzbouřencům ze strany Athén se stal pro Peršany záminkou pro vojenský vpád do Řecka.

Řekové u Marathónu útok Peršanů odrazili. V následné bitvě u Thermopyl však byli díky zradě a obrovské perské přesile poraženi. Peršané pak zpustošili Athény. Řekům se však podařilo využít slabosti Peršanů. Tou bylo loďstvo. V bitvě u Salamíny  Peršany porazili a uhájili nezávislost.

Peršané se však ani poté Řecka nevzdali. Pouze změnili taktiku. Pokoušeli se zasahovat do vnitropolitického dění v Řecku podporou různých znesvářených stran. Podněcovali korupci, upláceli významné řecké politiky za různé protislužby a tak podobně.  

 Makedonie a Helénismus

V roce 359 př.n.l. se v bezvýznamném Makedonském království na severu Řecka stal králem Filip II. Vytkl si smělý cíl: sjednotit Řecko. Díky obratné diplomacii i skvělé vojenské taktice se mu to podařilo. Podmaněná města však nezničil, pouze je začlenil jako samosprávné celky do své říše.

Filip II měl ještě jeden sen. Zničit Perskou říši. Atentát mu zabránil sen uskutečnit. Realizoval jej však jeho syn Alexandr. Postavil silnou řecko-makedonskou armádu a vydal se na dlouhé tažení do Asie. Během několika let celou říši dobyl a pronikl až do střední Asie a severozápadní Indie. Stal se nejen dobyvatelem, ale i zakladatelem nových měst. Začalo období helénismu, kdy se řecká kultura a jazyk šířila do většiny tehdy známého světa. Od Malé Asie přes blízký Východ, Egypt, Mezopotámii, Irán až do střední Asie a údolí řeky Indu.  Řečtina se stala hlavním světovým jazykem tehdejšího světa, stejným jakým je dnes Angličtina.

Alexandr Veliký zemřel již ve svých 32 letech v Babylóně. Myšlenky Helénismu však žily dál. Po letech bojů byla Makedonská říše rozdělena na několik států v nichž vládli řečtí vládci. Nejvýznamnějším z nich byl Ptolemaios, který vládl v Egyptu. V Alexandrii nechal postavit obří maják a proslulou knihovnu. Přijal egyptské zvyky a stal se zakladatelem řecko-egyptské dynastie, která vládla Egyptu až do 1.stol.př.n.l.

Řecké dědictví

V průběhu 2-1.stol.př.n.l. obsadili Řecko a celé Středomoří Římané. S tím také přejali řeckou kulturu, která dále jako antická kultura vzkvétala až do 6 stol. kdy bylo dědictví helenismu potlačeno násilně křesťanstvím.

Přesto i v dalších staletích se těšilo antické dědictví velké pozornosti. Bylo to hlavně v době renesance a později klasicismu. Můžeme říci, že dědictví antické kultury je živé dodnes. Připomeňme jen olympijské hry, které mají původ ve starověkém Řecku. Nebo četné filmy jako: Trója, Souboj titánů, Bitva u Thermopyl, Alexandr Veliký které čerpají inspirací z doby starověkého Řecka.