Nemoc zvaná schizofrenie

Dnes je tomu týden, co došlo k tragédii na obchodní akademii ve Žďáře nad Sázavou. Mladá žena z Ostravska vnikla do školy, napadla nožem jednu studentku a zabila chlapce, který se jí snažil pomoci. Krátce poté poranila i zasahujícího policistu.

Ona žena byla nepříčetná. Trpí těžkou duševní chorobou-schizofrenii a s největší pravděpodobností si nebyla vůbec svého jednání vědoma. Podobně jako jiná žena, která před léty zabila své vlastní dítě, jak jsem zaznamenal z vyprávění psychiatra Cyrila Hoschla . Hlasy jí řekly, že její vlastní dítě je démon, který ohrožuje existenci lidstva a přikázaly jí ho zabít. Ona tak udělala a tělo dítěte poté uvařila v hrnci. Když jí po několika letech propustili s léčebny zcela bez symptomů nemoci, řekla lékařům. „Již se těším na setkání se svým dítětem“. Na hrůzostrašnou epizodu si vůbec nevzpomínala.

Schizofrenie a historie

Schizofrenie je nemoc, která byla lidem známá již od pradávná. Píše se o ní i v Bibli. Schizofrenici byli označovaní za lidi posedlé zlým duchem a léčení byli duchovním obřadem, jehož cílem bylo z člověka tohoto ducha vyhnat. Dodnes je tento obřad ojediněle praktikován v rámci katolické církve. Nazývá se exorcismem.

Schizofrenie a moderní věda

Moderní doba respektive věda udělala z pojmu duch starou veteš. Ve svých výkladech je již nepoužívá. Jedinou realitou je jí hmota. A tak hledá vysvětlení schizofrenie v rámci studia mozkových procesů a zároveň se snaží vyvinout ještě dokonalejší hmotné prostředky-psychofarmaka, které by dokázaly potlačit symptomy nemoci. V této souvislosti je třeba zdůraznit právě ono slovní spojení „potlačit symptomy“ a to proto, že dnešní lékařská věda není schopna stejně jako rakovinu schizofrenii léčit. Ve vývinu psychofarmak dosáhla řady úspěchů, což řadě pacientům umožňuje žít relativně normální snesitelný život. Ovšem za cenu řady vedlejších účinků, které léky mají: psychické utlumení, ovlivnění metabolismu spojené často s nadměrným tloustnutím a další. Vyhnout se těmto negativním účinkům lze pouze tak, že nalezneme skutečně primární způsob léčby. Podle mého názoru to nepůjde jinak, než že se opět obrátíme do studia světa, který jsme tak vehementně popřeli-světa ducha.

Osobní zkušenost

Dovolte abych nyní krátce odbočil k svým vlastním zkušenostem s touto nemocí. Za svého života jsem mluvil s několika takto nemocnými lidmi a byl jsem svědkem i velmi nepěkných projevů této nemoci. A to jak projevů agresivity, tak i podléhání bludům. To čeho jsem si všiml bylo to, že přes svojí bizarnost byly tyto projevy spojeny až s překvapivou cíleností, účelovosti a jistou i když zvrácenou racionalitou. Je tomu již mnoho let co jsem si s jednou takto nemocnou ženou dopisoval. I když popisovala své problémy, tak zprvu nejevila známky nemoci. Až při našem osobním setkání se mi její nemoc ukázala v plné síle. Začala mně nesmyslně obviňovat, že jsem se jí vloupal do jejího bytu a ukradl různé věci. S těmito nesmysly, však zároveň věděla jisté podrobnosti z mého života, které zkrátka vědět nemohla. „Hlasy“, které ji ovládaly a napovídali jí o mně různé špatnosti jí to o mně řekly.

Duchovní příčiny schizofrenie

Lidé již v dávných dobách svět rozdělili na svět hmotný a duchovní. Tak jako hmotný svět je obýván lidmi s fyzickým tělem, tak svět ducha je obýván lidmi bez těl. Jako takoví nemají zesnulí jistá omezení, které máme my. Mohou procházet zdí a pouhou myšlenkou se v mžiku dostanou kdekoliv se jim zlíbí, třeba i do našich koupelen či záchodů-nikdy nejsme sami. I přesto ale zůstávají lidmi se všemi kladnými i zápornými vlastnostmi jako je na jedné straně dobrosrdečnost, soucit, upřímnost atd. stejně jako na druhé straně  nenávist, touha po pomstě, škodolibost atd.

Zesnulí nemohou náš svět ovlivňovat přímo hmotně, na to jím chybí hmotný prostředek. Mohou však působit svou myšlenkou na jiné lidi a tak tyto lidi ovlivňovat. Ti dobří se nás tak snaží vést k dobru. Vnukávají nám různé bohulibé nápady a varují nás před různými nebezpečími, které pak cítíme v podobě intuitivního tušení.

Ti zlí se nás snaží zase vést ke zlu, i když se mnohdy domnívají v nevědomosti, že konají dobro. Působí na každého z nás, ale na každého s jiným účinkem. Jde o to, jak silná je „obranyschopnost“ dotyčného vůči takovému působení. Je zde jistá analogie s virovou infekcí. Všichni jsme vystaveni stálým atakům virů. Ale jen někdy nemoc otevřeně propukne. Tehdy, když se naruší naše imunita. Tak jako virová infekce i schizofrenie může být spojena s různými projevy a symptomy méně a více závažnými. Od vtíravých myšlenek a paranoidních obav, přes sluchové a obrazové halucinace, až po úplné narušení schopnosti myslet a ztrátu kontroly nad svým chováním.

Osobní faktory a vznik schizofrenie

Prvním faktorem je povaha člověka. Cizí „duchovní vetřelec“ snáze ovládne člověka spíše uzavřeného do sebe se sklony k depresím, než člověka optimistického a otevřeného. Stejně jako spíše člověka utápícího se  v negativních myšlenkách a stavem než člověka s převahou dobrých a pozitivních myšlenek.

Druhým faktorem je životní styl. Člověk který bude zdravě žít propadne schizofrenii s výrazně menší pravděpodobností než někdo s nadměrnou oblibou alkoholu či dokonce užívající drogy. V dnešní době bylo často pozorováno, že tato nemoc u řady mladých lidí propukla po požití marihuany. Je to logické. Drogy výrazně oslabují mozek a nervy, čímž se dotyčný stává snadnou kořistí negativních duchovních bytostí.

K oslabení nervů dochází také při různých úrazech především hlavy, těžkých chorobách a celkově náročných životních situacích, které rovněž mohou být dalším faktorem vedoucím k propuknutí choroby..

Čtvrtý faktor souvisí s karmou dotyčného. Mnozí z nás v minulých zrodech se třeba nějak zapletli s černou magii. Síly které takto vyvolali se jednou na ně vrátí jako bumerang a mohou způsobit i tuto nemoc. Řada dnešních obětí schizofrenie byla lidmi, kteří v minulosti škodili aktivně lidem a nyní se oni stávají jejich oběťmi. S tím je provázána i dědičnost. Sklon k schizofrenii je přenášen u některých rodů. Není náhodou do kterého rodu se zrodíme. Postižení spojené s rodem je zpravidla spojené s naším vlastním karmickým postižením.

Duchovní léčba schizofrenie

V literatuře je popsána řada případů, kdy byly případy schizofrenie zdokumentovány z duchovního hlediska. Existují techniky, které umožňují navázat spojení s nevtělenými bytostmi, které nemocného ovládají. Na základě toho se můžeme dozvědět více o jejich motivaci , která bývá různá. Někteří se mstí samotnému nemocnému. Třeba v něm vidí někoho, kdo v minulém životě způsobil jejich smrt, či jím různě ubližoval.

Jiní (naštěstí menšina) využívají schizofreniků k potrestání okolí. Namluví jim, že ten a ten člověk představuje ohrožení lidstva, či představuje nebezpečí pro ně samotné. Nemocný pak vezme klacek, nůž či pušku a dotyčného napadne. Dost možná, že bytost ovládající ostravskou schizofreničku měla ve Žďáru nevyřízené účty. A cíleně tam svojí oběť vedla s cílem skrze ní vykonat „spravedlnost“. Možná by jsme byli hodně překvapeni, kdybychom poznali karmické vazby jednotlivých účinkujících tragédie, které mohou sahat do hodně dávné minulosti.

A nyní již k samotné léčbě. Je to tak trošku jako s nápravou morálně zkažených pozemšťanů. U některých stačí domluva a rozhovor, aby s touto činnosti přestali. U jiných domluva nestačí. Pak je nutná jiná cesta. Na počátku jsem zmínil již obřady exorcismu praktikované i v dnešní církvi.

Do budoucna se domnívám, že k léčbě takových pacientů bude používaná hluboká hypnóza. Dnes ale bohužel tento obor ještě není propracován a příslušní terapeuté, kteří by to dokázali provádět na potřebné úrovni nejsou k dispozici. Bude to práce náročná a pro její zvládnutí bude důležité jak znalosti a zkušenosti, tak v nemenší míře duchovní čistota, síla a etická vyspělost terapeuta. Je to práce o to rizikovější, že před hmotným nepřítelem se lze bránit protože je vidět, zatímco u duchovního je to mnohem obtížnější, neboť ten působí přímo na naší mysl. V této souvislosti existuje řada případu, kdy po návštěvě nevhodného „terapeuta“ se schizofrenie rozjela u dosud zdravého člověka. Je to zpravidla tehdy, pokud se klient otevře duchovně nečistému terapeutovi.

I proto by jsme měli být podle mého názoru velice opatrní než někomu dovolíme otevřít naše podvědomí. S člověkem o kterém víme že má tyfus, či nedej bože ebolu se jistě nebudeme objímat a tak se vystavovat ataku virů. Stejně obezřetní by jsme měli být i v duchovní oblasti.

Závěr

Z výše uvedených důvodů je i přes své nevýhody zatím léčba psychofarmaky u schizofrenie stále jedinou možností. Účinná psychická léčba bude podle mého názoru k dispozici ve chvíli, kdy se změní zaměření naší společnosti a ta se obrátí k spiritualitě.

Nemoci těla jako jsou infekce pak bude léčit stále převážně medicína. Nemoci vyplývající z bioenergetické nedostatečnosti biotronika. A nemoci s duchovní příčinou duchovní psychické obory-hypnóza a psychoterapie.

Zatím by se měly hledat způsoby, jak co nejvíc zjednodušit situaci nemocným psychiatrií. Nalézt způsob, jak u rizikových pacientů typu ostravské schizofreničky zabránit opakování jejího činu a zároveň jí neizolovat ve vězeňské či nemocniční cele. Cestou by mohlo být budování jakýchsi komunitních center ve kterých by byly tito lidé pod dohledem, ale zároveň měli i jisté soukromí o možnost vyžití.

A ještě jedna perlička

 O tom, že "hlasy", které slyší lidé s diagnózou schizofrenie nemusí jen škodit ukazuje příklad který v diskuzi uvedl jeden z čtenářů pan Jaromír Petřík. Doplnil jsem článek o smutných věcech o tuto hezkou tečku. Kladu si přitom otázku. Jsou všichni lidé takto diagnostikování vždy skutečně nemocní a nebo se v některých případech jedná o dar jasnovidnosti či jasnoslyšnosti který má být ku pomoci lidem? 

Téma halucinací je jistě na dlouhé vyprávění.

Jednoho schizofrenika velmi dobře znám (mimo jiné jej léčí moje sestra, která je lékařka psychiatr) a jeho otec mi vyprávěl, že jel se svým schizofrenním synem autem a najednou mu syn začal říkat, že slyší volání o pomoc. Po několika minutách dojeli k autu, které bylo v příkopě, ale nikdo u něj nebyl vidět. A jeho schizofrenní syn, že stále slyší volání o pomoc.

Vystoupili z auta, přišli k havarovanému autu a tam byla zaklíněná matka s dcerou. Zavolali rychle pomoc, ale tuto příhodu raději zasahujícím lékařům nevyprávěli. Co si o tom mám myslet, nevím...