Konečně je mi jasné, proč na mne ještě stále nespadnul nějaký balkon.

Ve skutečnosti totiž stojím za dvě velká H.... a proto si žádné vysvobození (žádnou odměnu) nezasloužím. 

Tak při představě, jak dlouho ještě budu muset snášeh svinstva tohoto života se mi dělá hodně smutno.

Brána je věc neživá, spíše bych se zajímal o toho, kdo tu bránu otvírá a proč. Jestli ji někomu otevřel, pustil dovnitř a pak zase vrátil zpět. Proč?

Aby darovaný čas promarnil, nebo aby využil? Podíval jsem se na jeden díl a žel nenašel tam žádnou odpověď na své otázky.

Nebojím se smrti, mám strach z umírání. Někde jsem to četl a souhlasím s tím.

Náš mozek umí! Nabídne nám víceméně jakoukoli představu, ilusi, zvlášť když po tom tolik toužíme. Po operaci- narkóze jsem například měla úplně jasno, jak to na tom světě (i na dalším) chodí.

Já si myslím, že je to přesně naopak. Mozek a tělo nás v mnohém omezuje. Ve chvíli smrti když se duch oddělí od těla dochází k výraznému zlepšení vnímání a intelektuálních schopností člověka.

Tento váš článek by byl povzbudivý. Co si budeme nalhávat: Smrt čeká na každého a většině lidí se tam nechce. Avšak ve svém životě jsem zažil už tolik zkušeností, kdy se lidé hnali za tím, aby to byli oni, kdo řeknou nějakou senzaci, a aby to byli oni, kdo se takto dostanou do středu pozornosti, že člověk podobné věci bere s rezervou. A též jsem to často viděl v případě, že z toho mohly kápnout nějaké peníze. A hovoření o posmrtném životě nabízí obojí: Když to člověk vezme ze strany "a", tak může být středem pozovnosti, když ze strany "b", může na tom vydělat peníze, když ze strany "c", může se mu podařit obojí. A navíc v podstatě bez rizika. Když si budu vymýšlet něco o Karlu Gottovi, mohu se ztrapnit, popřípadě mě Mistr může žalovat. V případě posmrtného života si mohu vymýšlet cokoli a těžko mi to někdo může vyvrátit.

Možná lidé, kteří to říkají, nikoho nepodvádí a skutečně to zažili. Bohužel však jiných podvodníků je tolik, že člověk je ostražitý i před lidmi, kteří nepodvádí. Příměr: Drtivá většina řidičů neznásilní stopařku, ale jsou takoví a vinou té manšiny potom klesá důvěryhodnost všech.

Nakouk sem tam. Po šílený bolesti pocit nesmírné úlevy a volnosti. Když mě ,,vraceli" ti, co jsou ,,tady", to utrpení ,,před" JSEM SI PROŠEL ZNOVU. Tak jsem jim vynadal. Ale musím uznat, že jsem ještě neměl právo na odchod.

Díky. Jestli máte chuť, můžete napsat něco víc o svém zážitku?

Udělal jste mi radost. Věnujete se něčemu, co vás skutečně naplňuje a necpete se někam, kde vaše neznalost faktů a souvislostí vytvoří směšný kočkopejskový dortík. Jen tak dál. 

Moc nejásejte. Brzy Vám zase radost vezmu. Nicméně děkuji za příspěvek