I když církve s vaší představou nejspíš souhlasit nebudou, je asi nejblíž pravdě. Ty spory věřících a nevěřících jsou zcela mimo. Věřící  VĚŘÍ, že bůh existuje, nevěřící VĚŘÍ, že neexistuje. Ani jedna strana nemůže druhou přesvědčit, ale přít se budou neustále.

Definovat si boha, jako "něco co náš nekonečně přesahuje a nejsme schopni rozumem pochopit" je v podstatě nesmyslná.

Buď se Vaše verze bohů nějak projevuje, tak lze jeho existenci z oněch projevů prokázat. Nebo se nikdy nikde nijak neprojevuje, pak je hypotéza jeho/její existence ryze nadbytečná, nepotřebná, nesmyslná.

Z toho, že Vaše vzdělání nestačí na pochopení funkce buňky, neznamená, žee ji zkonstruoval nějaký nadpozemský genius.

Přesně tak

S článkem se nemohu plně ztotožnit, ale takových 90 % bych okamžitě podepsal. Takže samozřejmě karma...

Tak s tímto tvrzením nesouhlasím: "Když budeme pátrat po skutečné podstatě naší vlastní existence, našeho Já, tak nakonec zjistíme, že není druhých. Existence mnohostí vědomí je pouhým klamem a iluzí dané nedokonalostí našeho vnímání."

Naše existence je reálná, nejsme jedno a nesplýváme v jedno. Kdybyste měl pravdu, nebyla by možná láska. My katolici jsme ale přesvědčeni, že Bůh je láska, láska je od Boha a směřuje k Bohu. Láska je ovšem vztah a ke vztahu jsou nutné oddělené entity. Proto nás tak Bůh stvořil.

Já jako ateista mám jinou definici lásky. Bez boha se obejde

Důvodem Boží existence je kosmologický důvod. Každý důsledek musí mít svou příčinu. Celý vesmír a všechno v něm je důsledkem. Musí být něco, co způsobilo, že všechno vzniklo. V konečném důsledku musí být jakási prvotní příčina, která způsobila, že všechno ostatní vzniklo. Tato prvotní příčina je Bůh. Čtvrtý důvod je známý jako morální důvod. Všechny kultury v dějinách měly určité zákony. Každý má smysl pro rozeznávání dobra a zla. Vražda, lež nebo nevěra jsou téměř univerzálně odsuzovány. Odkud pochází náš smysl pro rozsuzování, jestliže ne od samotného Boha?

Kosmologický argument podráží sám sebe - všechno musí mít nějakou příčinu, takže musí existovat něco, co je prvotní příčinou, to ale už žádnou příčinu nemá, takže se z toho tvrzení "všechno musí mít nějakou příčinu" vyčleňuje jako výjimka. Kdybych řekl, že prvotní příčinou je spontánní vznik tohoto vesmíru, tak je to argumentačně stejně "hodnotné". Další oslí můstek je to, že se "prvotní příčině" dá nálepka Bůh a začnou se jí přisuzovat ty a ty z prstu vycucané vlastnosti.

Morální důvod (odkud máme morálku když ne od Boha) je ve Vašem podání učebnicovým příkladem "argument from ignorance". Nedokážu si vysvětlit X, tak X musel způsobit Bůh. Je to absurdní způsob argumentace, které jsou ale lidé náchylní už od pradávna, kdy si takto vysvětlovali jim nepochopitelné přírodní jevy.

Přitom morálka je vysvětlitelná snadno - jde prostě o chování, které je pro velkou skupinu kooperujících jedinců výhodné. A je to výhodné dokonce i s určitým procentem "černých pasažérů", kteří pravidla nedodržují.

"Hovořit o tom, že tento řád je důsledkem náhody je stejné, jako předpokládat, že vyhozené střepy se ve vzduchu náhodně spojí v nádhernou sklenici."

To není pravda. Není síla, která by neustále zkoušela, tisíce let ty střepy slepovat dokud nevnikne váza. Na rozdíl od vzniku organických látek, které neustále vznikají a mění se v oceánech. To byl jediný argument ve prospěch existence Boha, ve vašem článku, jakýkoli jiný argument by se dal vyvrátit podobně. Buďte k sobě poctivý a přiznejte si, že v Boha věříte jen protože se vám to líbí.

Můj argument vychází ze selského rozumu. Je-li stavba, pak je tu stavitel. Existence stavitele je nejpřirozenější vysvětlení existence stavby.

Křesťané věří v jednoho Boha, který je věčný a neviditelný, existuje ve třech osobách jako Bůh Otec, Syn a Duch svatý, kteří sdílejí jediné božství. Bůh vstupuje do dějin: celý vesmír je jeho dílem, a všichni lidé od něho dostávají dar života.

A pokud je, tak proč seč na to svinstvo kolem může dívat...proč umírají děti? Proč politici kradou jako straky...tohle je snad boží záměr?

Protože nám dal svobodnou vůli. Svobodná vůle znamená možnost konat dobro i páchat zlo. Kdyby nám Bůh chtěl zabránit páchat zlo, vzal by nám svobodnou vůli, ale potom by naše existence ztratila smysl. Nemohli bychom již být Bohu přáteli. Neboť přítelem může být jen ten, kdo je jím ze svého svobodného rozhodnutí.

A Bůh chce mít přátele. V Bibli, zjevené knize, je mnohokrát zdůrazněno, že Bůh touží po naší lásce.

A co když si myslím, že bůh ve skutečnosti není nikde, s výjimkou vaší hlavy? Bude to stejně relevantní tvrzení?

Je prokazatelné, že není jen v jeho (autorově) hlavě. Pokud si myslíte, že je opravdu jen v jeho hlavě, velmi se mýlíte. Takových hlav jsou miliardy.

Vnímám to podobně, jen upřednostňuji pojmy božství, bytí, jsoucno, v zásadě nejbližší je mi Moudrost Matky Přírody a Řád (Zákon) Vesmíru.

Pojem Bůh si příliš přivlastnily církve a náboženství k ovládání lidí strachem (boj se Boha, který tě potrestá za tvé hříchy). Mým chrámem je les a nebe nad hlavou. Ostatně kostely navštěvuji jen jako turista a nechávám na sebe působit tu atmosféru, genius loci.

Žádná "matka příroda" není. Příroda je jen souhrn stvořených věcí.