Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Ten starý známý, milionkrát opakovaný příběh o tom, že továrny zaměstnávaly ženy a děti, které do té doby, než začaly pracovat v továrnách, žily šťastně a spokojeně, je jedním z největších mýtů v dějinách. Matky zaměstnané v továrnách neměly co jíst. Neopouštěly své domovy a své kuchyně proto, aby šly do továren. Ony šly do továren proto, že neměly žádné domy ani kuchyně, a i kdyby měly kuchyně, neměly stejně žádné jídlo, které by v nich mohly vařit. A děti nepřicházely z pohodlí jesliček ani mateřských školek. Ty umíraly a hladověly na ulicích. Celá ta propaganda o tzv. nevýslovných hrůzách raného kapitalismu může být snadno vyvrácena jednoduchou statistikou. Přesně v době, kdy se britský kapitalismus vyvíjel, v době tzv. anglické průmyslové revoluce mezi lety 1760 – 1830, se populace v Anglii zdvojnásobila, což znamená, že stovky a tisíce dětí, které by v předcházejících dobách zemřely, přežily a dospěly v muže a ženy.

Navzdory veškerému užitku, který přinesl, je kapitalismus neustále napadán a kritizován. Je proto nezbytné porozumět tomu, odkud tato antipatie pramení. Faktem je, že nenávist vůči kapitalismu nepochází z lidu, nevznikla mezi dělníky samotnými, ale vznikla právě v řadách pozemkové aristokracie – šlechty, nobility v Anglii a na evropském kontinentu. Urození feudálové, tj. vlastníci půdy, kritizovali kapitalismus za něco, co pro ně nebylo příliš příjemné. Na počátku devatenáctého století vyšší mzdy zaměstnanců v průmyslu donutily pozemkovou šlechtu platit rovnocenně vysoké mzdy lidem na polích. Aristokracie začala napadat průmyslníky a kritizovat neutěšené životní podmínky městských dělníků pracujících v továrnách.

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS