- dobré téma. Člověk jako zboží je typický produkt amnerického myšlení. Stačilo by, kdybychom si to dokázali uvědomit a nenechali se tím indoktrinovat

Nic proti ničemu - Já opravdu nechápu, co je Dehonestačního na pojmu = Člověk je zvláštním druhem zboží. Vstupuje na trh, kde se nabízí a naopak je poptáván! Má úplně stejné vlastnosti jako zboží neživé - (Proto pojem Zvláštní). Jeho Cenu určují identické atributy - Nedostatek, potřebnost, užitné vlastnosti, dovednosti, spolehlivost. Zaměstnavatel do něj investuje - Pak dohoda - Cena = Mzda. Toto považuji za základ Orientace. Co studovat, čemu se věnovat - Zda být zaměstnán, nebo naopak zaměstnávat. Pak i to vzdělání je určitě dobré - Nicméně pořád jde o Předpoklad realizace na trhu. V tom spatřuji dobu jako dobrou - Před člověkem je vějíř vlastního rozhodnutí. Člověk, je Zvlášním druhem zboží. Jistě i se střetne s ještě Zvláštějším druhem - 25 letým Personalistou. Toto osobně , věkově, nepovažuji za rozumné, nicméně,jak to, že on koupen byl !? ...

Jistě je člověk zboží z ekonomického hlediska stejně jako je směsí uhlíku, vodíku, kyslíku... z hlediska chemického. Problém je když se toto redukující pojetí zobecní a začne se tak posuzovat člověk a jeho život. Lásku provázejí biochemické pochody v mozku. Ale tyto pochody nejsou podstatou lásky jen její vnější doprovodné projevy.

A když bychom to trochu pozměnili například na : ,,Prodat své schopnosti"? Zní to lépe, nebo je to stejně hloupý. Kdysi po revoluci mě kontaktovali američti vheadhunteři pro jednu mezinárodní společnost a umění prodat se tam velmi používalo, absolvoval jsem kamerové zkoušky a mnoho pohovorů, nakonec jsem se úspěšně prodal a byl jsem: ,,Hozen do vody". Přežil jsem, ale nikoliv bez následků, byla to tvrdá zkouška a dobrá škola pro mladého inženýra.

Dnešní lidé nejsou příliš inteligentní. Jejich chování a posuzování jiných lidí je ovlivněno více povrchními dojmy než vhledem do jejich skutečných schopností, neb tuto schopnost zpravidla nemají. Proto dnes ti kteří mají "schopnost se prodat" jsou úspěšnější než ti, kteří na rozdíl od nich mají skutečné schopnosti. Jistě jsou i ti, co mají schopnosti obou druhů, ale těch až tak moc není.

Tak můj "kádrový" posudek v ČEZu vyzněl ve smyslu, že pokud budu někdy povýšen, bude to pouze na základě mých technických dovedností a že k postupu ve firmě je potřeba určitého "politikaření". Nakonec jsem odešel sám a podle pětadvacetiletého kádrováka (se kterým jsem odchod z firmy řešil) jsem byl první člověk za čtyři roky, který z ČEZu odešel jinam (na vlastní žádost-výpověď, navíc do privátní sféry).

Zhruba před rokem jsem absolvoval několik pracovních pohovorů. Na jednom mi dokonce bylo řečeno, že se mám prodat. Stejně jako vy to moc neumím a i kdybych to uměl, nedělal bych to. Podle mě neslouží pohovor k tomu, aby se člověk prodal, ale aby objektivně informoval svého potenciálního zaměstnavatele o svých skutečných schopnostech a svých kvalitách i nedostatcích. Považuji za smutné, že spousta zaměstnavatelů upřednostní právě uchazeče, kteří se sice umějí prodat, ale už moc neumí dostát reklamě, kterou sami sobě udělají.

Přitom už jen na základě staré pravdy "Čím víc toho vím, tím víc si uvědomuji kolik nevím." je zřejmé, že blbec bude nejvíc přesvědčen o své dokonalosti a dokáže se tedy i mnohem lépe prodat.

Proto také mnoho firem "točí" zaměstnance po roce, prostě první dojem nebývá, pokud se pracovních schopností týká, leckdy ten nejdůležitější. Navíc pokud máte v životopise uvedeno 40+ na ten pohovor se ani nedostanete, byť vaše kvalifikace může přesně odpovídat požadavkům potenciálního zaměstnavatele.