Je to velmi intimní blog a je nesnadné nacházet slova, tak aby ještě více neranila. Stalo se mi to s oběma rodičemi již dávno, nechal jsem smutek, aby proběhl, bolelo to, ale zůstaly vzpomínky a fotky na hezké chvilky.

Každý jsme jiný a proto se i jinak s odchodem toho nejbližšího smiřujeme, nicméně nezbývá než se zvednout a jít dál. Přeji vám at to dokážete

Děkuji. Můžu Vám říci, že je to zvláštní, ale alespoň osobně mám pocit, že si člověk velmi rychle na toto vznikne. Ve středověku tyto věci byly běžnou součásti života a myslím, že lidé je brali tak nějak přirozeně.