Ježíšův příběh

Začínají velikonoce. Svátky ve kterých si křesťanská Evropa již staletí připomíná ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Svátky které původně slavili pohané jako oslavu příchodu jara a Židé jako vzpomínku na vysvobození národa vedeného Mojžíšem z Egyptského otroctví.

Turinské plátnoz internetu

Bylo mi asi 16 let, kdy jsem poprvé v čase hlubokého komunismu jako ateista o velikonocích Ježíšův příběh náhodně na jedné polské rozhlasové stanici zaslechl. Vzpomínám dodnes, jak mně vnitřně zasáhla slova Ježíše „ Mé království není z tohoto světa“. O čem to mluví tento muž a kdo to vlastně byl? Tyto otázky se mi od té doby často honily hlavou.

V mých 18letech padl komunismus a po uvolnění cenzury jsem se konečně mohl dostat ke knihám, které dříve  nemohly vycházet.Dostal jsem se k čtení Bible. Ale nezůstal jen u ní. Přečetl jsem si i několik apokryfních evangelií, které nebyly do biblického kanónu zařazeny. Později jsem se dostal k životní filozofii Bytí, která se stala mým osudem a umožnila mi porozumět i osobě Ježíše, i když  díky svému omezenému vývojovému stupni jen zčásti. Nakonec před lety jsem Izrael navštívil a měl možnost poznat atmosféru míst, po kterých kdysi kráčel Ježiš Kristus.

Uvědomil jsem si, že popis jeho osoby tradovaný v církvích se poněkud liší s nově objevenými fakty. Pochopil jsem, že všechna velká světová náboženství a nauky mají jednotný pravdivý základ. Rozdíly vznikly díky lidskému nepochopení či záměrným zkreslením.

JEŽÍŠOVI PŘEDCHŮDCI

V již dávné historii se na různých místech Země občas, jakoby z ničeho nic vynořily vyspělé kultury. Rychle dosáhly rozkvětu, pak začaly upadat a nakonec mnohé úplně zanikly.

Příčinou toho náhlého vzestupu jsou přinašeči ( indicky avatáři či synové boží). Jsou to bytosti, které jsou vývojově daleko před námi lidmi. Cítí se být  vším co jest. Bolest každého tvora vnímají jako bolest svou. To je vede, aby se zrozovali mezi lidi a tak nám pomáhali v našem vývoji, aby na světě bylo méně utrpení.K dokreslení zde uvádím i citáty z Matoušova a apokryfního Tomášova evangelia

„Král jim odpoví a řekne jim: Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Matouš 25:40)

Ježíš řekl: Já jsem to světlo, které je nade všemi. Já jsem vším. Vše ze mne vyšlo, vše se ke mně navrací. Rozštípněte dřevo, já jsem tam. Zvedněte kámen a také tam mne naleznete.( Tomáš 77v. )

Přinašeči se rodí na Zemi pravidelně, přibližně co 2000 let, vždy 3x do určitého národa a dávají lidem učení o životní pravdě. Doba jeho příchodu je dána astrologicky. Nastává přibližně v čase, kdy jarní bod- místo na obloze, kde se nachází slunce v době jarní rovnodennosti přechází z jednoho znamení zvěrokruhu do druhého.

V dávné minulosti se přinašeči dali základ  kulturám  Lemurským, Atlantským, ale i kulturám americkým, Indickým, Egyptským a dalším. Z těchto kultur bylo pro dnešek asi nejvíce učení zachováno v indických védách, Bhagavadgítě či Upanišadách.

Posledních 6000 let se přinašeči rodili do židovského národa. Byla to doba kalijugy-duchovní zimy, která je v Platónském roku nejtěžším obdobím protože zesiluje v lidech dostředivost- egoismus. Prvním židovským přinašečem byl Abrahám, který přišel v době kdy jarní bod vstupoval do znamení býka. Přinesl čisté učení prvním Izraelitům. Jak šel, ale čas po jeho odchodu, původní moudrost se ztrácela. S původního symbolu učení Býka se symbolicky stalo zlaté tele- modla.

Mojžíš se zrodil v době vstupu jarního bodu do znamení berana. Známý je jeho příběh na Sinaji, kdy se odebere meditovat do samoty tamních hor a pak vidouce, jak lidé se vracejí k uctívání Býka rozbíjí desky s učením. Příběh ukazuje běžné chování nás lidí. Velmi rádi se držíme toho starého a odmítáme nové. V Mojžíšově době staré představovalo již značně poškozené učení věku býka na kterém lidé lpěli. Po Mojžíšově odchodu se jeho moudrost z učení opět rychle vytrácí. Velmi krásně to ukazuje Starý zákon, kdy na Mojžíše se odvolávají ti, kteří doslova páchali genocidu na okolních národech." ...pobij všechny muže. Ale ženy , děti a dobytek si ponech jako lup. Budeš užívat kořisti po svých nepřátelích , kterou ti dal Hospodin tvůj Bůh " ( 5.Mojžíšova 20 ). " Mojžíš řekl ... Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu , která poznala muže a obcovala s ním. Všechny děti ženského pohlaví a ženy , jež nepoznaly muže si ponechte pro sebe "

Úpadek ilustruje o i osud berana- duchovního symbolu nového učení, ze kterého se stává obětní zvíře o velikonočních svátcích.Pouze několik málo lidí si tehdy uvědomovalo, to ce s původním učením stalo."...nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů...Kouř kadidla je mi ohavností "( Izaiáš 1.11)

Ježíš se rodí do znamení ryb. Ryba se také právě proto stala symbolem prvních křesťanů. I Ježíš se opět setkává s těmi, co se nechtějí vzdát starého poškozeného učení a velmi na něm lpějí. Nakonec to vede až k jeho, v podstatě odporné politické vraždě. Učení je časem opět zkresleno. A stejně jako ve věku berana, tak tentokrát duchovní symbol učení ryba se stává obětí, tentokrát o vánočních svátcích.

PŘÍBĚH JEŽÍŠOVA ŽIVOTA

Bylo to okolo 33 roku života, kdy obyčejný tesař, syn Jozefa a Marie Ježíš Nazaretský prožívá náhle duchovní probuzení. Začíná vnímat skutečnou životní a duchovní pravdu a tím si uvědomovat, jak velmi se liší tehdejší učení kněží a zákoníku od toho, co kdysi učil Mojžíš, Abrahám či Noe.

Dle Písma odchází na poušť a tam nerušen vnějšími vlivy si utřiďuje své myšlenky, prohlubuje své pochopení a odolává i pokušení sil, které se ho snaží svést z cesty.Po návratu zpět zahajuje své veřejné působení. V době, kdy vládne násilí a lidé chodí na zápasy gladiátorů jak dnes na fotbal, káže o lásce, nenásilí, soucitu. Z prostých lidí vybírá svých 12 učedníků, putuje židovskou zemí a léčí nemocné.

Z rostoucí známostí, ale sílí i protiútoky. Ozývají se především ze strany kněží, kterým vadí jeho kritika starozákonních praktik, které už mají jen málo společného s původním učením.

Jistě si říkali „ Co si dovoluje nás poučovat tento nevzdělaný mladík v tom co je a co není pravda“.Zároveň se jistě i obávali ztráty své autority před prostým lidem, který k Ježíšovi chová stále větší sympatie.Rozhodnou se proto Ježíše zlikvidovat. Následný dopis uchovaný ve Vatikánském archivu, ale ukazuje (pokud je skutečně pravý), že Ježíš má mocného ochránce.

„Císaři Tiberiovi. V Galileji se objevil mladý muž, který ve jménu Boha, jímž byl seslán, zvěstuje nový zákon, pokoru. Zprvu jsem se domníval, že má v úmyslu pobouřit lid proti Římanům, moje podezření se však záhy vytratilo - Ježíš Nazaretský totiž hovoří spíše jako přítel Římanů nežli přítel Židů.
...Později jsem Ježíšovi napsal dopis a pozval jej na fórum k rozhovoru a on mé pozvání přijal. Když Nazareťan dorazil, konal jsem právě svou ranní procházku. Jakmile jsem však na něj prvně pohlédl, cítil jsem,.že nejsem schopen se pohnout z místa - zdálo se, že mé nohy jsou přikovány železnými okovy k mramorové podlaze. Celý jsem se chvěl, jako bych pociťoval jakousi vinu, ačkoli on oplýval naprostým klidem.
Za tu chvíli, co jsem stál na místě, jsem toho neobyčejného člověka dokázal odhadnout - v jeho zevnějšku ani charakteru nebylo nic nepříjemného. Když se nacházel nablízku, cítil jsem vůči němu hlubokou úctu. Řekl jsem mu, že kolem něj září aura a že jeho osobnost působí nakažlivou prostotou, která ho staví kamsi výš, nad dnešní filozofy a učitele. Díky svému příjemnému vystupování, prostotě, pokoře a lásce na nás všechny hluboce zapůsobil.
To jsou tedy, velectěný vládce, fakta ohledně Ježíše Nazaretského. Našel jsem si čas, abych tě dopodrobna obeznámil s touto záležitostí. Jsem toho názoru, že člověk, jenž dokáže přeměnit vodu ve víno, který dokáže léčit nemocné, křísí zemřelé a zklidňuje rozbouřené moře, nemůže být zločincem. Musíme připustit, že on skutečně je, jak jiní tvrdí, synem Božím.
Váš pokorný sluha Pontius Pilatus."

Kněží se, ale nevzdávají. Rozhodnou se pro splnění svého cíle zmanipulovat lid. Začnou šířit pomluvy a tak, když se chystá Pilát Ježíše odsouzeném židovskou veleradou propustit, zuřivý dav prahnoucí po krvi křikem „ Ukřižuj ho“ jej donutí poslat Ježíše na smrt.Nastává jedna z nejostudnějších chvil, která jsou obžalobou lidstva. Primitivové všeho druhu se doslova vyžívají tu v bičování, tu zase v urážkách či výsměchu člověka, který představuje největší naději pro lidstvo. Trpící Ježíš se ocitá sám. I nejbližší ze strachu utekli a schovávají se. Ježíš na kříži umírá a jeho tělo je  pohřbeno do hrobu.

Krátce po pohřbení tělo z hrobu mizí. Zůstává jen plátno s otiskem jeho těla. Dnes se nachází v Turíně a podle posledních vědeckých výzkumů je skutečně pravé. viz. http://www.youtube.com/watch?v=T5WAOlBnloY

Ježíš se po smrti zjevuje svým učedníkům. Své učení předává apoštolu Petrovi. Dává mu také možnost přes sebe vnímat životní pravdu. Schopnost, kterou později papeži nazvali neomylností, ale kterou už oni sami již neměli, to proto, že neměli potřebnou osobní kvalitu a neudrželi ono Ježíšovo „ Ve jménu mém“. Mimochodem nejen v duchovních hnutích není vhodné, aby byl mistr volen, ale starý mistr sám si musí vybrat svého vhodného nástupce.

JEŽÍŠOVA VÝUKA

Jsem přesvědčen, že nikdo z nás tady není poprvé. Všichni za sebou máme velký počet životů v rostlinných, zvířecích a nyní iv tělech lidských . Každý z nás má za sebou různou zkušenost. Někteří z nás se zajímali jen o hromadění peněz. Jiní byli třeba náboženskými fanatiky. A někteří pak řadu životů čistě duchovně pracovali. Již od pradávna správní duchovní učitelé vyučují své žáky podle jejich dosaženého duchovního stupně, etické kvality a schopnosti chápat ( na rozdíl od řady pseudoučitelů dneška, kteří dávají poznání za peníze).  Hlubší učení dávají jen těm, kteří jsou již duchovně pokročilejší a u kterých je velká záruka, že poznání jím svěřené nezneužijí  a je samotné nepoškodí.Učil tak i Ježíš, jak naznačuje citát z Matoušova evangelia.

Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou."   Matouš 13,34

Z citátu vyplývá, že větší část lidí.  Ježíš vyučoval v podobenstvích, protože ještě nedokázali chápat víc. Učil je tedy o základních hodnotách lidství  jako je láska k bližnímu, odpouštění, jednoduché modlitbě a podobně.

Ty co byli připraveni pak vyučoval  něčemu co dnes nazýváme duchovní praktika a meditace. Naznačují to následující citáty z Tomášova evangelia.

Ježíš řekl: Když ti, co vás vedou, vám řeknou: "Pohleďte, království je v nebi", tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: "Je v moři", předejdou vás ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.( Tomáš 3v)

V této souvislosti vzpomeňme na cvičení sebedotazování ( hledání svého vnitřního Já ), které je dobře známo třeba z indické jógy

Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu - pak vejdete do království.( Tomáš 77v)

Tento  text popisuje podstatu aktivní  duchovní cesty spočívající ve skládání všeho z dvojnosti do jednoty ( mužský-ženský princip, jang-jin…). Království nebeské zde není vnímáno jako nebe, ve kterém si budeme po smrti užívat různé radovánky. Je popisováno spíše jako stav, ve kterém si uvědomíme a plně zažijeme jednotu všeho Bytí. Stav ve kterém budeme vnímat sebe jako Vše.

JEŽÍŠOVA LÁSKA KE ZVÍŘATŮM

Velká část křesťanů se domnívá, že se Ježíš s láskou obracel pouze k lidem. Archeologické nálezy 20 stol. však naznačují, že tomu mohlo být  jinak. Ježíš žil v době, kdy v Izraeli existovalo poměrně vlivné hnutí esejců. Byli to lidé, kteří žili v komunitách, věnovali se studiu duchovních spisů, ale i astrologii, léčitelství a podobným oborům. Snažili se žít skromným a čistým způsobem, dnes by jsme řekli ekologicky. Velká část z nich byli vegetariány. Podle řady indicií k ním patřil i Jan Křtitel a navštěvoval je i sám Ježíš. Dnes se předpokládá, že i poslední večere se konala v domě, který vlastnili Esejci.

Existuje několik textů náležejících k apokryfním evangeliím ve kterých Ježíš hovoří o zvířatech a vegetariánství. Známá jsou především Evangelia Esejských. Zde Ježíš také hovoří o lásce k přírodě a matce Zemi.

Následující řádky obsahují několik fragmentů z textů uchovávaných esejci.

«A lev k Němu přišel a lehl si Ježíšovi k nohám a projevil Mu svou lásku. A lidé užasli a řekli: „Vidíte, tento člověk miluje všechno stvoření a má dokonce moc nad zvířaty pouště a ta Ho poslouchají”.«

« Ježíš cestoval do Jeruzaléma a potkal velblouda s těžkým nákladem dřeva. Velbloud to nemohl do kopce unést a poháněč ho tloukl a hrozně týral, ale nemohl pohnout zvíře z místa. Když to Ježíš uviděl, promluvil k němu: ”Proč biješ svého bratra?” A ten muž odpověděl: “Já jsem nevěděl, že je to můj bratr. Není to tažné zvíře k tomu účelu, aby mi sloužilo?” Ježíš pravil: „Neudělal tentýž Bůh ze stejné látky toto zvíře a tvoje děti, které ti slouží, a neobdrželi jste oba tentýž dech od Boha?”«

A dále se praví:

«Ježíš přišel do jedné vesnice a uviděl tam malou kočičku, která byla bez pána, trpěla hladem a silně k Němu mňoukala. Vyzvedl ji, zabalil do Svého oděvu a nechal ji na Své hrudi odpočinout.

A když šel vesnicí, dal kočce najíst a napít. A ona jedla a pila a ukazovala Mu svoji vděčnost. On ji dal jedné ze svých učednic, vdově jménem Lorenca, a ona se o ni starala.

A někteří z lidu říkali: „Tento muž se stará o všechna zvířata. Jsou to Jeho bratři a sestry, že je tak miluje?” A On k nim pravil: „Opravdu, oni jsou vaši společní bratři z velké rodiny Boží, vaši bratři a sestry, kteří mají od Věčného tentýž dech života.

A kdokoliv se o jednoho z těch nejmenších postará a dá mu v jeho nouzi jídlo a pití, ten to dělá Mně. A kdo vědomě strpí, že některé z nich zakouší nedostatek a on je nechrání jsou-li trýzněni a dopustí zlo, ten jako by to Mně udělal. Neboť jak se chováte v tomto životě, tak se vám stane v životě příštím.”«

Dále stojí psáno:

«Opravdu, Já vám říkám, kdo těží výhody z bezpráví, které bylo způsobeno Božímu stvoření, ten nemůže být poctivým člověkem. Rovněž nemohou ti jejichž ruce jsou potřísněni krví, nebo jsou jejich ústa znečištěna masem učit o tajemství nebes nebo se dotýkat věcí svatých. «

Dále se říká:

«A co učiníte tomu nejmenšímu z Mých dítek, to činíte Mně. Neboť Já jsem v nich a oni jsou ve Mně. Ano, Já jsem ve všech formách života a všechno stvoření je ve Mně. Já se těším ze všech jejich radostí a Já také trpím jejich bolestmi. Proto vám říkám: „Buďte k sobě dobrotiví a také ke všemu Božímu tvorstvu. ”«

Dále stojí psáno:

« Blížil se Passah, svátek Židů a Ježíš putoval znovu z Betánie nahoru, do Jeruzaléma. Našel v chrámě sedět ty, kteří měli voly, ovce a holuby na prodej a i směnárníky peněz.

Tu si udělal bič ze sedmi provazů a všechny vyhnal ven z chrámu. Osvobodil ovce, voly a holuby, rozsypal směnárníkům peníze a převrátil stoly. A on k nim promluvil: „Vyneste to všechno ven a nedělejte z domu Mého Otce dům obchodu. Není psáno: Můj dům se má nazývat domem modlení pro celé lidstvo? Vy jste ale z něho učinili brloh zlodějů a naplnili jste ho všelikými možnými ohavnostmi.”

A on nestrpěl, aby někdo nesl přes chrám nádobu plnou krve, nebo aby byla zvířata zabíjena….«

( z apokryfního evangelia Ježíše)

RANNÉ KŘESŤANSTVÍ

Ježíšovy odchází, ale jeho myšlenky žijí dál. Nejen v Izraeli, ale šíří se i do okolního světa. V této souvislosti není k zahození si přečíst svědectví o ranném křesťanství ať již z řad odpůrců křesťanů, nebo z okruhu ranných křesťanských otců. Tyto texty dokazují, že vegetariánství nebylo jen výsadou elity esejů, ale bylo velice rozšířeno v původní církvi.

Plinius, místodržící v Bíthynii (kde kázal apoštol Petr), označil rané křesťanství v dopise římskému císaři Trajánovi jako "...nakažlivou pověru [a její následovníky jako] zdržující se masa..." 
Seneka (5 př. Kr. - 65 po Kr.), stoický filozof a učitel císaře Nerona, popisuje křesťany jako "...cizí kult nebo pověru (v podezření císaře), jež se vyhýbá potravě z masa..."

Klemens Prudentius, první křesťanský skladatel hymnů, napomíná v jednom ze svých hymnů své křesťanské bratry: "...neznečišťujte si ruce a srdce porážením nevinných krav a ovcí... Je mnohem lepší být šťastným než mít v sobě ďábla, neboť štěstí lze nalézt pouze v ctnosti. Podle toho se také apoštol Matouš živil semeny, ořechy a rostlinami, a ne masem... není snad v souladu s mírností a prostotou živit se rozmanitými rostlinami, kořeny, olivami, mlékem, sýrem a ovocem?" (církevní otec Klement Alexandrijský, Titus Flavius Clemens, 150-220)

"...My, křesťanští vůdcové, se zdržujeme pojídání zvířecho masa abychom si podrobili svá těla. Nepřirozené pojídání masa má démonský původ." "...Žádné proudy krve mezi nimi (ranými křesťany) neproudí. Žádné vaření vybraných jídel, žádná těžkost hlavy. Není mezi nimi ani strašlivý zápach masa ani nepříjemné výpary z kuchyně..." (Sv. Chrysostomos, 347-404) 

V dobách počátku křesťanství také řada křesťanů praktikovala tzv. gnozi. Gnoze ( gnosis- poznání ) spojovala víru s filozofií a aktivní duchovní cestou s cílem odhalit a poznat Boha ve svém nitru. Gnóze hluboko zasáhla myšlení řady ranných křesťanských otců, jakými byli třeba Klement Alexandrijský či Origenes.

VÍTĚZSTVÍ DOGMATU V CÍRKVI

První křesťané byli často krutě pronásledování. Byli křižování, předhazování lvům, vaření v oleji. Jejich vliv, ale stále sílil.Jak již to ale u duchovních hnutí bývá,  již od počátku vznikaly v křesťanství různé názorové  mnohdy až protikladné proudy.

Na počátku 4 stol. císaře Konstantina a další mocné Římany  napadlo něco, co nakonec vedlo ke konci původního čistého křesťanství. Ediktem milánským roku 313 křesťanství  legalizovali  a postupně se dohodli  s představiteli dogmatického křesťanského proudu na vzájemném podílu na moci. Cílem bylo získat z rostoucí popularity křesťanství politický prospěch a zároveň z učení odstranit vše, co by bránilo mocenské elitě pokračovat v poživačném životním stylu a co by mohlo ohrozit jejich moc.Začala éra koncilů a výnosů, díky kterým se na index dostala řada  řadu textů, které obsahovaly „ nepohodlné“ myšlenky. Z učení církve  zmizelo učení o reinkarnaci hlásané Origenem či myšlenky lásky ke zvířatům hlásané esejci a prvními křesťany. Jako ilustraci uvádím dva z církevních výnosů té doby.

Hájí-li někdo vybájenou preexistenci duší a jejich fantastické obnovování z toho vyplývající — ten budiž v klatbě.  ( Konstantinopolský koncil 553)
" Bude-li někdo vydávat masité pokrmy za nečisté a zřekne se  jich,  bude dán do klatby".       ( papež Jan III,vládl v letech 561-574)

V jednom z apokryfních textů Zjevení svatého Petra, který se z pochopitelných důvodů do Bible nemohl dostat  Ježíš toto vše předpovídá:

"Po vás přijdou ti, kteří šíří lež, a tito budou vychvalováni. Budou se držet jména mrtvého v domnění, že se skrze něj očistí. Budou však velmi pošpinění a propadnou nepravému jménu a do osidel zlého, lstivého člověka a všelijakým dogmatům. A budou ovládání bezzákonností. Někteří z nich budou proklínat pravdu a hlásat zlé učení. A budou říkat špatné věci o sobě navzájem." (zj.Petra, v.9)

Od 6.stol. nastává éra dogmatického křesťanství. Je to doba, kdy odlišný názor byl trestán inkvizicí. Doba kdy filozofická debata byla nahrazena nesmyslnými diskuzemi typu „ jaké barvy mají andělé křídla“

V dějinách středověku bylo jen pár těch, kterým se podařilo naladit na skutečného Ježíše a hlásit ideje původního křesťanství. Jedním z nich byl svatý František, který proslul láskou nejen k lidem, ale i zvířatům a celému stvoření.

SOUČASNOST- PŘECHOD Z VĚKU RYB DO VODNÁŘE

V apokryfním textu Zjevení Petrovo se nachází i další zajímavý citát, ve kterém Ježíš promlouvá k apoštolu Petrovi.

Spasitel řekl: "Je jim skrze jejich omyl určen stanovený čas, kdy budou panovat nad maličkými. A po dovršení omylu, nestárnoucí, nesmrtelné poznání omládne a oni (maličtí) budou panovat nad těmi, kteří je ovládají. Jejich omyl bude vytržen i s kořenem a zahanbí je, aby se stal zjevným ve vší nestoudnosti, kterou si sám osvojil. Takoví se stanou nezměnitelnými, Petře.“(zj.Petra,v.18)

Pokusím se na základě mých znalostí z životní filozofie tento citát vyložit.

Stanovený čas vlády omylu chápu jako dobu vlády znamení ryb. Tedy dobu posledních 2000 let. Věk ryb uzavírá kalijugu, období duchovní zimy, kdy vládne na zemi dostředivost a duchovní stagnace.

Nestárnoucí, nesmrtelné poznání je učení, které co 2000 let dávají přinašeči. Je to učení, které jasně logicky vysvětluje životní zákonitosti a popisuje celou duchovní cestu až po nejvyšší dosažitelný stupeň. Je to jednotné učení, které je v základů všech hlavních náboženství.

Omládnutí tohoto poznání souvisí s dalším příchodem přinašeče, který nyní na rozhranní věku ryb a vodnáře musí opět zákonitě přijít. A to proto, aby poukázal na chyby ve starém učení a dal lidem opět čistou nauku, která je symbolizována přicházejícím znamením vodnáře.

Vláda maličkých, neznamená vládu lidí malého vzrůstu. Je to vláda těch kteří jsou moudří a eticky a duchovně čistí. Ale protože nemají ostré lokty a nejsou ambiciózní nemohou se dnes ve společnosti prosadit.

Změnu zde popisovanou způsobí změna vlivu ( vibrace ). Kalijugu nahradí věk satyajugy. období duchovního jara, odstředivý věk. Změna, povede k rychlému zhroucení stávajících politických i náboženských systémů což umožní vznik nové civilizace, založené na odstředivých, pokrokových a duchovních  idejích reprezentovaných  charakterem znamení vodnáře. Viz.http://bajnar.blog.idnes.cz/c/252021/Stridani-veku-aneb-rok-2012-jako-rok-konce-a-novych-pocatku.html.

Probíhající změna je patrná již dnes, třebaže mocenské struktury ještě zuby nehty drží své pozice.

Bylo to na konci války, v roce 1945 kdy po mnoha staletích byla objevena v Egyptě v Nag Hammádí apokryfní evangelia s myšlenkami, které jsem zde citoval a které chtěli mocní tohoto světa  vymazat z vědomí lidí. A bylo to jen o dva roky později kdy u Mrtvého moře v Kumránu byly nalezeny svitky, které shromažďovali Esejci. Některé ze svitků Esejců psané Aramejsky byly nalezeny až v Tibetu.

Nebyly to jediné světové události spojené s objevy původního nesmrtelného poznání. Bylo to přesně o velikonocích v Praze roku 1945, kdy jeden mladý muž v den svých 33 narozenin najednou jako blesk z čistého nebe zažívá stav rozevřeného vědomí a jak později popisuje vzpomíná na něco, co kdysi věděl a pak zapomněl Ale to je již zase jiný příběh

Zdroje:

Jozef Zezulka   Bytí- životní filozofie

Bible- Nový zákon

Apokryfy- http://gnosis9.net/search.php?rstext=all-phpRS-all&rstema=12

Watraud Grosse- Reinkarnace v křesťanství a její odmítnutí koncilem v roce 553