Omyly Charlese Darwina

Jen málokdo se zapsal do dějin vědy, tak významným a kontroverzním způsobem jako anglický přírodovědec Charles Darwin. Jeho evoluční teorie dodnes zejména v USA vyvolává vášně. Dokonce se vedou soudní spory o to, zda má či nemá být vyučována na školách.

evolucez internetu

Myšlenku Charlese Darwina o postupném vývoji života z nižších forem na vyšší považuji za správnou. Za to, že mým předchůdcem byla opice se nestydím. Spíše se stydím za řadu jedinců stejného vývojového druhu v jakém se nyní nacházím já, tedy v druhu zvaném homo sapiens sapiens ( člověk moudrý moudrý ). Myslím, že by pravdě daleko víc odpovídalo člověk hloupý hloupý.

Přesto považuji některé myšlenky vycházející Darwina za mylné, nebo dokonce zavádějící. Jistě to zdaleka nebylo vždy jeho vinou. Kdyby nyní slyšel hlasy těch, kteří se obhajobou řady svých pochybných tezí na něho odvolávají,  s velkou pravděpodobností by hlasitě protestoval.

Omyl č.1 Hmota versus Duch

Darwin byl v mládí hluboce věřící člověk. Jak stárnul, tak jeho náboženská víra stále více ustupovala do pozadí. Projevilo se to i v jeho vývojové teorii. Je postavena na čistě materiálním základě a o spirituální stránce evoluce se v ní nemluví.

Je to však duch, který považuji v evoluci za primární. Živý tvor prožívá životní zkušenosti, učí se zvládat krizové situace, řešit problémy, čímž se jeho duch zdokonaluje a roste to čemu říkáme přirozená inteligence tvora. Domnívám se, že až v důsledku toho se vývoji přizpůsobuje hmota a fyzické tělo jako sekundární projev evoluce ducha.

Hmotné zkušenosti našeho vývoje jsou zapsány v našich genech, v molekulách  DNA. Analýzou DNA se zjistilo, že máme jediného předka. Je to poměrně jednoduchá buňka která vznikla na počátku dějin života na Zemi. Jak se vyvíjel život od jeho vzniku do současnosti můžeme zrychleně sledovat na vývoji plodu v těle matky. Z jedné kulaté buňky se dělením vytváří forma embrya podobná rostlině, pak se objevují první primitivní zvířecí formy a náznak vodního živočicha, poté se tvoří srst a teprve nakonec je to maličký člověk dnešního typu.

Existuje, ale jiný záznam o evoluci než je DNA. Je to naše podvědomí, které k nám promlouvá jako intuice či svědomí a ke kterému máme hlubší přístup v hypnóze nebo různých změněných stavech vědomí. V hypnotické regresi je možné znovu prožít vývoj v těle matky, minulé životy v lidském rodě, ale můžeme jít i dál. V podvědomí se nacházejí i záznamy z životů v nižších formách zvířat a rostlin. Můžeme znovu prožít a vnímat životní pocity libosti a strachu pravěkého ještěra, stromu nebo dokonce prožít i vědomí primitivní buňky. Přitom si můžeme uvědomit, že se mění to co nazýváme myšlení a zaměření bytosti, nemění se však vjem existence. Ten je stejný u člověka jako jednobuněčného organismu. Vyplývá z toho důležité poznání. I když se lišíme od zástupců jiných biologických druhů charakterem našeho života, tak cena a hodnota životů všech živých tvorů je stejná. Jsme jen na různých stupních vývoje.

Omyl č.2 Evoluce versus Revoluce

Darwin se domníval, že vývoj probíhá plynule. Jeden biologický druh se pozvolna mění v druhý. Výzkumy  ale ukázaly nesrovnalost. Téměř chybí nálezy přechodových stádií mezi druhy, jejichž výskyt by měl být častý.

To přivedlo některé vědce k myšlence revoluce v evoluci. Vývoj neprobíhá plynule, ale po skocích. Dlouhé období klidu, kdy potomci jsou podobní rodičům střídá krátké období rychlého a překotného vývoje. Během několika málo generací dochází k radikálním mutacím genů nejvyspělejších jedinců daného druhu vedoucím ne k degeneraci, jak je to u mutací obvyklé, ale naopak ke vzniku druhu vyššího a dokonalejšího.

Paralely „skokového vývoje“ můžeme vidět všude v přírodě a dokonce i společnosti. Zmínil bych stručně několik z nich. Energie elektronu se mezi elektronovými slupkami atomu či molekuly nemění spojitě, ale po skocích ( kvantech ). Voda se nemění během procesu ochlazování v led postupně, ale náhle a rychle když při normálním atmosférickém tlaku ji ochladíme  přesně na kritickou hodnotu  0^OC. Každá chemická látka má pro daný tlak určitou konkrétní teplotu tání, varu a fázových přeměn v tuhém stavu, při jejímž dosažení dochází k zásadní skokové změně struktury látky, zatímco mezi body přeměn se mění jen plynule rychlost kmitání atomů či molekul daná teplotou látky. Plynulé laminární proudění tekutiny se mění v turbulentní náhle při dosažení určité hodnoty kritické rychlosti proudění. Dlouhé etapy geologického a klimatického klidu planety Země a jistě i planet jiných jsou střídány krátkými obdobími rychlých změn spojených s intenzivní sopečnou a horotvornou činností a rychlými změnami klimatu. Dlouho trvající stabilní společnosti se najednou ve velmi krátké době zhroutí, jako se to stalo v roce 1989 s komunismem ve východní Evropě.

Omyl č.3 Boj versus spolupráce

Jednou ze základních Darwinových myšlenek se stala představa přírodního výběru. Spočívá v tom, že v přírodě má větší šanci na přežití ten jedinec či druh, který se lépe přizpůsobí vnějším podmínkám. Větší šanci na přežití a tím i předání genů potomkům má rychle běžící srna, než srna kulhající. To je jistě pravda. Problém je, když se idea přírodního výběru zevšeobecní a nedá se do přirozeného kontextu. Příkladů je dost. Dovolil bych si některé uvést.

Adolf Hitler při formulaci své rasové teorie vycházel z Darwina. Rozdělil rasy na ty silnější a vyspělejší kterým dle zákona přírodního výběru patří budoucnost a na ty méně cenné podřadné  jejímž úkolem je vyhynout, nebo být otroky sloužící nejvyšší árijské rase. Když začal v provádění svých rasových čistek, domníval se, že tím jen napomáhá přírodě v její práci oddělení zrna od plev.

Idea moderního kapitalismu také vychází z Darwinovy myšlenky přírodního výběru. Život v kapitalistické společnosti je soutěž a boj o omezené zdroje v němž velice často vítězí ten silnější, dravější, flexibilnější, dynamičtější. Získává různé výhody, které jiní nemají. Při propuštění z práce dostává statisícové odměny jako zlaté padáky, zatímco neúspěšný mnohdy nemá nárok ani na základní odstupné po vyhození z práce. Pro řadu lidí se takoví stávají hloupou a svojí neschopností zaslouženou sockou, které je třeba ještě více přistřihnout křídla, aby neujídala ze společného koláče hlavně těm nám úspěšnějším a schopnějším. Pokud je to muž, tak podle statistiky asi čtyři z pěti žen s ním odmítne jít z důvodu jeho nezaměstnanosti na rande.

V polovině 20. stol byl formulován směr ve vývojové biologii, který dostal název neodarwinismus. Evoluci tvora převedl na evoluci genů. Přírodní výběr se stal konkurencí a bojem mezi geny o prvenství a prosazení. Nejvýznamnějším představitelem tohoto směru se stal Richard Dawkins. Název jeho knihy Sobecký gen mluví za vše. Hlavní myšlenkou moderního Darwinismu stejně jako kapitalismu je idea sobectví. Urvi pro sebe co nejvíce a na ostatní se příliš neohlížej. To ti dá ve vše přítomném boji o přežití největší výhodu.

V opozici proti neodarwinismu stojí jiný vědec. Americká bioložka, nedávno zesnulá Lynn Margulisová. V roce 1966 předložila teorii, podle které některé organely v buňkách, jako jsou mitochondrie nebo chloroplasty, mohou být symbiotického původu: původně to byly samostatné bakterie, které si buňky v průběhu své evoluce ochočily.Tuto studii původně odmítlo na patnáct odborných vědeckých periodik. Nakonec však byla přijata a dnes se považuje za jeden z hlavních milníků v historii evoluční biologie.

Daleko větší význam než poodhalení procesů v období ranné evoluce mají filozofické dopady těchto poznatků. Ukazuje se, že vedle přírodního výběrů hraje daleko větší roli než se dosud zdálo v procesu evoluce symbióza a spolupráce mezi jedinci i druhy. Výhodu zkrátka mají ti kteří dokáží spolupracovat. Symbiózy se v přírodě vyskytují často a mnohým z nich vděčíme i za svůj život. Vzpomeňme jen střevní bakterie které žijí v symbióze s námi a pomáhají nám s trávením potravy.

Rychlý běh a silné zuby jsou důležité pro lva nejenom pro jeho přežití, ale také pro zachování rovnováhy v přírodě. Kdyby byl slabý zemřel by nejen on, ale nakonec by vyhynuli i jeho oběti v potravním řetězci, protože by se přemnožily a zničili potravinové zdroje. Jako lovec tedy slouží celku. Na to nezapomínejme.

Jiné je to u člověka. Tam rychlost běhu je důležitá možná pro vítězství v olympiádě, ale jinak je celkem k ničemu. Člověk je tvor, který má jiný úkol než lev. Díky své inteligenci na kterou bohužel velice často rezignuje má jiné možnosti k přežití. Svým příklonem k sobectví, soutěživosti, dravosti, rozumu s absencí citu jedná přesně opačně než lovící lev. Narušuje rovnováhu a škodí přírodě. Ničí sám sebe, poškozuje své zdraví fyzické a duševní  a nakonec geneticky degeneruje.

Může se tak klidně stát, že lidský druh motivován ve svém chování ideou přírodního výběru sám bude po zásluze přírodním výběrem z naší planety vyřazen. A naše místo nejvyspělejšího tvora planety zaujme třeba delfín, ze kterého bude evoluce pokračovat dál.

Doufám, že se to nestane, že se již brzy vzpamatujeme. Začneme konečně přemýšlet a boj o přežití nahradíme rozvojem založeným na idejích symbiózy, vzájemnosti a spolupráce. Tak získáme nejlepší perspektivu budoucího úspěšného vývoje našeho živočišného druhu.