Putinova éra

Silvestr roku 1999 byl ve znamení nejen oslav konce roku, ale i tisíciletí. V Rusku v tomto dni došlo ještě k jedné důležité události. Prezident Boris Jelcin oznámil v televizním projevu, že abdikuje. 

X+

Putinová éra

Putin zahajoval svou politickou kariéru jako regionální politik v Petrohradě. Do premiérské funkce přešel v srpnu 1999 z funkce šéfa ruské zpravodajské služby FSB.

Prvním krokem v novém úřadě bylo potlačení čečenských separatistů. Do Čečenska vyslal armádu, která dobyla hlavní město Groznyj. I když se nepodařilo Čečensko zcela vymýtit od islamistů, kteří provedli několik mohutných teroristických útoků v ruských městech, zásah mu zvýšil popularitu.

Po odstoupení Jelcina se Putin stal na počátku roku 2000 nejdříve prozatímním a pak řádně zvoleným prezidentem. Postupně se pustil do reforem jejichž cílem bylo stabilizovat zemi, učinit jí nezávislou na zahraničním vměšování a vrátit Rusku statut respektované velmoci.

Putinová politika vůči oligarchům by se dala vyjádřit slovy. „Nepodnikejte žádné kroky proti ruským národním zájmům a můžete si nechat co jste nakradli“. Jeden muž to porušil. Jmenoval se Chodorkovský tím, že chtěl převést ohromný pro Rusko strategický majetek své firmy Jukos do zahraničí. Byl zatčen a odsouzen k řadě let vězení.

Putin má jistě celou řadu chyb a zdaleka ne vše v Rusku jistě nefunguje, jak by mělo. Zprávy hovoří o vysoké úrovni korupce a o určitém deficitu demokracie. Spojování se ze symboly dekadentní Sovětské éry také není to, co by Rusku příliš prospívalo. Národní hrdost by neměla primárně vycházet ze síly a úspěchu ruské armády. Existují hlubší a duchovnější hodnoty na které by jistě šlo navázat. Putinovi by také možná prospělo omezit „šoumenství“. Přesto jsou úspěchy Purinový vlády pozoruhodné. Uvedl bych pár statistických dat, které se objevily na internetu.

„Putin za 12 let své vlády zvýšil rozpočet Ruska 12krát, rozpočet na armádu 30krát, hrubý domácí produkt 12krát. Rusko se probojovalo z 36. místa ve světě v žebříčku HDP na 6. místo. Zlaté státní rezervy zvětšil 48krát. Navrátil pod Ruskou jurisdikci 256 zdrojů nerostných surovin (zůstalo vrátit ještě 3). Zrušil "liberální" jednostranné smlouvy o rozdělení produkce. Znárodnil 65% ropného a 95% plynového průmyslu a mnohé jiné odvětví. Vyzvedl průmysl a  zemědělství  (Rusko 5. rok za sebou je na 2 - 3 místě ve světě v exportu obilovin, dokonce předběhlo i USA, které jsou dnes na 4 místě).Zvýšil průměrně platy v rozpočtové sféře 18,5krát. Průměrně důchody se zvýšily 14 krát.Podle oficiálních údajů je nezaměstnanost v Rusku na úrovni 5%. Je to o polovinu méně než v USA a pětkrát méně než v některých zemích Evropy. Pracovní agentury v Rusku mohou práci na rozdíl od nás práci pouze zprostředkovat, ne lidi zaměstnávat. Rusko zakázalo na svém území pěstovat geneticky upravené plodiny a také herny (hazard).“ 

Jaké jsou příčiny takového úspěchu o kterém si evropské vlády by mohly jenom zdát? Významnou roli v tom jistě hraje výrazný nárůst cen ropy na světových trzích-hlavního vývozního artiklu Ruska. Osobně bych, ale viděl ještě jeden důležitý moment. Ať si o Putinovi myslíme cokoliv, kope za svojí zem na rozdíl od všech vládců západních zemí, kteří kopou daleko více než za občany své země za bankéře a nejrůznější nadnárodní společnosti. Na rozdíl od západních politiků, kteří jsou jen loutkami v rukou globálních elit má Putin reálnou moc ve svých rukou.

Osobně považuji Putina i přes jeho chyby za nejschopnějšího z řad současných evropských a možná i světových politiků. Překonává je šíří svých znalostí, taktickým a strategickým myšlením, jasným pojmenováváním problémů. Putin tak navazuje na několik výrazných osobností ruských dějin spojených s posílením Ruska jakými byli Alexandr Něvský, Ivan III, Petr Veliký, či premiér carského Ruska z počátku 20.stol. Petr Stolypin. 

Rusko versus Západ 

Pro pochopení tématu je užitečné se na úvod začíst do knih Zbigniewa Brzezinského, jednoho z hlavních myslitelů a tvůrců americké zahraniční politiky, který je na výplatní pásce globální elity na prvních místech a klíčového člena Trilaterální komise, jejímž členem je i např. Karel Schwarzenberg.

„Ten kdo vládne východní Evropě, má v područí pevninu, ten kdo vládne pevnině, má v područí světový ostrov, ten kdo má v područí světový ostrov, má v područí svět........Pro Ameriku je hlavní geopolitickou kořistí Eurasie. Asi 75% lidí světa žije v Eurasii. Euroasie je zodpovědná za asi 60% světového GNP a připadají na ni asi tři čtvrtiny známých světových energetických zdrojů…… Ale je to právě na nejdůležitějším hřišti planety – v Euroasii – kde by mohl v jistý okamžik vzniknout největší rival Ameriky. Toto zaměřování se na klíčové hráče a řádné vyhodnocování terénu musí být odrazovým můstkem pro formulování americké geostrategie pro dlouhodobé řízení amerických euroasijských geopolitických zájmů.“ 

Studená válka byla obdobím rovnováhy sil mezi SSSR a USA. Rozpadem východního bloku a později SSSR se tato rovnováha narušila ve prospěch USA a Západu.

V roce 1990 důvěřivý Michail Gorbačov souhlasil se sjednocením Německa díky slovnímu příslibu západních představitelů, že se NATO nebude rozšiřovat dál na Východ.

Západ svůj slib nedodržel. V následujících letech se NATO rozšířilo až k ruským hranicím. Mimo to v roce 1999 NATO zaútočilo na posledního spojence Ruska v Evropě mimo země bývalého Sovětského Svazu Jugoslávii. Oficiálním zdůvodněním byly etnické čistky Srbů vůči Kosovským Albáncům, které však jak dosvědčují pozdější důkazy byly smyšlené. Ve skutečnosti šlo o to, že Srbsko jako jediná země v Evropě nebyla ochotna přijmout diktát globálních elit.

Po porážce Srbska oči Západu zamířili na blízký a střední Východ. Po 11.září 2001 zamířila americká expanze zde. Ve válce v Afganistánu se USA těšilo podporou Ruska díky potížím Ruska s islamisty. Při útoků Američanů na Irák již byly zájmy odlišné. Mimo to Američané začali plánovat stavbu radarové a protiraketové základny v Česku a Polsku. To, že stavba neměla být zaměřena jako obrana vůči Iránu jak se tehdy tvrdilo, ale byla namířena proti Rusku, dnes přiznávají i tehdejší hlasití podporovatelé této stavby.

Nešlo o jediný nepřátelský krok vůči Rusku. Do zemí bývalého Sovětského Svazu šly ze Západu značné finanční částky na podporu různých barevných revolucí s cílem co nejvíce oslabit Rusko, které se svojí politikou stále více oddělovalo od zájmu globálních elit.

Po zvolení Obamy byly zrušeny plány na radar v Brdech a byl vyhlášen restart ve vztazích USA-Rusko. K uvolnění vztahů došlo však jen částečně. Mezi tím Putin uštědřil zvlášť těžký políček Američanům v Sýrii. Když bylo bombardování této země americkými vojsky na spadnutí, tak Putin přiměl Assada se vzdát chemických zbraní. USA nezbylo nic než akci odložit na neurčito.

Zatím se pomalu schylovalo ke krizi na Ukrajině. Vládl v ní neoblíbený Janukovič, který stejně jako jeho předchůdci byl jen loutkou v rukou všemocných oligarchů, kteří mysleli jen na své zisky a vlastní lid jím byl ukradený. 

Krize na Ukrajině

K pochopení podstaty ukrajinské krize nám opět pomůže nahlédnutí do textů jednoho z hlavních zákulisních aktérů americké zahraniční politiky Zbigniewa Brzezinského 

„Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijskou velmocí….Ukrajina je pro nás pevnosti Západu. Nový světový řád při hegemonii USA se vytváří proti Rusku, na účet Ruska a na rozvalinách Ruska….Je nutné nejen odtrhnout Ukrajinu od Ruska, ale také jí postavit proti Rusku, znepřátelit dvě části jednoho národa a pozorovat, jak bratr bude zabíjet bratra. Pro tento cíl je nevyhnutelné najíst a vypěstovat zrádce v řadách národní elity a s jejich pomocí změnit sebevnímání jedné části velkého národa do takové míry, že bude nenávidět všechno ruské, nenávidět svůj rod, neuvědomujíc si to. Všechno ostatní je otázkou času“

 Krize na Ukrajině začala v listopadu loňského roku v okamžiku, když Janukovič odmítl na poslední chvíli jistě pod tlakem Putina podepsat připravovanou asociační dohodu s EU. Putin formuloval důvod jejího odmítnutí těmito slovy: Smlouva o přidružení Ukrajiny k EU vytvořila hrozby nejen pro ekonomiku Ukrajiny, ale též pro ekonomiku Ruska. Po podpisu dokumentu by nutně započalo nekontrolovatelné zahlcení ruského trhu bezcelními výrobky z Evropy a dalších zemí, což by bolestivě dopadlo na ruské výrobce. Navíc by Ukrajina byla nucena zpřetrhat s Ruskem desítky a stovky smluv, které by byly v rozporu s podmínkami asociační dohody s EU. V důsledku toho předkládaná varianta asociační dohody představuje hrozbu pro Rusko – v podstatě by zničila dvoustranné vzájemně výhodné tržně-průmyslové svazky Ruska a Ukrajiny a vedla by k vytlačení výrobků ruského původu výrobky z jiných zemí. Chtěli jsme tyto otázky řešit po dobrém, lidsky. Pokoušeli jsme se dohodnout. Ale všechny kompromisy, které jsme předkládali, a naše konstruktivní návrhy byly Evropskou unií odmítnuty. 

Putin následně nabídl Ukrajině velice výhodné půjčky a slevy na plyn. To ale již byl Majdan plný protestujících lidí. Když pokojné demonstrace neměly žádoucí efekt, tak začali mezi pokojné demonstranty pronikat násilníci. Když ani to nepomohlo, tak začal kdosi pálit z oken okolních domů na policisty i demonstranty, jako už mnohokrát v minulosti v obdobných případech. Nastal chaos a Janukovič brzy utekl z Kyjeva. Demokratická revoluce za jásotu západních médii zvítězila.

Brzy však přišlo vystřízlivění. Putin dobře chápal o co tady jde a rychle zabral nesmírně strategicky důležitý Krym. Porušil tím sice mezinárodní právo, ale mnohonásobně mírnějším způsobem než Západ v Jugoslávii či Iráku, kde zemřelo díky americkému bombardování tisíce nevinných civilistů. Na Krymu nejen že nedošlo k lidským obětem až na dva vojáky, ale většina obyvatel také přijala připojení k Rusku s nadšením.

Zatím se přiostřila situace na samotné Ukrajině. Východní regiony se vzbouřily proti Kyjevu. Vypukly vzájemné boje. V rámci střetů došlo k masakru v Oděse, kde za přihlížení policie bylo provokatéry zmasakrováno až 100 ruských civilistů. Očekával se rozkaz Putina o vstupu ruských jednotek na území Ukrajiny. Nestalo se tak. Putin pochopil, že masakr v Oděse byla ďábelská lest, která měla jen dále roznítit nenávist a nepřátelství mezi oběma strananami konfliktu a vtáhnout Rusko do otevřené války (viz. článek Dilema Vladimíra Putina). Putin nemá zájem Ukrajinu rozdělit. Jde mu o jediné. Aby se nestala členem NATO a nebyla dalším nástupištěm Západu proti Rusku.

Putinovi je podsouvána rozpínavost a imperiální choutky. Opak je pravdou. Ten kdo se rozpíná je Západ a Putin v této věci jen brání svojí zemi. Na rozdíl od Západu Rusko nevedlo od dob Gorbačova žádnou agresi vůči cizí zemi. Armáda vstoupila pouze do Jižní Osetie  poté, kdy gruzinská armáda zaútočila na zdejší ruské obyvatelstvo, které nechtělo být v jednom státě pod diktátorským gruzinským prezidentem. Krym byl až do roku 1954 součástí Ruska. K Ukrajině byl připojen Ukrajincem Chruščovem bez toho, že by se na to zeptal obyvatelů poloostrova, zda to opravdu chtějí. 

Západ se snaží podkopat Putina zaváděním sankcí. Putin na to reagoval pragmatickým spojenectvím s Čínou, tak jak před mnoha staletími reagoval Alexandr Něvský na rozpínavost Západu dohodou s Mongoly. Před několika dny podepsal s ní dohodu o dodávkách zemního plynu, čím do budoucna snížil závislost příjmu Ruska na dodávkách zemního plynu do Evropy. Zároveň se snaží Putin uvolnit vazby Ruska k americkému dolaru.

Vztek západních představitelů nad Putinem je pochopitelný. Výroky typu „ Putin je novodobý Hitler“, nebo „Putin ztratil soudnost“ jsou jednak naprosto mimo mísu a zároveň naznačují bezradnost představitelů Západu vůči asertivní ruské politice.

Západní země by se měly poučit z historie. Všichni ti, kteří se pokoušeli podmanit Rusko skončili špatně. Rusko odhodlané k obraně je neporazitelné. Když Byzantinci v 9-10.stol. překročili hranice ruského území nastal protiútok, který neskončil vyhnáním nepřítele ze země, ale až u samotných bran Konstantinopolu. Měli by si vzpomenout, jak dopadl Napoleon a Hitler krátce poté když napadl ruskou zemi. Extrémní snaha po podmanění Ruska nemůže dopadnout jinak než katastrofou, která globálně zasáhne úplně všechny.

Tajemný Šungit

Rusko je pověstné svým surovinovým bohatstvím. Jsou zde nesmírně rozsáhlé oblasti úrodné zemědělské půdy, největší zásoby dřeva v nekonečné sibiřské tajze. Ohromné zásoby ropy, zemního plynu a nejrůznějších nerostných surovin.

Rusko je také jedinou zemí na světě, kde se vyskytuje na první pohled nezajímavý černý špinavý kámen zvaný šungit. Teprve po bližším prozkoumání jeho struktury a vlastností objevíme jeho pozoruhodnosti.

Šungit se nachází pouze na jediném místě Ruska. V Karélii na dalekém severu poblíž rusko-finských hranic. Jeho objev je spojen s osobou cara Petra Velikého, který jako první nechal šungit a minerální vodu šungitem protékající prozkoumat. Vědci objevili především jeho bakteriocidní vlastnosti. Když Rusové bojovali proti Švédům stačilo jím do vody kterou pili položit kousek šungitu a byli chráněni před infekcí na rozdíl od Švédů. Tento objev byl jeden z faktorů, který zajistil tehdy Rusům vítězství. Car Petr nechal poblíž naleziště šungitu vybudovat první ruské lázně. Zjistil, že šungitová voda působí příznivě na řadu onemocnění.

Šungit svou strukturou a složením na bázi uhlíku je považován za jakýsi přechod mezi anorganickou a organickou hmotou. Šungit je kámen-kompozit obsahující vedle uhlíku i křemík a drtivou většinu dalších prvků periodické soustavy. Pozoruhodný je v tom, že uhlík zde tvoří tzv. fullereny-molekuly ve tvaru koule obsahující šedesát atomů uhlíku. Fullereny se v přírodě vyskytují pouze v meteoritech. Velkou záhadou je tak vznik tohoto ložiska. Šungit je nejstarší horninou na zemi a nachází se v nejstarších geologických vrstvách Země.

Šungit má řadu pozoruhodných fyzikálních a chemických vlastností. Je schopen čistit vodu-katalyticky rozkládat či absorbovat různé jedy a škodlivé látky. Je schopen pohlcovat škodlivý elektromagnetický smog.

Šungitový kámen má ze všech známých minerálů nejsilnější duchovní vliv. Z kamene se vyrábějí koule a pyramidy. Je jich možné poté použít k harmonizaci těla a duše, k posílení organismu, při meditacích. Jistě je možné šungitu i zneužít. Existují svědectví, že Němci za války tato ložiska objevili a poskládáním šungitových valounů do určitého tvaru dokázali využít vzniklou energii pro různé účely např. k vytvoření antigravitace.

V poslední době nastal doslova boom ve využití šungitu. Novým fenoménem jsou především šungitové jeskyně, které se začínají stavět i v Česku.  Nejznámější jeho použití v minulosti bylo při stavbě Kazaňského chrámu v Petrohradě. Chrámu ve kterém je uložen nejposvátnější památka v Rusku- Kazaňská ikona Matky boží o níž jsem již podrobněji psal v článku o Stalinově éře. Je to ona ikona která je spojena se záchranou Rusi po vpádů Poláků roku 1612, Napoleona1812 a Hitlera 1941.   

-----pokračování příště------