Kdo řídí EU?

Na poslední volby do komunistického parlamentu si již nepamatuji. Byl jsem ještě hodně mladý a televizní noviny jsem neposlouchal. Přesto bych si tvrdil tipnout, že z hlediska zpracování tématu v českém televizním zpravodajství během volebních dnů mezi tehdejšími a nedávnými volbami do europarlamentu příliš velký rozdíl nebyl. 

Nemohl jsem uvěřit, jak hlavní televizní zpravodajství věnovalo většinu času bezobsažným reportážím z téměř prázdných volebních místností, zatímco o řadě důležitých událostí ve světě se ani nezmínilo.

O výsledcích eurovoleb v ČR

Ihned po vyhlášení výsledků voleb jsme z úst vládní politiků a politiků TOP09 slyšeli: „Proevropské strany v ČR zvítězili. Čeští občané se nedaly zlákat proevropskou propagandou.“ Poněkud opomněli zásadnější fakt. Více než 82% voličů svůj hlas žádné proevropské straně nedalo. A to i přes masivní kampaň médií hlavního proudu, jak je důležité se eurovoleb zúčastnit pro pozitivní vývoj Evropy a naší země.

Tato nejnižší volební účast v historii všech voleb a po Slovensku druhá nejnižší v rámci EU byla nejen důsledkem toho, že lidé pokládali tyto volby za nedůležité, ale i proto, že v českém prostředí fakticky není relevantní politická síla, která by oponovala proevropské politice vládních stran.Ty tzv. euroskeptické strany  tj. ODS a Svobodní jsou proti evropskému establišmentu jen naoko. To proto, že se plně staví na podporu Západu v protiruské a proamerické rétorice a dokonce schvalovali i výstavbu radarové americké základny v ČR. Zkrátka není možné být tzv. proamerický a zároveň euroskeptik. Americký establišment s establišmentem EU tvoří totiž jeden celek. Ty strany, které skutečně odmítají nadvládu globálních elit jsou u nás tak nepatrné a bezvýznamné, že jen málokdo zná vůbec jejich název, natož program. Kromě toho, že se nemají šanci dostat do hlavních médií, tak nemají mezi sebou ani viditelné výrazné osobnosti kteří by dokázali vytvořit silný alternativní program. A nadto trpí nejednotou a roztříštěností.

O výsledcích eurovoleb v zahraničí

Poněkud jiné je to v některých zemích západní Evropy. Tam silné alternativní strany existují. Jistě i díky tomu byla volební účast v těchto zemích větší než u nás. Byla tam reálná možnost volby mezi dvěma alternativami.

V Dánsku, Velké Británii a zejména Francii tyto strany výrazně uspěly i přesto, že byli označeny za polofašistické. Já tyto strany a jejich kandidáty nechci a nemohu posuzovat. Příliš o nich nevím. Jistě jako u jiných stran jsou jejich členy lidé, kteří mají své kladné i záporné stránky. Při jejich hodnocení mediálním mainstreanem  si však nemohu nepoložit několik otázek:

 Jsou tyto strany opravdu o mnoho horší než ty, které nazýváme demokratické? Co je fašistické na tom, když žádám omezení přistěhovalectví těm, kteří nejsou ochotni řídit se pravidly života mé hostitelské země? Budu snad fašista, když budu mít velký dům a přitom do něj nevpustím jen tak někoho? Co je fašistického na požadavku vystoupení vlastní země z EU, či požadavku odchodu své země z eurozóny? Co je fašistické na tom, budu-li žádat vystoupení své země z paktu NATO?

Obávám se, že jejich nálepkování slovy: fašistické, extremistické, xenofóbní, ultrapravicové tzv. „demokratickými“ politiky a novináři má jiný důvod, než strach z fašismu.

Ten důvod spočívá v tom, že ve svém programu odmítají, aby o osudu jejich země rozhodovali nikým nevolení magnáti a finančníci. Odmítají přijmout roli loutek globální elity, jak jí přijímají jejich horliví kritici..

Socialisté a Lidovci se ještě v EP o svou většinu obávat nemusejí. „Krajní pravice“ je stále ještě výrazně menšinová. A mimo to není jednotná. Každá z těchto stran má své zájmy a už teď jen obtížně hledají společnou řeč. Je také otázkou, jak by se tyto strany chovaly, kdyby převzali skutečně moc. Nenechali by se nakonec také koupit?

Bilderberg a Trilaterální komise

Zatímco eurovoleb byly plné noviny, tak o jiném setkání média hlavního proudu mlčí. Tím setkáním bude zasedání skupiny Bilderberg o tomto víkendu v Dánské Kodani. Zasedání které určitě nebude tak nudné jako mnohá zasedání českého či evropského parlamentu, když sám Karel Schwarzenberg známý svým bonmotem „Když se kecá spím“, prozradil, že při schůzi Bilderbergu oči rozhodně nezamhouřil. O čem se na takových zasedáních hovoří možná nechtěně prozradil sám K.S. na schůzi českého parlamentu, když se zmínil o obdobné organizaci Trilaterální komisi. Na výtku poslance Foldyny, že hájil bombardování Srbska v roce 1999  odpověděl:

„Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornil pana poslance Foldynu, že nasedl falešným informacím. Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně předtím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commission ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kissinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Carl Bildt a potom jsem byl já v té diskusi. Je něco jiného, když ta válka proběhla a Srbsko ztratilo nadvládu nad Kosovem a nebyla nejmenší naděje možnosti, že by ji získalo zpátky, že jsem uznal Kosovo jako nezávislou zem. Ale bombardování Srbska jsem opravdu nepodpořil.“ 

Kdo je ta trilaterální komise, na jejíž půdě se dle vyjádření K.S. hlasuje zda se bude, či nebude bombardovat Srbsko?. Stručnou odpověď nám poskytne Wikipedie a některé další zdroje. Wikipedie píše:

„Trilaterální komise je diskusní fórum politiků, obchodníků, bývalých diplomatů a novinářů založené na podporu bližší spolupráce mezi státy USA, Evropy a Japonska. Komise byla založena v roce 1973 z podnětu finančníka Davida Rockefellera, který byl v té době předsedou americké organizace Council on Foregn Relations (CFR)….  Předseda evropské skupiny je: Jean-Claude trachet, Místopředsedové: Vladimír Dlouhý a Michael Fuchs…...Organizace má okolo 300 členů. Českými členy jsou vedle Vladimíra Dlouhého a Karla Schwarzenberga také Pavel Telička, Alexandr Vondra a finančníci Jiří Kuvert a Gabriel Eichler.“ 

Při pohledu na jméno zakladatele organizace finančníka Davida Rockefellera, člena nejbohatší rodiny v USA a jedné z nejvlivnějších rodin světa si nemohu nevzpomenout na slova amerického kongresmana Larry Patron MacDonalda z roku 1976, který zahynul při dosud ne zcela objasněném pádu korejského letadla údajně sestřeleného SSSR v roce 1983.

„Pohnutky, které vedou Rockfellery a jejich spojence, směřují k vytvoření jediné světovlády, jež by jednotila pod jednou střechou jak superkapitalismus, tak komunismus, a sice - pod jejich kontrolou. Hovořím o spiknutí ? Ano, přesně tak. O existenci takového plánu, a to na mezinárodní úrovni, jsem přesvědčen. Vznikl již před několika generacemi a v jeho záměrech se skrývá nepopsatelné zlo.“

Světová vláda, EU a globální korporace

Cílem světové vlády je vytvořit systém, ve kterém bude veškerá moc ve světě soustředěna v rukou nevelké skupiny bankéřů a podnikatelů obvykle propojených rodinnými klany.

Jeden z těch, kteří pro tuto elitu pracuje, spoluzakladatel Trilaterální komise Zbigniew Brzezinský již v roce 1970 napsal ve své knize  „Mezi dvěma věky“

"Plány mezinárodních bank a nadnárodních koncernů jsou mnohem pokrokovější než politické koncepty národních států"

O mnoho let později v roce 1998 pak sám David Rockeffeler  o evropské integraci a role Trilaterální komise v ní napsal.

„Tehdy, na počátku 70. let, byly naděje na existenci silněji propojené Evropy formulované již poměrně velmi výrazně – což lze odvodit v mnoha ohledech z nejrůznějšího usilování, které tomuto cíli obětovalo tolik členů Trilaterální komise v jejím počátečním stádiu“ - David Rockefeller, „In the Beginning: The Trilateral Commission at 25“, 1998, str. 11

Co z těchto slov vyplývá? Evropská integrace tady není kvůli sbližování mezi národy. Projekt EU byl vytvořen proto, aby skrze struktury EU mohly banky a mezinárodní koncerny snadněji ovlivňovat politiku jednotlivých evropských zemí.

Domnívám se, že existence řady podpůrných programů a projektů EU má zakrýt skutečný důvod její existence. Lidé si neuvědomují, že díky rozhodnutí politiků poslouchajících tyto elity stát přichází o mnohonásobně víc peněz, než které dostává z Bruselu. A také to, že řada válek, ekonomických a finančních krizí je vytvářena záměrně s cílem dalšího přerozdělení majetku a moci v neprospěch chudých  a středních vrstev, ale ve prospěch  nadnárodních a finančních elit. Měli by si přečíst slova jednoho z nejvlivnějších bankéřů historie Amschel Mayer (Bauer) Rothschilda, který již v roce 1774 ve Franfurktu na Mohanem na shromáždění 12 nejbohatších lidí tehdejšího Pruska prohlásil „Války by měly být řízeny tak, aby národy obou stran upadly hlouběji do dluhů…. Paniky a finanční krize by měly nakonec vyústit v celosvětovou vládu, nový řád celosvětové vlády.“

Švýcarská studie o korporacích

Nedávno byla ve Švýcarsku zveřejněna studie studující míru vlivu lidí, států a cca 50 nejvýznamnějších světových korporací a bank na globální obchod a ekonomiku. Studie vyšla pod názvem: Das Netzwerk der globalen Konzernkontrolle (Síť globální kontroly koncernů). Závěry studie byly pozoruhodné. Zjistilo se, že nejen lidé, ale i národní státy mají na globální ekonomiku jen druhořadý vliv. Studie zjistila, že naše vžitá představa o fungování kapitalismu jako konkurenčního boje ekonomických subjektů platí jen na nižších úrovních ekonomiky. Na úrovni globální ekonomiky naopak funguje velký globální kartel-globální síť nadnárodních korporací a bank,  vlastněnými jen několika rodinami, jakými jsou Rockefelerové či Rotchildové, jak jsem se již výše zmínil. 

Ty mezi sebou zároveň velice úzce spolupracují a více než kdo jiný svým vlivem a penězi rozhodují o světovém dění. Je to obdobné jako to v malém funguje např. na Ukrajině kde o všem rozhoduje několik nejbohatších oligarchů. Zásadní rozdíl je však v tom, že na Východě jsou oligarchové viditelné osoby-viz nový prezident Porochenko. Na Západě  se naopak oligarchové drží dál od televizních kamer, nefigurují ve Forbesově seznamu nejbohatších lidí i když jsou mnohem bohatší než Bill Gates, stojí v zákulisí a svou politiku realizují skze viditelné nastrčené politiky.

V resumé švýcarské studie, která byla provedena S. Vitalim, J. B. Glattfelderem a S. Battistonem stojí:

„Podle našeho názoru lze vysledovat to, že nadnárodní společnost jsou navzájem provázané ve velké, síti podobné struktuře a že části této sítě směřují k malým, úzce navzájem propojeným centrům, jež se skládají z finančních institucí. Na toto jádro lze nahlížet jako na hospodářskou „super-jednotku“, což před vědce a osoby v důležitých funkcích klade nové, důležité otázky“.

„Je to poprvé, kdy byl prezentován seznam podle pořadí, v němž jsou jeho účastníci hodnoceni podle toho, jaký mají vliv z hlediska globální kontroly. Všimněte si, že mnoho z těchto účastníků patří do finančního odvětví...a že se u mnoha těchto jmen jedná o všeobecně známé globální hráče. Zajímavé na tomto seznamu není ani tolik to, že by se jeho prostřednictvím zviditelnili nějací neznámí a neočekávaní, vlivní aktéři, nýbrž spíše to, kolik z těchto čelných představitelů náleží k onomu jádru.

To znamená, že tito čelní zástupci neprovozují své obchodní aktivity osamoceně, nýbrž úplný opak je pravdou. Pracují navzájem provázáni v rámci extrémně rozvětvené sítě kontroly. Tento poznatek je nesmírně důležitý, protože předtím neexistovaly žádné ekonomické teorie nebo empirické důkazy, které by uváděly, zda a jak jsou tito čelní představitelé navzájem provázáni. Na závěr je ještě třeba poznamenat, že vlády a běžné osoby se umístily pouze na spodních příčkách tohoto seznamu“.

Závěr

Co říci na závěr? Domnívám se, že evropské unijní volby byly jen mnoho povyku pro nic. Důležitá rozhodnutí se dělají na jiných fórech. Fórech které vytvořily, ti kteří v rámci EU, USA a Japonska a jím podřízených zemí drží faktickou moc. Účastníci těchto fór bývají vybírání z řad politiků, novinářů a významných obchodníků (zpravidla ředitelů velkých bank) různých států. Jejich úkolem je prosazení rozhodnutí globální elity ve svých vlastních zemích.

Politici, kteří se plánům vzepřou jsou podrobeni neúprosné mediální kritice a pokud se „nekají“ jsou ze svých funkcí odvoláni. Jen si vzpomeňme co se stalo poté, co si ministr obrany Stropnický troufl říci, že vstup  vojsk NATO na naše území by nebyl dobrý nápad.

Pokud se stane to, že se proti elitám postaví vláda země jako celek, daný stát se okamžitě ocitne na seznamu „osy zla“. Zatímco o veškerých  nepravostech k nímž dochází ve státech s elitami spolupracujících např. Saudské Arábii se více méně mlčí,  tak o nepravostech v zemích globální elitě odporujících se mluví velice hlasitě.

Pokud je daná země malá a jsou k tomu vhodné mezinárodní podmínky provede se humanitární vojenská intervence, jak tomu bylo v bývalé Jugoslávii. Pokud je velká jako je Rusko budou podniknuty všechny možné kroky směřující k oslabení dané země od pokusu podpořit finančně místní opozici až po ekonomické a obchodní sankce.

Na první pohled se zdá, že tito lidé jsou všemocní. Tak tomu ale není. Jejich moc je úměrná tomu, jak se jím daří manipulovat s lidmi. V okamžiku kdyby většina lidí začala jen trochu myslet a nepřijímat myšlenkové stereotypy typu „EU je ušlechtilá“ rychle ztratí veškerou moc a vliv, který nad světem mají. Pak by klidně mohla vzniknout i skutečná Evropská unie, ale pro lidi a ne jen pro elity.

V této souvislosti mně mile překvapil včerejší Hydepark na ČT24 s místopředsedou TOP09 Ženíškem o Ukrajině. Mile mně překvapila úroveň dotazů lidí, kteří velice dobře cítili podstatu věci. A také vyvážený přístup moderátora této diskuze.