Příběh Mariánských zjevení I.

Nikdy nejsme sami. To je základní poselství duchovních zjevení, které jsou již po tisíciletí součásti dějin Evropy a světa. V křesťanském prostředí se tato zjevení nazývají Mariánská. Je to logické. Tak, jak my se obracíme k božství, tak se i božství bude obracet k nám. Když by jsme boha uctívali jako rybu, zjeví se nám jako ryba. Křesťané své modlitby adresují Ježíši a jeho matce-Marii. A tak i duchovní vize a poselství přijímaná křesťany jsou spojena právě s osobou Ježíše či Marie, i když mají univerzální všelidskou platnost. 

Příběh mariánských zjevení není jen čistě náboženským  příběhem. Je to i příběh veskrze lidský. Zvláště proto, že vizionáři jsou jen prostí obyčejní lidé, kteří se musí s tím co zažili vyrovnat. Střetávají se přitom často s nedůvěrou, nepřejícností a odmítavými reakcemi okolní společnosti. Či naopak ze snahou některých využít faktů zjevení pro své vlastní úzce zaměřené cíle.

 V tomto článku bych se chtěl věnovat hlavně dvěma místům zjevení: Lurdům a Turzovce. A zároveň i příběhu dvou lidí s nimi spojenými: Bernadetou Soubirousovou a Matůšem Lašutem. Doplním je poměrně nedávným zjevením u slovenské obce Limanová.

Lurdy a Bernadeta

V roce 1858 byly Lurdy téměř neznámé jihofrancouzské město v podhůří Pyrenejí. Mezi jeho obyvateli byla i 14ti letá dívka Bernadeta Soubirousová. Vyrůstala v nesmírně chudých poměrech. Její rodina často neměla ani na jídlo. Nebyl to ale jediný hendikep mladé dívky. Bernadeta byla považována svým okolím za někoho, koho by jsme dnes označili za retardovaného. Ve škole patřila k nejhorším žákům a v rámci náboženství se nedokázala zpaměti naučit ani jednoduchou modlitbu.

Přesto to byla nakonec  z této dívky stala jedna z nejznámějších postav historie Francie. Vše začalo 11.2.1858. Bernadeta se spolu se sestrou a kamarádkou vydaly pro dřevo do lesa. Bernadeta se opozdila a zatoulala do jeskyně poblíž řeky, která protéká Lurdy. Zde poprvé spatřila obraz krásné mladé paní s bílými šaty a modrou stuhou. Nezvyklý zážitek jí hluboce zasáhl. Svěřila se s ním svým společnicím a žádala je, aby o tom nehovořili. Oni však svůj slib nedodrželi a vše prozradili. Zpráva se rozšířila po celých Lurdech a zbudila rozruch. Bernadetu si pozval místní kněz i státní moc. Žádali jí, aby si přestala vymýšlet a klamat lidi. Bernadeta však nátlaku odolala a získala i část lidí na svojí stranu, kteří v pravost jejího zjevení  uvěřili.

Krásná paní se v jeskyni zjevovala Bernadetě pravidelně. Očití svědkové hovořili o stavu transu, při kterém dívka zcela přestala vnímat své okolí a byla pohroužena do vnitřního světa.  Při jednom ze zjevení byla požádána, aby v jeskyni odkryla vodní pramen. Dívka nevěděla, jak to udělat a tak ústy začala vyhrabávat hlínu a vedle jí vyplivovat. I nejskalnější příznivci jí v této chvíli politovali. „Chudák holka, úplně se pomátla“. Zdálo se, že s tím vším je konec.

Ale již druhý den po zjevení byl vodou z jeskynního pramene vyléčen první člověk. Pak následovali další lidé. Pověst o zázračné vodě z Lurd se rozkřikly po celé Francii. Davy poutníků směřovaly do Lurd.

Bernadeta o slávu nestála. Rozhodla se odejít do kláštera. Ani zde však neprožila zcela šťastný život. Čelila závisti některých řádových sester, kterým se nedostalo obdobného daru. Matka představená o ní prohlásila „Nehodí se k žádné pořádné práci“. A trápilo jí i zdraví. Za velkých bolestí zemřela ve věku 35 let.

Tím, ale „zázraky“ spojené s její osobou neskončily. I 150 let po její smrti je její tělo uložené ve francouzském městě Nevers naprosto neporušené. Přesvědčit se o tom může každý návštěvník tamní katedrály.

Bernadeta byla prohlášena církvi za svatou. Lurdy se staly vedle Říma snad nejznámějším křesťanským poutním místem. Byla ustavena také lékařská komise, která přísně studuje případy náhlého okamžitého vyléčení pacientů, trpících „nevyléčitelnými onemocněními“. Zatím uznala 78 případů, i když se odhaduje, že v Lurdech bylo vyléčeno několik tisíc lidí.

Já osobně jsem se s příběhem Bernadety setkal v knize Píseň o Bernadetě od židovského spisovatele France Werfela. Kniha kterou můžu všem doporučit mně i inspirovala k cestě do Lurd. Po příjezdu do města a při pěší cestě do rodného domu Bernadety jsem měl zvláštní pocit, jakoby někdo neviditelný se na mně usmíval a říkal „Tak tě vítám na tomto místě, o kterém jsi tolik četl“. Je pravda, že v místě už je cítit silný vliv komerce, nicméně duchovní síla poutního místa tu stále je. Nezapomenutelné jsou i večerní průvody lidí se svíčkami.

Turzovka a Matůš Lašut 

Ve dvacátých letech 20.století známá německá křesťanská mystička Terezie Neumannová řekla tehdejšímu biskupovi z Hradce Králové Dr. Karlovi Kašparovi: "Za několik let budete mít na Slovensku druhé Lurdy, kam budete putovat."

O pár let se toto proroctví naplnilo. Čtyřiceti dvouletému lesníkovi Matušu Lašutovi se na Živčákové hore nad městečkem Turzovka zjevila stejně jako Bernadetě postava krásné mladé ženy. Stalo se tak poprvé 1.6. 1958, přesně 100 let od události v Lurdech. Během zjevení spatřil Lašut sedm obrazů, jež byly součástí širšího poselství, které měl tlumočit světu. Na jednom z nich viděl, jak by vypadal svět, kdyby se lidstvo napravilo k dobru. Obraz byl plný kvetoucích květin, zeleně a všudy přítomné harmonie. Pak se náhle obraz začal měnit. Ve světě přibývalo zlo a Lašut viděl jeho důsledky. Svět sužovala jedna pohroma za druhou a Země se měnila v planetu plnou bolesti a utrpení. Součástí vizí byly i dva obrazy o budoucnosti světa, jejichž obsah Lašuj nikdy neprozradil. Řekl, že tato vědomost by lidstvu neprospěla.

Matůš Lašut měl těžký život. Již jako čtyřletý chlapec byl svědkem tragické události v rodině. Otec v opilosti zabil matku. Jako dítě musel pást dobytek, do školy mohl chodit jen přes zimu. Až kolem 13 let se na něj trochu usmálo štěstí. Dostává se na Moravu do služby slušných a poctivých lidí. Po mnoha letech může spát na čisté posteli. Na Moravě se poprvé dostává ke křesťanské víře. Jako dospělý se dostává na vojnu a po válce se stěhuje do Turzovky. Žení se, zakládá rodinu a stává se lesním dělníkem. Zdá se, že jej čeká již jen poklidný život. To se v létě 1958 zásadně mění. Je náhle vyléčen ze všech tělesných nemocí kterého sužovaly. To je však vedlejší. Prohlubuje se jeho vztah k Bohu a lidem. O svém prožitku nemlčí. Otevřeně o něm hovoří i lidem  a organizuje i pouť na Živčákové hoře. Získává řadu příznivců z řad věřících spoluobčanů, ale objevují se i nepřátelé.

Jedním z nich byl i místní kněz. Když později jednou opravoval střechu kostela, spadl na zem  a zabil se. Výrazně silnějším protivníkem byla STB a komunistický režim, kterému se Lašutovy aktivity vůbec nelíbily. A tak byl Lašut na podzim roku 1958 zatčen. Střídavě pobýval ve vězení a psychiatrických léčebnách. Pobýval v Praze, ale i v Moskvě. Vyšetřovatelé měli dva cíle: chtěli, aby řekl, že si vše jen vymyslel. A také usilovali se dozvědět ony dvě tajemství o budoucnosti světa. K jeho psychickému zlomení využívali hypnózy i chemických přípravků. Když to nezabíralo, tak mu dokonce nabízeli i čtyři miliony korun, pokud odvolá. Lašut tuto nabídku později okomentoval slovy : "To nešlo. Veď som do toho vsadil život. A ako odvoláte svoj život? Bol by som hlupák. Žiadne peniaze na svete vám nenahradia váš život. To nie. To je všetko len formalita. Sú to chytáky, peniaze sú lákadlo, ako človeka načapať. Aj keď je chytrý, dajú mu peniaze a on začne vyvádzaf hlúposti."

Po pěti letech byl s podlomeným zdravím, bez zubů a téměř slepý, ale psychicky nezlomen propuštěn domů. V čistém prostředí lesa se jeho fyzický stav výrazně zlepšil. Dožil se 94 let a zemřel teprve nedávno v roce 2010.

Po pádu komunismu se Turzovka stala nejznámějším poutním místem na Slovensku. Je zde několik léčivých vodních pramenů, kaplička a staví se velký kostel. Ze svého bydliště v podhůří Beskyd je to do Turzovky 40km. Proto jsem toto duchovní místo navštívil již mnohokrát. Před rokem jsem na jednom stromu objevil i následující text. Jeho obsahem byla „ Lašutova životná filozofia“. Vyfotil jsem si ho a text přepsal na PC.

Lašut má zdravů životosprávu. Teraz už nefajčí, nepije alkohol a nekonzumuje maso. Jako prestal s fajčením už sme spomenuli. Je všeobecně známe, že v životě nikdy nepil alkohol. Jeho nápojmi sů voda, čaj, mlieko, občas káva. Niekolko mužov sa dohovorilo, že ho při nejakej príležitosti vyskůšaju. Pod záminkou, že s ním majů prejednávať vážne věci, ho pozvali do hostinca. Objednali šest pohárikov slivovice, jako to bývá mezi chlapmi, nástojili, aby si vypil. Lašut sa energicky bránil. Chlapi však naliehali, kým sa nespýtal: „ Všetkých šest patrí mne?“Ano všetky sú tvoje,“ potvrdili s nadšením. Tak dobre povedal Lašut, vzal pohárik a chystal sa ho vyliat von oknom. Spolusediaci však rýchlo zareagovali, aby neprišli o zaplacenů slivovicu.  Podobný postoj má i k masu. Jednoho dňa sa mu snívalo, že pri jeho okne stojí srnka a úpenlivo prosí o pomoc. Vo sně však pomoc nemohol. Viděl, že srnka je pohryzená psami. Psi s polovníky ju pronásledovali až do vyčerpania. Napokon ju zastrelili a maso si rozdelili medzi sebou pričom kus ponůkli i jemu. Lašut odmietol. Od  toho dňa nevzal maso do úst. Pre abstinenci a nekonzumovanie masa sa mu jeden ateista vysmial. Lašut mu ponůkol meranie síl. Stavili sa, kdo vyššie zdvihne ležiaci kmeň stromu. Muž s ním ani nepohol, kým Lašut  ho zdvíhal do výšky. Silák živený masem a pálenkou sa musel před prýtomným hanbiť. 

Lašut hovorí. V dnešnej konzumnej společnosti je ludská bieda vačšia jako kedykolvek predtým. Dokazom toho sú fyzické a duševné choroby, zničené nervy, rozhárané manželstvá a nešťastie ludí. Všadě panuje strach a nedovera, priatěl nedoveruje priatelovi, brat bratovi. Boh už nebývá v srdciach ludí, preto nieto pokoja, ani mieru. Ludská společnost má mnoho bolavých miest. Auto, televízia, kino, šport a všelijaké vymoženosti nie sú schopné uspokojiť dnešného člověka. Ludia vyhledávajů pohodli a zábavu, nedoprajů si pokoj, preto nepočujů stonanie duše a nepokoj srdca. Vyhýbajů sa samotě, aby nepočuli hlas svedomia a tichý hlas boží. V tejto kritickém situácii k nám prichádza na pomoc Matka Božia.

Keď bol vo vězení, ostali jeho rodina, manželka a tri malé děti nezaopatrené. Žena by bola šla ochotně pracovať, ale najmenšie dieťa malo iba niekolko mesiacov. Bola závislá od cudzej pomoci. Súsedia, známí a príbuzní pomáhali  ako mohli. V Lašutovom dome však vládla nůdza a chudoba. Matka s dieťaťom na rukách ho navštěvovala vo vezení. Úrady to zneužívaly, vyčitajůc do akej biedy privedol svoju rodinu. Ani chudoba doma, ani výčitky úradov však jeho postoj nezmenili. Pevne a statočne trval na svých vypovediach, verný viere i Matke Božej.

Litmanová a Iveta

Turzovka není jediné místo na Slovensku, kde došlo k Mariánskému zjevení. Je jím i hora Zvir u obce Litmanová na severovýchodním Slovensku, kde se panna Marie pravidelně zjevovala dvěma mladým dívkám v letech 1990-1995.

Příběh jedné z nich Ivety Hudákové se stal předlohou dokumentárního filmu Ivetka a hora, který získal i mezinárodní cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Jihlavě. Iveta byla i hostem pořadu Jana Krause Uvolněte se prosím. Kliknutím na tento odkaz si můžete rozhovor s touto jistě zajímavou ženou přehrát.

Její výpověď je opět svědectvím toho, že mít za sebou zjevení není vstupenkou k šťastnému a bezstarostnému životu. Příběh Ivety H. vypovídá jak je obtížné ustát tlak ze strany okolí. Jednak těch, kteří jejím prožitkům nevěří. A poté těch, kteří si z její osoby udělají ikonu. Iveta byla církvi dotlačena ke vstupu do kláštera, i když tam sama nechtěla. Ve filmu přiznala, že při pobytu v klášteře uvažovala i o sebevraždě.  Prohlásila „Tehdy mi došlo, kam až je člověk v určité situaci schopen dojít. I to, čeho je člověk schopen, když nechce bojovat.“ Nakonec svůj život přece jen ustála. Vdala se a nyní žije ve Velké Británii. Na otázku čeho se týká poselství Panny Marie, v jednom rozhovoru odpověděla.

Všechny její rady, nebo prosby ohledně duchovního života, týkající se modlitby a svátostí a jiných duchovních aktivit, měly vést k tomu, aby člověk našel v sobě to pravdivé a byl se sebou rád. Abychom objevili to velké, co nám Bůh vložil do duše, abychom se cítili přijatí a nebáli se toho slabého, co je v nás. Abychom nepředstírali věci, které nejsou. A objevili, že jsme všichni neopakovatelní a za to jsme zodpovědný každý z nás. Moderní svět nám kolikrát nabízí jednoduchou cestu, a tím nám bere tvář, protože chce mít lidi stejné.

 ----pokračování příště----