Asi každý člověk někdy v životě zažil morální dilema. Na jedné straně se náhle objevila možnost rychlého osobního prospěchu. Na straně druhé morální normy a vlastní svědomí.
Otázka morálky v životě zaměstnává nejen filozofy, ale v podstatě každého člověka přinejmenším od počátku civilizace. Při úvahách na toto téma hraje důležitou roli filozofické, respektive náboženské přesvědčení dotyčného.
Pokud bych byl ateista, pak bych jednoduše odpověděl, že morálka je něco, co můj život zbytečně svazuje. Vždyť pokud existuje jen materiální svět a můj život je ohraničen pouze okamžikem zrození a smrti, tak jakékoliv mé jednání je beztrestné, pokud jej neodhalí orgány světské spravedlnosti. Usoudil bych, že ve všudypřítomném konkurenčním boji má bezesporu výhodu ten člověk, který jedná bez morálních skrupulí. Blízkému člověku, který by mně žádal o radu, jak být v životě úspěšným bych doporučil pěstovat pokrytectví. Lidé totiž stále ještě mají ve své většině v povaze morální sentimenty a tak otevřené přiznání zbytečnosti morálních zásad ani v dnešní převážně cynické společnosti nikomu usilujícímu o úspěch v životě neprospěje. Naopak pro úspěch je velice výhodné pěstování vnější masky morálně citlivé osobnosti a zároveň cílené jednání řízené heslem „účel světí prostředky“.
Já však ateista nejsem. Jsem přesvědčen, že vedle hmotného světa existuje i svět duchovní. Že máme všichni za sebou již mnoho životů v lidském rodu a řada životů nás ještě čeká. Že vše v přírodě podléhá zákonu odrazu, díky kterému vše dobré či špatné co v životě uděláme, se nám dříve či později vrátí. Proto by má rada byla jiná a zněla asi tak: Každý momentální prospěch získaný nečestným jednáním, bude jednou velmi draze vykoupen budoucím strádáním. Je velmi nevýhodné jednat v životě nemorálně. Naopak morální jednání je nejen výhodné s ohledem na vlastní svědomí, ale i pro šťastný a úspěšný život v dlouhodobější perspektivě.
Zaznělo by zde ale ještě jedno důrazné ALE! Rozhodně by nebylo správné žít mravně jen z vypočítavosti v očekávání budoucích odměn. Ty se jistě mohou dostavit, ale člověka, který je morálně nepevný, dříve či později nakonec zkazí. Můžeme to krásně vidět na části naší zlaté mládeže, která má vše po čem touží, ale místo toho, aby to využila k dobru, prospěch všech, výhodných podmínek jen zneužívá, čímž si připravuje těžký příští osud.
Doporučil bych tedy dotyčnému tazateli, to co je pro nás všechny to nejtěžší. To je práci na sobě, na svém nitru. Tak aby jeho morální skutky plynuly ne z vypočítavosti, ale z přirozenosti. To není možné bez poznání, ale ne pouze rozumového, ale i citového. Poznání, jehož výsledkem je pochopení řádu vesmíru a života a postupné ztotožnění s ním. Asi tak jak jej vyjádřil známou větou jeden významný novověký filozof, kterou a to mi odpusťte, nebudu citovat úplně přesně: „Vnímám hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon v nás“.
V životě není jistě nic jen černé, nebo bílé. A tak existuje řada ateistů, kteří jednají vysoce eticky. A zároveň i řada duchovních jejichž morální profil je velice pochybný. Přesto je čisté nedeformované náboženství pro naší životní cestu významnou pomocí. Protože vede člověka k výše zmíněné práci na sobě, která je jedinou cestou ke skutečné vnitřní morálce a tím i k rozkvětu všeho.
