Čas plyne jako voda a tak je tomu již 20 let co si připomínáme první velké povodně v novodobé české historii z července roku 1997.
Mám na toto období docela živé vzpomínky a rád bych se s vámi o ně podělil. Netýkají se jen samotných povodní, ale i jejich hlubších souvislostí v rámci celkového dění v naší republice a na planetě Zemi.
Své vyprávění zahájím vzpomínkou na samotný počátek roku 1997. Na přednášce Tomáše Pfeiffera v rámci Duchovní univerzity Bytí, jejíž jsem posluchačem již od doby jejího počátku v roce 1994 zazněl dotaz: jaký bude tento rok? Pan Pfeiffer odpověděl, že půjde o první přelomový rok, kdy ve zvýšené míře než dosud budeme svědky přerodu z dostředivého věku ryb do éry vodnáře, který nenápadně započal již před několika stoletími a plně bude dokončen v prvních stoletích třetího tisíciletí. Řekl rovněž, že významný bude hlavně sedmý měsíc tohoto roku.
O tom, že půjde o významný rok tohoto přerodu, svědčily i konkrétní nebeské konstelace. Ty pozemské děje samy o sobě jakýmsi tajemným fyzikálním vlivem nezpůsobují, jak si často myslí zejména odpůrci astrologie, ale pouze je popisují, jak o tom učili již staří hermetičtí filozofové, když zapsali větu „Jak nahoře, tak dole“. V únoru 1997 se několik planet nahromadilo v souhvězdí vodnáře a o měsíc později se na obloze objevila kometa století Halle-Boppova, jediná kometa, kterou jsem ve svém životě dosud na obloze spatřil. Kometa, která je v tradiční astrologii vnímána, jako posel náhlých změn na počátku července 1997 vytvořila s jinými nebeskými tělesy významnou konstelaci ve vodním znamení raka: konjunkci se Sluncem a nejjasnější hvězdou nebe, Síriem. Právě v tomto čase začalo na Moravě silně pršet.
V té době jsem byl v Hostýnských vrších na dovolené a to, že začínající měsíc se zapíše do historie především povodněmi, jsem neměl ani tušení. Vše začalo v pátek 4.7. Po celý den bylo horko a dusno. Odpoledne se zatáhlo a začala bouřka. Z oblohy se snášel jeden blesk za druhým za prudkého deště. Bouřka večer ustala, ale obloha zůstala zatažena a pršet nepřestalo. To, že skutečně začíná povodeň, jsem si však uvědomil až v neděli odpoledne, kdy jsem se z chaty vydal na procházku dolů do údolí a s překvapením pozoroval, jak původně malý potok se změnil v řeku valící se po místní silnici. Vzpomínám, jak jsem jí asi dva krát brodil, abych se dostal pro nákup do obchodu.
O den později v pondělí, kdy se v datu symbolicky sešly tři sedmičky (v numerologii číslo 7 symbolizuje začátek), povodeň nabrala na Moravě katastrofálního rázu a z televizního a rozhlasového zpravodajství fakticky vytlačila na několik dní všechny ostatní zprávy. Intenzivně pršelo ještě do úterního večera. Až poté se počasí zklidnilo, vyšlo slunce, voda začala na horních tocích řek opadávat a já na několik dní vodou odříznutý jsem se mohl vrátit domů. Z následky povodní jsem se potýkal ještě v práci. ŽD Bohumín, kde jsem v této době pracoval, byly také zaplaveny vodou, takže trvalo několik týdnů, než se zde zcela podařilo obnovit výrobu.
Moravské povodně z roku 1997 se staly první novodobou přírodní klimatickou katastrofou v české historii, která ukázala, že ne člověk, ale příroda je tady stále pánem a také důležitost mezilidské a společenské solidarity při řešení takovýchto krizí. Následovaly další, z nichž dosud největší byly povodně z roku 2002. Spolu s vlnami sucha a teplotními výkyvy jsou jasným svědectvím globální klimatické změny, která zasahuje i ČR.
