Putování s prázdninovou jízdenkou 1: Šumava

Již několik let vím, že České dráhy mají v prodeji speciální prázdninovou jízdenku. Umožňuje jeden týden či týdny dva v období od 1.7. do 31.8. jezdit neomezeně ČD kdekoliv a kdykoliv. 

Letos jsem se poprvé rozhodl tuto jízdenku zakoupit. Zaplatil jsem za ní 1690Kč a měl jsem jí na dva týdny. Jsem držitelem karty IN25, takže mně přišla o něco levněji než ostatní cestující dospělého věku bez dalších slev.

Ještě před zakoupením prázdninové jízdenky jsem pochopitelně uvažoval kam vyrazit a zároveň jsem čekal na vhodnou předpověď počasí.

Nakonec padla volba na Šumavu a dnem D se stal čtvrtek 13.tého července.

První den

Brzy ráno ještě za tmy jsem vstal, vzal batoh s jídlem, 5 litry vody, spacákem, karimatkou a věcmi na převlečení a vyrazil na nádraží ve Frýdlantě n.Ostr. odkud má cesta vlakem začala přes Ostravu, Prahu a Rybnik v jižních Čechách až do Vyššího Brodu, kde byla má první plánovaná zastávka.

Do Vyššího Brodu mně v osobáku doprovázela tlupa mladých vodáků. Nezapřeli, že pocházeli z Ostravska podle slovních výrazů typu "baník pi..". Vyšší Brod ležící na řece Vltavě je totiž počátkem plavby vodáků po Vltavě obvykle končící v Českém Krumlově, případně v Českých Budějovicích.

Mně však vodáci až tak nezajímali. Chtěl jsem navštívit cisterciácký klášter z poloviny 13.století vybudovaný na podnět pana Voka z Rožmberka. A tak jsem si zaplatil prohlídku areálu a spolu s ní si poslechl  výklad o klášterním kostele, či o filozofické a teologické knihovně nacházející se v areálu kláštera.

Ve Vyšším Brodu jsem pobyl skoro tři hodiny a odtud pokračoval vlakem do Lipna nad Vltavou odkud jsem si zvolil počátek pěší části mého výletu. Mým cílem bylo během tří dnů ujít trasu o délce cca 65 km a během ní vystoupat i na nejvyšší vrchol české Šumavy, horu Plechý.

První den mně čekalo přes 15km cesty. Když jsem vystupoval z vlaku, bylo již kolem páté odpoledne a tak jsem věděl, že musím sebou pořádně hodit, abych nešel nocí.

Batoh byl docela těžký, nicméně i tak první kilometry probíhaly svižně. Procházel jsem kolem přehrady Lipno, ležící v nadmořské výšce 720 metrů podél cyklistické stezky. Teploty byly příjemné a jak se ukázalo, příjemná byla i voda. Nemohl jsem nevyužít možnosti si zaplavat v přehradě. V ten den jsem já sám byl jediný koho jsem viděl koupat se. Třetí den putování jsem viděl koupat davy, zdaleka to však nebylo tak příjemné, jako na místě, kde jsem se první den koupal já.

Po několika kilometrech jsem došel do příjemné osady Dolní Výtoň. Vešel jsem do místního kostela a zaujalo mně vyprávění o historii obce. Osadu založili původně mniši-poustevníci jako poustevnu v blízkosti Vltavy. Velká část těchto poustevníků přitom byla vegetariány, stejně jako já.

Následovaly ještě tři kilometry cesty podél Lipna do místa kde byl přívoz na sousední břeh. Na pár hodin jsem se rozloučil s Lipnem a za začínajícího soumraku jsem zamířil směr osada Svatý Tomáš, ležící obklopená lesem ve výši okolo 1000 metrů. Již jsem toho měl opravdu dost a tak jsem již za tmy docházel k cíli již hodně unavený. 

Můj první nocleh pod širákem byl poblíž místního kostela, který dal osadě jméno. Kostel byl postaven roku 1348 Petrem I Rožmberkem na základech ještě staršího kostela. Prý zde se nacházel obraz svatého Tomáše, který několika lidem přinesl zázračné uzdravení. Dnes je kostel uzavřen a otevírá se jen vyjímečně.

Bohužel můj spacák není z nekvalitnějších a tak noc byla pro mně docela chladná a tak jsem toho až tak moc nenaspal a trochu hlouběji usnul až nad ránem. Nicméně nebe bylo plné hvězd a to jistý stupeň nepohodlí kompenzoval.

Druhý den

Ráno po probuzení již vycházelo Slunce. Nasnídal  jsem se, sbalil věci a vyrazil pár stovek metrů na blízkou zříceninu Vítkova hradu ze 14 století.

Hrad má několik zajímavostí. Za prvé je to nejvýše položený hrad na území ČR. Za druhé byl na něm vězněn král Václav IV, syn Karla IV. Za třetí nabízí krásné výhledy na Lipno a okolní krajinu.

Hrad se otevíral až v 9.hodin, ale správkyně hradu mně tam pustila již kolem sedmé hodiny. A tak jsem krátce poté mohl vyrazit na cca 35 km dlouhou cestu jejímž cílem byl Plechý.

Stačilo ujít jen pár kilometrů a padla na mně únava a tíha mého batohu, stačilo však opět spatřit lesk Slunce nad Lipnem a krize byla překonána. Šel jsem kilometry dál více méně po rovině v liduprázdném prostředí, které jen občas narušil převážně rakouský cyklista. Obdivoval jsem přitom místní šumavské lesy. Bohatost mechů a přízemní vegetace je zde vyšší než v Beskydech kde žiji. 

Část cesty kolem Lipna skončila v osadě Bližší Lhota okolo poledne. Nasvačil jsem se, vlezl i do vody, ale podmínky pro koupání zde rozhodně nebyly tak dobré, jako předešlý den.

A tak jsem po jedné hodině odpolední nasadil batoh a vydal se na 17 km dlouhý závěrečný úsek cesty směr Plechý. Šumava je na rozdíl od Beskyd velmi plochým pohořím. Stoupání jsou zde jen pozvolné a to platilo i pro drtivou část této cesty. Prošel jsem jí strategií: 45 minut cesty, 15 minut přestávka. Tři kilometry před cílem jsem došel na česko-rakouskou hranici. 

Až krátce poté nastal závěrečný prudký výstup na vrchol. O půl šesté v podvečer byl zdolán. Požádal jsem další turisty o vrcholovou fotku.

A po krátkém odpočinku jsem se vydal ještě 1,5km po hřebeni do bodu, ve kterém se setkává hranice Čech, Rakouska a Německa.

Noc jsem strávil nakonec v Rakousku pár metrů od společné hranice. Kousíček pod vrcholem Plechý opět při jasné noci. Na chlad jsem si již trochu zvykl.

Třetí den

Opět jsem se zbudil po rozednění. Udělal jsem si pár snímků krajiny, sbalil věci a vydal se na sestup. 

První zastávkou bylo Plešné jezero ledovcového původu. pod prudkým svahem vrcholového masívu.

Po dalších několika poměrně nudných kilometrech cesty jsem narazil na "Medvědí stezku". Vedla skalním městem s velmi zajímavými skalními útvary, z nichž mnohá měla své jméno.

Byl jsem již poměrně dosti unaven předešlou cestou i horkým Sluncem, když jsem došel k jednomu z těchto útvarů. Podobal se velice starověkým megalitickým dolmenům a i jeho účinek na mně byl doslova magický. Po pár minutách pobytu pod ním jsem pocítil duševní i fyzickou regeneraci. 

Medvědí stezka končila až v údolí, kterým vedla železnice a kousek od ní tekla Vltava před Lipnem. Ušel jsem ještě 3km a došel do cíle: Nové Pece.

Zde jsem se nejdříve vykoupal ve Vltavě a pak se vydal po železnici do osady Horní Planá, kde jsem si nakoupil a na chvíli zastavil na největší písečné pláži v okolí Lipna.

Poté opět nastoupil na vlak a dojel do Černé v Pošumaví, kde jsem si naplánoval strávit další noc. I když cesta na pláž z nádraží byla krátká, díky horku se mi zdála jako nejúmornější. A úlevu jsem pocítil až ve chvíli, když jsem shodil batoh, převlékl do plavek a ponořil se do vod nádrže. Pár hodin jsem pak strávil relaxací na pláži až do soumraku.

Noc, již nepoměrně teplejší jsem strávil pár stovek metrů na nevysokém kopci s vyhlídkou na Lipno.

Čtvrtý den

Čtvrtý den byla neděle, den plánovaného návratu domů. Ráno mně uvítala zatažená obloha. Pár kilometrů ode mně bylo vidět, že prší. Bylo i chladněji.

Rychle jsem si sbalil věci a vydal se na nádraží. Nasedl jsem na vlak a zamířil do Českých Budějovic dříve, než jsem měl původně v úmyslu. Po nástupu do vlaku jsem zjistil, že má prázdninová jízdenka neplatí. Provozovatelem vlaku totiž nebyly ČD. Den předtím mi mou jízdenku průvodčí uznal, tentokrát  ne a tak jsem musel zaplatit 119Kč za jízdné.

V ČB jsem měl čas přes dvě hodiny. Rozhodl jsem se narychlo projít městem, které jsem navštívil krátce jen jednou v životě před mnoha lety. Ukázalo se, že času bylo dostatek. Prošel jsem si náměstí a navštívil dominikánský klášter, z jehož kostela se při mši ozývala nádherná duchovní hudba.

Dále jsem došel k soutoku Vltavy a Malše a dokonce jsem i přeplaval tam a zpět i Vltavu.

Pak následoval již jen cesty vlakem přes Prahu, Ostravu až domů. Byl jsem sice unaven, ale zároveň posílen řadou dojmů. V mé mysli uzrávali plány, kde ještě vyrazit v čase platnosti prázdninové jízdenky. Ale o tom až příště.