Jak začíná válka

Občas nezaškodí podívat se na minulost. Temnou součástí historie jsou nejrůznější válečné konflikty. Na jejich počátku je velice často podobný scénář. Provokace, která má svést vypuknutí války na protivníka. Říká se tomu „operace pod falešnou vlajkou“.

Napadení Polska v roce 1939

V létě roku 1939 se schylovalo v Evropě k válce. Na hranici s Polskem se soustředila německá armáda připravená k útoku.V předvečer napadení Polska 31.8. skupina vojáků SS převlečená do polských uniforem přepadla rozhlasovou stanici v Gliwicích na německém území a v polštině odvysílala výzvu k boji proti Němcům.Následující den zdůvodnili Němci svůj útok mimo jiné právě tímto incidentem.

O pár dní později 17.9. překročil hranici Polska Sovětský Svaz. Oficiálním důvodem byla ochrana rusko jazyčně mluvícího obyvatel před okupací Německem. O tom, že vstup na polské území byl dohodnut na jednání Molotov- Ribbentrop v srpnu 1939 se pochopitelně nemluvilo.

Začátek války ve Vietnamu

V létě roku 1964 se z medií ozvala zpráva: „Tři komunistické torpédové čluny včera zaútočili na americkou loď u břehů Vietnamu, dnešní odpověď prezidenta Johnsona byla tvrdá a ostrá: ‘Na každý útok na naše síly jsme povinni odpovědět. Každému, kdo v jihovýchodní Asii prosí o pomoc při obraně své svobody, bychom měli pomoci.’“ Muzeum prezidentského úřadu v listopadu 2001 uvolnilo pásky s telefonními rozhovory mezi prezidentem a ministrem obrany Robertem Mc Namarou, ve kterých oba otevřeně diskutují o využití zorganizovaného incidentu v Tonkinském zálivu jako záminky k rozšíření války. Následně v roce 2005 Úřad Národní Bezpečnosti (NSA) odtajnil vlastni oficiální verzi Tonkinského zálivu, ve kterém přiznává, že důstojníci tajné služby vědomě manipulovali zprávy. Tvrdili, že onoho dne, 4. srpna 1964, vietnamské lodě zaútočily na loď americkou. Ve skutečnosti vietnamské lodě nedělaly vůbec nic, i když na ně Američané stříleli. Kongres schválil rezoluci k Tonkinskému zálivu, lež, kvůli které zemřelo 58 000 Američanů a více než 1,5 miliónů Vietnamců.

Válka v Jugoslávii

V roce 1992 rostlo po vyhlášení nezávislosti na Jugoslávii v Bosně a Hercegovině napětí. Vypuknutí války předcházel výbuch granátů na Sarajevské tržnici. Z útoku byli obviněni Srbové, ač jej provedli sami bosenští muslimové s cílem vyprovokovat konflikt a svést odpovědnost za něj na Srby. Poté došlo k bratrovražedné válce mezi Muslimy, Srby a Chorvaty při které se, jak už to ve válce bývá dopouštějí válečných zločinů všechny strany konfliktu.

Dne 24.3.1999 zahájily jednotky NATO útok na Jugoslávii. Oficiálním důvodem byly údajné etnické čistky Srbů na Albánských civilistech. Za důkaz čistek se považoval masový hrob několika desítek Albánců u města Račak nalezený 16.1.99. Americký prezident Clinton prohlásil  „Je třeba, abychom si zapamatovali, co se stalo v Račaku. … Nevinní lidé, ženy a děti, byli odvedeni ze svých domovů do jedné rokle, přinuceni kleknout do prachu a skoseni palbou“ 

Vyšetřením incidentu byla pověřena finská soudní lékařka Helena Rantaová. V roce 2008 v knize rozhovorů několik let po události vzpomínala na vše v knize rozhovorů. Popisuje v ní tlak, který na ní vyvinul tehdejší šéf Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě americký diplomat William Walker a také diplomaté z Helsinek, aby původní zprávu upravili v neprospěch Srbů což nakonec lékařka udělala. V knize píše „Byla jsem zmatená a nebyla jsem připravena odpovědět. Ta těla patřila teroristům, srbským vojákům a obyvatelům vesnice“ O tom, že mrtví Albánci nalezení v hrobu byli bojovníci UCK převlečení do civilních šatů, psali vedle Srbů i dva francouští  novináři, kteří místo údajného masakru navštívili.

Válka v Iráku

Dne 20.3.2003 zaútočily americké jednotky na Irák. Důvodem invaze byla neochota Sadama Hussaina vzdát se chemických zbraní. Před vypuknutím války měl americký ministr zahraničí prezentaci, při které ukazoval fotografické důkazy přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Po dobytí země se však žádné takové zbraně nenašly. Ukázalo se, že všechny důkazy byly smyšlené. Irák však již byl dobyt a ropné zásoby se ocitly pod kontrolou „Spojenců“.

Násilí v Kyjevě

Od prosince loňského roku zachvátily Kyjev protivládní demonstrace. Dne 18.2. se v ulicích města začalo střílet. Ze střelby byl obviněn prezident Janukovyč a později na něj po jeho zmizení byl vydán i zatykač za organizování hromadné vraždy demonstrantů. Při střelbě zahynulo okolo 100 lidí. Jak však popisovali svědci a videozáznamy, tak střílela třetí strana a to jak demonstranty, tak samotné policisty.

Na webu se objevil záznam telefonátu šéfky unijní diplomacie Catherine Ashtonové s estonským ministrem zahraničí Urmasem Paetem. „Jsme stále více přesvědčeni o tom, že za snajpery nestál Janukovyč, ale někdo z nové koalice,“ říká mimo jiné estonský diplomat Paet. A Ashtonová na to: „Myslím, že to musíme vyšetřit. Myslím, že jsem to nevěděla, je to zajímavé. Páni!“
Rozhovor obou politiků se odehrál 25. února, krátce poté co vrcholily boje ozbrojenců z Majdanu s bezpečnostními oddíly Janukovyčovy vlády. Paet v něm mimo jiné podotýká, že lékařka, která ošetřovala oběti odstřelovačů, mu tvrdila, že demonstranti i policisté byli zasaženi stejnými lidmi, stejnými kulkami a se stejným odstřelovačským „rukopisem“. „Jo, no to je hrozné,“ Ashtonová na to. „Znepokojuje mě, že nová koalice nechce vyšetřit, co se doopravdy stalo“ pokračuje Paet. 

Závěr

Pokud někdo se chce seznámit s dalšími případy podobných způsobů vyprovokování méně známých konfliktů v posledních desetiletích, může kliknout na tento odkaz.