Zachoval se český národ v době Mnichova zbaběle?

Je tomu právě 76 let ode dne, kdy v Mnichově byla podepsána dohoda čtyř evropských států Německa, Itálie, Francie a Anglie o odstoupení československého pohraničí Německu. Následující den prezident Beneš tlaku velmocí ustoupil a podmínky dohody přijal.

Pro významnou část veřejnosti tím získal přívlastek zbabělce. Dodnes mnozí Češi hovoří o Mnichovu jako národní hanbě, kdy jsme se bez boje vzdali Hitlerovi. Osobně s tímto hodnocením nesouhlasím. Naopak Český národ považuji za jediný, který se v oné době zachoval čestně a nekoketoval s nacistickým Německem na rozdíl od svých sousedů. Právě na jejich chování bych se chtěl zaměřit v rámci tohoto článku věnovanému výročí Mnichova 1938.

Sudetští Němci

Němci tvořili prakticky čtvrtinu obyvatel první republiky. Po nástupu Hitlera k moci volilo Henleinovu sudetoněmeckou stranu 90% Němců a tato strana tak získala dokonce nejvíce poslanců v československém  parlamentu.

Z toho vyplývá, že jen těžko se mohla československá armáda spolehnout na vojáky z řad sudetských Němců, kteří závěry Mnichova přijali s velkým nadšením a vřele vítali Německá vojska na svém území.

Anglie a Francie

Naši západní spojenci v podstatě akceptovali Hitlerovy názory a postoje k německé menšině v Československu. Věřili, že Hitlerova agrese míří na Východ vůči společnému protivníku Sovětskému Svazu. V případě ozbrojeného odporu ČSR by za viníka války označili Československo. Představa, že by nám nakonec přišli přece jen na pomoc je naprostou iluzí.

Polsko

Polský národ je hrdý na svůj boj proti německé přesile v září 1939. O rok dříve se však Polsko zachovalo docela hanebně k svému jižnímu sousedu- Československu.

Ve chvílích kdy Hitler vyhrožoval útokem na naší zemi, tak dne 21.9.1938 zaujala polská armáda pozice na hranice s Československem. Hrozila ozbrojeným vpádem a obsazením území na které si po roce 1919 nepřestala dělat nárok. Po Mnichovu dala polská vláda československé vládě ultimátum a obsadila Těšínsko. Na 30000 Čechů bylo nuceno odtud utéct do českého vnitrozemí.

Maďarsko

Když Hitler připravoval útok na ČSR počítal se spolupráci s Maďarským vůdcem Horthym. Ten mu pomoc přislíbil výměnou za slib územního zisku. Nakonec požadované území Maďarsko získalo bez boje díky Mnichovské dohodě (jižní Slovensko a část zakarpatské Ukrajiny).

Zbytek zakarpatské Ukrajiny pak získalo v březnu 1939 během likvidace zbytku Československa. 13.3.1939 Horthy řekl Hitlerovi:

„Nemůžu ani vyjádřit, jak jsem šťastný. Přesto, že naši branci slouží pouze pět týdnů, do Česko-Slovenska vpadnou s dychtivým nadšením. V tomto směru již dostali instrukce, co mají dělat. Ve čtvrtek šestnáctého tohoto měsíce způsobí pohraniční incident, v sobotu bude následovat velký úder“. … „Nikdy nezapomenu na tento důkaz přátelství a Vaše Excelence se může spolehnout na moji neotřesitelnou věčnou vděčnost.“

Sovětský Svaz

Byl jedinou zemí, která nám v roce 1938 přislíbila vojenskou pomoc. Ta by však byla jen obtížně realizovatelná. Polsko ani Rumunsko by nedalo souhlas s průchodem Rudé armády.

O rok později Molotov s Ribentropem podepsali smlouvu o neutočení. Obě země se stali spojenci a rozdělily si Polsko. Stalin věřil ve spojenectví tak neochvějně, že odmítal i varování Britů a své zpravodajské služby před německým vpádem v létě 1941.

Slovensko

Většina slovenského národa nepřijala ideu Československé republiky za svou. Hlavní silou politiky na Slovensku byla Hlinková lidová strana. Její program byl autonomie pro Slovensko v rámci Československa. V době kdy vznikaly v českém pohraničí sudetoněmecké bojůvky se ve slovenských městech formovaly protičeské ilegální polovojenské jednotky Hlinkovy národní gardy. Krátce po Mnichově dne 7.10. získalo Slovensko autonomii. Předáci Hlinkovy strany vyhlásili, že odstoupení pohraničí Německu se jich netýká, zatímco vinili československou pražskou vládu za odstoupení území části Slovenska Maďarům. Zlikvidovali veškerou opozici a vytvořili systém vlády jedné strany.

14.3. 1939 vyhlásilo na popud Hitlera Slovensko samostatnost. Čeští učitelé a úředníci byli vyhnáni ze země a Slovensko se stalo Hitlerovým satelitem. Jeho pověst zachránilo až SNP v roce 1944, které Hitlera nesmírně roznítilo.

Závěr

Co by asi následovalo, kdyby se Beneš odmítl Mnichovu podřídit? Zkusím si trochu zafantazírovat. 

Za pár dní či hodin by následoval německý útok, který by byl následován vpádem polské armády do Těšínska a Ostravska a útokem maďarské armády na Slovensko. Anglie a Francie by s lítosti oznámili, že Československo překazilo svojí neústupnosti všechny plány na mírové řešení krize a je tedy hlavním viníkem války. Sovětský Svaz by zůstal stranou konfliktu.

Československá armáda by se nemohla spolehnout na vojáky německé národnosti, pátou kolonu Hitlera ve státě. Také nadšení části Slováku pro boj s Německem by bylo nevalné.

I tak by se jistě armáda bránila statečně. Šanci ubránit se obrovské převaze valící se ze všech stran by ale neměla. Němci by obešli pohraniční opevnění vpádem z Rakouska, tak jako v roce 1940 obešli Maginotovu linii ve Francii přes Ardény. Prahu by nálety německého letectva změnily v hromadu trosek. Historické centrum by s velkou pravděpodobností lehlo popelem. Kapitulace československé armády by byla jen otázkou času.

Za takovéto situace považuji Benešovo rozhodnutí o kapitulaci za těžké, ale správně. Nebyla to ostuda pro něj ani český národ. Byla to ostuda pro naše spojence a sousedy, kteří se jako supi na podzim 1938 vrhli na zbytek Československa.

Jedinou větší poskvrnou na našem národě v oné době považuji pogromy na sudetských němcích v roce 1945. Odsun byl rozhodnutím velmocí. Způsob jakým byl proveden je však neospravedlnitelný.