Bůh jménem Náhoda

Proč se někdo narodí ochrnutý a trpí celý svůj život a jiný je zdravý a vše se mu v životě daří? Proč někdo nastoupí do letadla které havaruje, či lodi která se potopí a jiný celý život cestuje bez problému? Proč někdo vyniká v matematice a jiný ne?  Proč se původně primitivní žhavá kosmická hmota v průběhu věků formulovala do tak složitého útvaru jakým je třeba lidský mozek?

Když tuto otázku položíte většině lidí odchovaných moderním konvenčním vzděláním a vědou odpoví vám. „To vše je dílem náhody“. Náhoda v moderní době nahradila to, co se ve středověku označovalo slovem Bůh. Stalo se to mimo jiné ve chvílích kdy křesťanská víra nedokázala odpovědět na otázku kterou si začalo klást stále více lidí. „Pokud existuje spravedlivý Bůh, tak jak může dopustit tolik zla, utrpení a zjevných nespravedlností na světě?“.

Ve svém předminulém článku Mají oběti leteckých havárií něco společného? jsem použil příkladu leteckých havárií jako oslího můstku k úvaze, že zdánlivě náhodné neštěstí mají reálné hluboké duchovní příčiny.

Na článek bylo v diskuzi mnoho reakcí. Vedle několika pozitivních převažovaly negativní. Daly by se rozdělit na dvě skupiny.

První skupina diskutérů psala o mém článku, jako o úvaze duševně pomateného člověka. Zvláštní. Jakoby představa světa řízeného slepou náhodou bez smyslu a účelu jak tvrdí materialisté byla logičtější než spirituální představa světa ve kterém vše má svou jasnou příčinu, smysl a účel v celkovém řádu dění, jak se opovažuji tvrdit i já?

Druhá skupina diskutérů o mně psala jako bezcitném hnusákovi urážejícím a zesměšňujícím oběti neštěstí. Opět velmi zvláštní přístup. Opravdu se domníváte, že vyslovení názoru, že příčiny neštěstí v našich životech se mohou nacházet ve skutcích našich minulých životů za hnusné a bezcitné?  To by jsme museli nazvat hnusnými i všechny buddhisty a hinduisty kteří hlásají myšlenku reinkarnace a zákona karmy, teda zákona příčiny a následků projevujícího se v našich životech. Jen tak mimochodem. Mnoho pozůstalých po obětech neštěstí se stále ptá Proč? Proč zrovna mé dítě a ne dítě souseda? Myšlenka reinkarnace dává odpověď a také útěchu. Útěchu v tom, že život smrtí nekončí a že jednou se svými blízkými opět setkáme.

Co je to tedy ona bohyně Náhoda na kterou často vše svalujeme. Osobně se domnívám, že nic takového jako náhoda ve skutečnosti neexistuje. Náhoda je jen nepoznaná zákonitost.

Napadá mně příměr vesmíru a lidského těla. Představme si, že se zmenšíme na velikost atomu a vnikneme do lidského těla. Co spatříme? Na první pohled náhodné pohyby a přeskupování atomů. Až když se začneme zvětšovat, si postupně uvědomíme, že za tou zdánlivou náhodou je velmi dokonalý řád který nakonec vede k funkční buňce, pak tělovému orgánu a nakonec celému funkčnímu organismu.

Tak to vidím i v našich životech. Myslím si, že vše co v životě potkám má svůj důvod. Vnímám svůj život jako školu. Prožívám v něm vše to co potřebuji ke svému vývoji ať již jsou to věci příjemné, či nepříjemné. Nejsem dokonalý a tak i já občas nadávám když se mi něco nedaří. Ale pak se snažím uvědomit, že příčiny řady negativních věcí v mém životě které nejsem schopen ovlivnit nejsou v mém okolí, slepé náhodě, či zlomyslném Bohu. Jsou ve mně. V mých minulých myšlenkách a činech. Ty věci jsou v tomto mém životě proto, abych něco pochopil, něčemu se naučil.

Řada lidí vnímá myšlenku reinkarnace jako pouhou spekulaci. Není tomu tak. Těší se i dlouhému serióznímu výzkumu. Existují práce Dr. Iana Stevensona, profesora Univerzity v Charlottesville ve Virginii, který studoval tisíce případů dětí, které si vzpomínaly na některý ze svých předchozích pozemských životů. Vedle toho jsou zde výsledky z hypnotických regresí, kdy lidé si vzpomněli na minulé životy a našli zde příčiny svých nynějších problémů. Některé výpovědi byly později i ověřeny. Existuje např. případ kdy dotyčný popsal své uvěznění v jakési kopce. Na základě jeho výpovědí bylo místo prozkoumáno archeology a byla zde nalezena lidská kostra.