Příběhy velikonoc

Je začátek dubna a právě slavíme velikonoce. Vedle vánoc patří k nejvýznamnějším svátkům roku. Jejich původ se skrývá v šerém dávnověku. V době kdy lidé uctívali přírodu jako božstvo a orientovali svůj život podle opakujících se přírodních cyklů. Velikonoce se slavili ve starém Egyptě a Persii. Svůj náboženský význam mu pak dali židé a v prvních stoletích našeho letopočtu a později křesťané. Dodnes je slaven většinou buď jako svátek jara, nebo jako svátek připomínající ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Velikonoce v pohanské tradici

V pohanské tradici je slavení velikonoc spojeno s příchodem jara. Po dlouhém zimním spánku podobném smrti příroda ožívá, rodí se nový život. Již v pohanských dobách se symbolem velikonoc stalo vejce-zárodek nového života.

S pohanskou tradicí velikonoc je spojena i řada zvyků. Nejznámější je pomlázka. Má své kořeny v kultu plodnosti a starých pohanských obřadech. Šlehání žen  vrbovým proutím symbolizuje předávání životních sil ženě, aby tato zůstala po celý rok zdravá a plodná. Žena pak symbolicky předá muži vejce-symbol nového života, jako vyjádření poděkování.

Velikonoční králíčci a zajíčci jsou pozůstatkem oslav pohanského svátku Eostre, což byla velká severská bohyně, jejímž symbolem byl králík nebo zajíc.

Ve Starém zákoně čteme o Izraelcích, kteří pečou sladké bochánky (mazance) pro pohanské božstvo a náboženští předáci se tomu snaží zabránit. Raní křesťanští kněží se také snažili zabraňovat pečení posvátných bochánků o velikonocích. Nakonec se tváří v tvář vzdorným pohanským ženám vzdali a posvátné velikonoční bochánky požehnali.

Velikonoce v židovské tradici

Židé spojují svátky jara s připomínkou exodu-vyvedení židovského národa z egyptského otroctví Mojžíšem. Židovský národ byl před neodvratnou zkázou zachráněn zázrakem-neobvyklým přírodním úkazem. Ve chvíli, kdy se k putujícím Izraelitům přiblížily egyptské válečné vozy rozevřelo se Rudé moře a židé mohli přejít na druhý břeh. Dokladem pravdivosti tohoto biblického příběhu jsou kostry vojáků, koní a zbytky egyptských válečných vozů nalezených archeology na dně Rudého moře. Přinášejí poučení. Kdokoliv má bohem posvěcené poslání, pak neexistuje síla, která by tomu dokázala zabránit.

S tradice židovských velikonoc pochází symbol velikonočního beránka. Exodus se udal na počátku astrologického věku berana. Z duchovního symbolu věku a Mojžíšova učení se později stala potrava. Zabíjení velikonočního beránka se stalo symbolem úpadku židovského učení. Ježíš později tuto krutou praxi zvířecích obětí  jednoznačně odsoudil o čemž svědčí citáty v několika apokryfních evangeliích.

Velikonoce v křesťanské tradici

Křesťané spojují slavení velikonoc s připomínkou ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Ježíš byl za své hlásané názory a skutky obžalován židovskými veleknězi z rouhačství a čarodějnictví. Ti pomocí zmanipulovaného davu donutili římského místodržitele Judey Piláta podepsat nad Ježíšem rozsudek smrti. Ježíš byl následně zbičován a přibit na kříž. Po smrti bylo jeho tělo obaleno do tkaného plátna a pohřbeno do jeskyně. Odtud zázračně třetí den po smrti zmizelo. Zůstalo jen plátno s otiskem jeho těla s člověka popraveného ukřižováním. Analýza ukázala zbytky krve skupiny AB, stopy pylů rostlin kvetoucích v Palestině a otisk římské mince z 1.stol. Turínské plátno je dnes nejznámější největší křesťanskou relikvií a s největší pravděpodobností je pravé.

Ježíš šel na smrt jako někdo, kdo zůstal věrný tomu co hlásal. Svým zmrtvýchvstání dal lidem naději. Smrt není definitivním koncem života. Život v jiné podobě pokračuje i po ní.

Ježíšův příběh je dobře znám. Méně známo je již to, že obdobné příběhy lze nalézt prakticky u všech starověkých předkřesťanských kultur. Poukazují na to, že Ježíš svým životem naplnil věčný archetypální příběh o smrti a znovuzrození konkrétním lidským obsahem.Uveďme si příklady takovýchto předkřesťanských mýtů. 

Sumerská bohyně Ištar, byla nahá pověšena na kůl a posléze došlo k jejímu zmrtvýchvstání a k návratu na zem z podsvětí.

Egyptský bůh Osiris byl rovněž zabit, aby později vstal z mrtvých.

Z mrtvých vstali také řečtí hrdinové Dionýsos a Orfeus.

Je ironií osudu, že na dnešním Vatikánském pahorku se před vítězstvím křesťanství slavil kult bohyně Kybelé. Milenec Kybelé Attis se narodil z lůna panny, umíral a každoročně vstával z mrtvých. Tento jarní svátek začínal jako Den krve na Černý pátek a po třech dnech došlo k radování v důsledku zmrtvýchvstání. V raných dobách křesťanství docházelo na Vatikánském pahorku k ostrým hádkám mezi stoupenci Ježíše a pohany ohledně toho, který Bůh je ten pravý. Zajímavé je, že ve starověku všude tam, kde vládly pohanské mýty o bohu, který vstává z mrtvých, získali křesťané mnoho konvertitů. Díky tomu se křesťanství s pohanským jarním svátkem smířilo a dalo mu křesťanský obsah.

Dnešní podobu slavení velikonoc dal křesťanům v obecných rysech první ekumenický koncil v roce 325. Na zelený čtvrtek si připomínáme Poslední večeři, na Velký pátek Ježíšovu smrt a na boží hod v neděli Ježíšovo vzkříšení. 

Epilog

Velikonoce se dnes slaví po prvním jarním úplňku. Bývá to buď v březnu nebo dubnu. Občas se oslava velikonoc protne s 30.březnem, dnem otevřeného nebe.

Stalo se tak i před 70 lety 30.3.1945. V jednom pražském bytě za stolem seděl mladý, 33letý muž, odbojář, který se živil jako prodavač v obchodě na Smíchově. Ten den prožil něco, co se nestává každý den. Zažil zvláštní stav rozevření vědomí. Během něho si uvědomil, že mnohé z toho co lidé mají za pravdu je zcela jinak. Tento muž se jmenoval Josef Zezulka. Během svého osmdesát let trvajícího života na základě svých darů ducha a schopnosti léčit vitální silou formoval životní filozofii Bytí a léčitelský obor biotroniku. Domnívám se, že plný význam díla tohoto významného českého myslitele oceníme až v budoucnu.

Každý vnímá velikonoce jinak. Pro mě se jedná především o duchovní svátek.

Přeji všem hezké velikonoce.