Světlo a tma Tibetu I.

Uprostřed asijských velehor se nachází jedna z nejtajemnějších a nejodlehlejších zemí světa přitahujících pozornost mystiků a dobrodruhů celého světa. Dostala název Tibet.

V současné době se o Tibetu hovoří ve dvou souvislostech. Na jedné straně mnoho o duchovno se zajímajících lidí fascinuje tibetské náboženství a zázračné schopnosti tibetských lámů. Na druhé straně je již tradičně téma Tibetu a jeho okupace Čínou politickým tématem přetřásaným poměrně vášnivě dokonce i v české kotlině.  

Je Tibet zemí mírumilovných, náboženství oddaných lidí, která podlehla brutální ateistické Číně? Nebo mají pravdu ti, že čínská okupace ukončila v Tibetu éru středověkého tmářství a zaostalosti?

Myslím si, že odpověď na tyto otázky není jednoznačná. V životě věci zpravidla nejsou jen bílé nebo černé. Tibet není výjimkou. Zkoumáme-li staletou historii této země uvidíme obojí: světlo i tmu.

Geologické počátky Tibetu

Tibet je dnes nejvýše položenou náhorní plošinou na světě s průměrnou nadmořskou výškou okolo 4500 metrů a drsným klimatem.

Nebylo tomu tak vždy.Vědci zde poměrně  nedávno nalezli vrstvy  jezerních  usazenin obsahující zkamenělé rostliny, ryby a jiné živočichy jejichž stáří se podařilo odhadnout na  pouhých 2 až 3 milióny let.

Tento překvapivý nález je jedním z důkazů, že tvář naší planety se nemění vždy jen pomalým vývojem, ale v jistých okamžicích i rychlými skoky.

Je pravděpodobné, že ještě první lidé zažili území Tibetu, jako nízko položené země s jezery a bujnou flórou a faunou. Zemi, která získala současnou geologickou podobu a drsné horské klima až v průběhu jedné z kataklyzmatických katastrof postihujících pravidelně Zemi.  

Tibetské legendy

O prehistorii Tibetu se zmiňují legendy sepsané ve středověku. Stejně jako  u jiných národů, i Tibeťané se zmiňují o zlatém věku, který kdysi na Zemi vládl. V tibetských textech je zachycen symbolický příběh o šesti nebeských vládcích, kteří sestoupili na Zemi z nebe po žebříku označovaném slovem „mu“.

Na konci éry zlatého věku se nebeský žebřík přetrhl. Vládci a lidé ztratili spojení s „nebem“. Nastal čas ztráty moudrosti a úpadku společnosti.

Za prvního historicky doloženého tibetského krále je považován Digum Campo, který vládl někdy v období 2.století př.n.l. Jeho údajná hrobka ve východním Tibetu bývá uctívaná jako hrobka prvního tibetského krále.

Tibetská říše

Pohled na Tibeťany jako mírumilovné lidi je v příkrém rozporu se zápisky historiků čínské dynastie Tchang 7-8.století. Tibeťané v této době vytvořili mocnou centralizovanou říši se silnou armádou, podnikající řadu dobyvačných tažení do okolního světa.

Tibeťané několikrát vyplenili čínské hlavní město, dobyli velkou část střední Asie a podnikali i vojenské tažení do Indie a Barmy. Tibetští vojáci ani při odpočinku neodkládali luk a meč. Pohrdali přirozenou smrtí a cenili si pouze smrti v boji. I za malé prohřešky byli vojáci trestání vypíchnutím očí. U okolních národů byli stejně obávaní, jako o staletí později vojáci Čingischánovi.

Přesto všechno Tibeťané v 17.století provedli něco, co vůbec v dějinách národů není obvyklé. Fakticky se vzdali armády a demilitarizovali. Tento obrat velmi souvisel s náboženstvím, které v Tibetu postupně zapustilo silné kořeny, s buddhismem.

Tibetský buddhismus

Buddhismus poprvé pronikl do Tibetu z Indie v 6.stol. Rozhodně to však neměl lehké. V Tibetu bylo rozšířeno šamansko-magické náboženství bonismus. Jeho vyznavači mající blíže k boji než mírumilovným principům původního buddhismu se novému náboženství úpěnlivě bránili.

Až kolem 11.století buddhismus v Tibetu převládl. Přesto původní učení z Tibetu zcela nezmizelo. Docházelo k syntézám buddhistických myšlenek, jogických tantrických praktik přenesených z Indie a starých magických přístupů, které se staly součástí praxe některých škol.  

Během šíření buddhismu docházelo k zakládaní klášterů a k překládání buddhistických textů ze sanskrtu do tibetštiny. Postupně vznikly čtyři buddhistické školy.

Nejstarší je Ningmapa (řád červených čepic) za jehož zakladatele je považován indickým učenec Padmasambhava. Právě tento řád je nyní nejvíce spojen s prováděním magických praktik a rituálů, typických pro původní tibetské náboženství.

Druhou školu Kagjupa kladoucí velký důraz na provádění jógy proslavil především jogín a básník z 12.století Milarepa. Jeho životní pouť od černého mága, přes těžce fyzicky pracujícího mnicha, až po v jeskyni sedícího poustevníka nacházejícího osvícení se stal i námětem uměleckých děl na Západě.

Třetí škola Sakjapa zanechala vliv v Tibetu zejména v dobách slávy mongolských chánů, kteří její představitelé pověřili světskou vládou nad Tibetem.

Čtvrtá škola Gelupta (řád žlutých čepic) kladoucí důraz na náboženské obřady a ceremonie  vznikla ve 14.století. K této škole patří i dvě nejznámější postavy Tibetu: Dalajláma a Pančhenláma. Před čínskou okupací tvořila státní náboženství Tibetu.

Dalajláma

K základům buddhistické nauky patří učení o reinkarnaci. Nejedná se však jen o pouhou víru. Převážná většina Tibeťanů považuje existenci reinkarnace za prokázaný fakt, stejně jako dnes již i řada lidí na Západě.

Mezi významnými Tibeťany je několik duchovních osobností, které jsou všeobecně Tibeťany považovány za převtělence dřívějších známých lámů tibetské historie.

Nejznámějším z nich je současný, v pořadí čtrnáctý Dalajláma. První Dalajláma se narodil ve  14.století v rodině kočovných pastevců. Jako dítě byl umístěn do kláštera a později se z něho  stal učenec známý po celé tibetské zemi.

I ve svých následných inkarnacích působil jako láma-učitel a vedle toho často i jako básník a spisovatel. Teprve ale až  pátý Dalajláma se v 17. století stal světským vládcem Tibetu. Historici mu přiznali velké zásluhy. Sjednotil zemi a zreformoval státní správu. Nechal postavit nejznámější stavbu Tibetu: palác Potala v hlavním městě Lhase. Udržoval dobré vztahy s Čínou, kde byl přijat s největšími poctami. Stal se i autorem několika duchovních knih.

Třináctý Dalajláma ( 1876-1933) v roce 1913 vyhlásil Tibetskou republiku a navrhl tibetskou vlajku. Do Tibetu zavedl automobily, elektřinu a telefon

Současný čtrnáctý Dalajláma, který mimo jiné zdědil technické nadání svého předchůdce i spisovatelské nadání svých předchůdců se narodil v roce 1936 v chudé rolnické rodině. Jako převtělence předchozího dalajlámy byl prohlášen poté, co jako dvouleté dítě byl podroben zvláštní zkoušce. Tato zkouška vyplývá z tradice, která je v Tibetu unikátní. Na konci života předpoví Dalajláma přibližně místo svého příštího zrození.  Do této oblasti je poté vyslána komise učenců, která dostane úkol na základě předpovědi najít dítě s duší předešlého Dalajlámy. Pokud je nalezen vhodný kandidát, je podroben přísné zkoušce. Musí poznat předměty, které byly v osobním vlastnictví předchozího Dalajlámy. Pokud zkouškou projde, pak je dále vychováván pro budoucí dráhu mnicha i světského vládce Tibetu.

Mládí současného Dalajlámy je dobře zdokumentováno ve filmu Sedm let v Tibetu, i v autobiografii čtrnáctého Dalajlámy.  Krátce poté, co se ještě jako velmi mladý muž ujal vlády v zemi, do Tibetu v roce 1950 vpadla čínská vojska. Dalajláma se pokoušel o kompromis s Čínou. Navštívil Peking a setkal se zde s Mao Ce-Tungem. V roce 1959 však byl nucen během protičínského povstání uprchnout do indického exilu, odkud se již do Tibetu nevrátil.

Po útěku Dalajlámy zažil Tibet možná nejtěžší období své historie. Mnoho Tibeťanů bylo zabito. Kláštery a jiné památky byly systematicky ničeny. Knihy páleny. Až v posledních letech se těší Tibet jisté renesanci kultury, ale pod přísným dohledem Číňanů.

Proč postihla Tibet taková tragédie? Materialista odpoví, že to bylo díky zaostalosti země, která prostě rezignovala na budování své  obrany a tak nemohla ani čelit obří čínské přesile.

Spirituálně založeného člověka však tato odpověď neuspokojí. Nejsou zde ještě další, skryté důvody a příčiny související s „karmou národa“, proč se tak stalo? V tomto článku jsem se zmínil o válečnické etapě v dějinách Tibetu, která se nemohla neodrazit v budoucí historii země ( dobyvatel nakonec dle zákona karmy bude jednou zase dobyt). Jsou tady však ještě některé další zajímavé souvislosti, kterými se budu zabývat v druhém díle tohoto článku věnovaném Tibetu.  

                                                            ----pokračování příště---