Z dějin české šlechty

Jedním ze základních pilířů středověku bylo učení o trojím lidu. Podle tohoto pojetí se lidé, rozumějme křesťané dělili na osoby duchovní, na světskou aristokracii a prostý lid.

Středověk uznával, že lidé se do svého postavení rodí a proto bylo respektováno nadřazené postavení urozené šlechty. Můžeme zde vidět jistou podobnost s indickým kastovním systémem. I zde se lidé rodí do jednotlivých kast podle svého duchovního stupně. Bohužel tyto ideje mají svou platnost v rovnovážné době a ne již v době středověku, kde pod slovem „urozený“ se neskrývala vždy urozenost ducha, ale často již jen rodový původ.

Historie české šlechty začíná někdy v období 10. až 12.století, kdy se podařilo Přemyslovcům sjednotit zemi a podrobit si rody konkurenčních Slavníkovců a Vršovců.

Aby bylo možné sjednocené a ovládnuté území kontrolovat bylo nutné, aby si přemyslovská knížata vytvořila systém správních a opěrných bodů, jejichž řízením a správou byl pověřen člen panovníkova dvora, který se obvykle označoval jako předák. Tito správci rozlehlých ploch země a správních bodů upevňovali své pozice během celého 11.století a postupně se z nich během 11. a 12.století vyvinula nejbohatší a nejvlivnější česká šlechta. Během tohoto procesu získali členové těchto rodin natolik silné postavení, že panovník s nimi musel diskutovat veškerá svá připravovaná nařízení a navíc tito předáci získávali svěřenou půdu do trvalého držení jako královské léno, za které byli panovníkovi poplatní svou poslušností.

Vítek z Prčice

Jedním z mužů, kteří se vypracovali v období raného středověku byl i Vítek z Prčice. O jeho rodovém původu moc nevíme. Známo je jen to, že vykonával funkci vrchního číšníka na dvoru českého krále Vladislava II a několik dalších významných funkcí na dvorech přemyslovských knížat druhé poloviny 12.století. Byl velice šikovný a vždy věděl na jakou správnou stranu se přidat v nestabilních a těžkých časech Českého státu. Za své služby získal rozsáhlé majetky v jižních Čechách, na Moravě a v Rakousku.

Vítek zemřel v roce 1190. Na konci života rozdělil nadobytý majetek mezi svých pět synů. Takto vznikly tyto rody souhrnně nazývané Vítkovci: rod pánů z Hradce, rod pánů z Rožmberka, rod pánů z Krumlova, rod pánů z Landštejna a Třeboně a rod pánů ze Stráže a Sezimova Ústí. Všechny rody měly ve znaku pětilistou růži, každý s jinou barevnou kombinaci.

Záviš z Falknštejna

Druhorozený syn Vítka z Prčice Vítek II obdržel růži v zelené barvě ve stříbrném poli a zároveň zdědil po svém otci země na levém břehu Vltavy. Do historie vstoupil jako zakladatel Krumlovského hradu vystavěného mezi léty 1230-1239.

Nejznámějším příslušníkem rodu pánu z Krumlova a Vítkovců vůbec se stal jeho syn Záviš z Falknštejna. Již v mládí se dostal do konfliktu s českým králem Přemyslem Otakarem II. Příčinou byla budovatelská činnost Přemysla v jižních Čechách, kde mimo jiné roku 1265 založil město České Budějovice. Vítkovci  považovali kroky krále za nepřípustné zásahy do své územní svrchovanosti. Neváhali se spojit s rakouskou šlechtou a vypověděli králi poslušnost, aby uhájili své mocenské postavení a majetky v Čechách. Záviš byl odsouzen k trestu smrti za velezradu, ale život si zachránil útěkem do Rakouska, odkud se vrátil až po bitvě na Moravském poli.

Po návratu do Čech politicky náhle obrátil a postavil se proti braniborské okupaci země. Uchýlil se na Opavský Hradec ke královně vdově Kunhutě. Z pragmatického partnerství se stal brzy milostný svazek a později manželství. Kunhutě a Závišovi se nakonec dostalo milosti a Záviš se stal vládcem Čech v době nedospělosti právoplatného následníka trůnu Václava II.

Smrt Kunhuty zpočátku nezhoršilo Závišovo postavení. To se stalo až po sňatku Václava a Guty Habsburské. Záviš, který si vytvářel mocenskou základnu hlavně ve východních Čechách byl obviněn ze spiknutí proti králi a zatčen. Vítkovci  reagovali vzpourou. Záviš se v nové situaci stal rukojmím  při dobývání hradů obsazených Vítkovci. Situace se vyhrotila, když Závišův bratr Vítek z Krumlova odmítl opustit hrad na Hluboké. Záviš byl vyveden z vězeňské cely a na louce pod hradem popraven.

O pár let později v roce 1302 rod pánů z Krumlova vymřel.

Rožmberkové

Rožmberkové byli nejvýznamnějším rodem Vítkovců. Zakladatelem se stal Vítek III. z Prčice, který od svého otce obdržel symbol červené růže na stříbrném poli. O jeho životě toho moc nevíme, do historie mnohem výrazněji vstoupil jeho syn Vok I. z Rožmberka, zakladatel Rožmberského hradu a vykonavatel významné funkce vojenského maršálka na dvoře Přemysla Otakara II.

Jeho synové Jindřich a Vítek se sice postavili na stranu odboje Vítkovců proti králi, ale Přemysl nakonec se s Rožmberky smířil a dokonce Jindřich Rožmberský bojoval na Moravském poli po králově boku.

Díky spojenectví s českými králi zastával Jindřich v letech 1301-1306 funkci Nejvyššího komorníka a rozšířil majetek a vliv Rožmberků. Po vymření rodu pánů z Krumlova vybudovali Rožmberci tzv. dominium, z Českého Krumlova centrálně spravované území zahrnující většinu jižních Čech ale zahrnující i další území na Moravě a v Rakousku. Český Krumlov se ve 14.století těšil neobyčejnému rozmachu a jeho význam se blížil Praze. Až do 16.století patřili Rožmberkové k elitě a zastávali významné postavení ve státě i v církvi, přičemž svou mocí se mnohdy rovnali panovníkovi.

V době husitské se Rožmberkové postavili nejdříve na stranu Husitů, pak ale radikálně otočili a přešli ke katolíkům. To rod do budoucna poškodilo. K reformaci se přiklonil až poslední Rožmberk Petr Vok. Legendami opředený renesanční kavalír  vstoupil do Jednoty bratrské a stal se stavovským protestantským politikem. Proslul jako muž, který se staral o blaho svého lidu a země, což bylo vždy hlavním posláním šlechty. Čelil však po předcích velké zadluženosti a tak byl nucen většinu rodového majetku, včetně Krumlova prodat. Jeho smrtí v roce 1611 Rožmberci vymřeli.

Albrecht z Valdštejna

V době kdy Petr Vok umírá, pozvolna stoupá hvězda mladého Albrechta původem ze zchudlého šlechtického rodu Valdštejnů. V mládí se Albrecht hodně věnoval cestování, studiu jazyků,matematiky a astronomie. Po návratu do Čech vstoupil do armády a z hodnosti praporčíka rychle povýšil na hejtmana během vojenského tažení Rudolfa II proti Turkům. V této době náhle konvertoval z protestantství ke katolictví protože si jistě spočítal, že se mu to bude dobře hodit v kariérním růstu..

Jeho život zasáhla významně na první pohled banální událost. Požádal známého astronoma Johana Keplera o vypracování svého horoskopu. Ač Kepler  znal pouze čas jeho narození, velmi přesně popsal jeho povahu  a předpověděl budoucnost.

Ve výkladu horoskopu se psalo o vysoké inteligenci, bystrosti, nekonvenčnosti ale i touze po výjimečnosti, chorobné ctižádosti, dravosti, asociálnosti a krutosti které mu přinesou na jedné straně velké úspěchy, ale i mnohé konflikty a problémy.

Cesta k vrcholu pro Albrechta začala během Stavovského povstání, kdy se postavil na císařskou stranu proti českým stavům. Po vítězství se stal spolu s několika významnými politiky a obchodníky členem mincovního konsorcia, které razilo znehodnocené mince. Podnik sice skončil státním bankrotem, Albrecht však vydělal jmění. Ještě většího majetku nabyl nákupem konfiskátů po protestantských šlechticích a spekulacemi s nimi. Založil obrovské panství, které se doslova stalo státem ve státě. Mnoho peněz investoval do rozvoje Českolipska, Jičína a Frýdlantska. Razil i vlastní mince.  

V roce 1625 byl jmenován do funkce generalissima rakouské armády. Jako schopný vojevůdce vybojoval řadu bitev a zabránil porážce Rakouska v třicetileté válce. Doslova si vybudoval vlastní armádu. Získal si však zároveň díky své hrubosti,  intrikám a ctižádosti mnoho nepřátel v armádě a u dvora.

Ještě před vrcholem kariéry v armádě, v roce 1625 požádal Albrecht Keplera o druhý horoskop. V něm Kepler předpověděl na počátek roku 1634 významné neshody s okolím a kritické období jeho života. V lednu 1634 byl císařským dekretem zbaven velitelské funkce, neboť se šířily zvěsti o zákulisním vyjednávaní Albrechta s protestantskými nepřáteli. Dne 25.2.1634 byl již dosti nemocný Albrecht z Valdštejna v Chebu pravděpodobně na příkaz císaře zavražděn.

Albrecht zemřel jako jedna z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy. O čtyři roky později po Janu Keplerovi, který do historie vstoupil jako jedna z nejvýznačnějších postav vědy, ač astrologie které se věnoval je dnes mnohými vědci vnímána jako pavěda. 

Schwarzenbergové

Pouť za dějinami české šlechty nemůžeme ukončit jinak, než upomínkou na další významný šlechtický rod, který se zapsal do dějin Čech.

Rod mající francký původ je poprvé zmíněn ve 12.století. V 15.století bojovali jeho příslušníci na straně Zikmunda proti Husitům vedených zemanem Janem Žižkou, za což získali první významné majetky v Čechách.

Zlatý věk Schwarzenberků v Čechách začíná až koncem 17.století  kdy postupně koupili rozsáhlé panství v jižních Čechách v minulosti vlastněné Rožmberky. Za vlády Habsburků zastávali také významné politické a církevní funkce v Čechách i monarchii.

O nejznámějším příslušníku rodu Karlu Schwarzenbergovi se jistě nemusím dlouze zmiňovat. Tématu prezidentské volby v lednu 2013 kdy se střetl s Milošem Zemanem jsem věnoval řadu článku. Volil jsem tehdy Zemana jako menší zlo, neboť jsem měl větší obavy ze ztráty státní nezávislosti po zvolení K.S.

Končím seriál o historii Čech a Moravy s tím, že občas stojí za to si uvědomit několik historických faktů, třeba v době kdy jdeme volit. I když dobové kulisy se mění, tak člověk a jeho myšlení a chování zůstávají v podstatě stejné.