Zápisky z cesty do Alp

Po několika letech, kdy se mé dovolené točily kolem moře, jsem letos zamířil pro změnu do vysokých hor. Rozhodl jsem se vydat za čtyřtisícovými vrcholy a tak jsem navštívil hornaté Švýcarsko, pyšnící se jejich největší četností. 

Zájezd se jmenoval „Turistika pod Matterhornem“ a pořádala ho jedna česká cestovka. Ráno ve středu 25. 7. jsem se sbalil a večer již z Prahy mířil autobusem přes Německo a Rakousko do Švýcarska.

Lucern a Pilatus

První zastávkou na cestě do Alp bylo město Lucern. Je vyhledáváno turisty zejména svou malebnou polohou. Nachází se na konci Luzernského jezera, z něhož vytéká řeka Reeus. Již kolem roku 750 byl na území budoucího města postaven benediktinský klášter. Symbolem města je však dodnes množství mostů přes řeku Reeus z nichž nejznámějším je malbami zdobený dřevěný kapličkový most původem ze 14.století. Ve městě mně mimo jiné zaujal pohled na dno řeky. Tekoucí voda zde byla dokonale průhledná a čistá.

Kousek od města se týčí majestátná hora Pilatus o nadmořské výšce okolo 2200 m. Je spojena s řadou legend. Podle některých byla domovem draků, jiné říkají, že zde zemřel a byl pochován Pilát Pontský, starověký římský správce Judee, který podepsal rozsudek smrti nad Ježíšem. Na horu jsme se vydali lanovkou a díky krásnému slunečnímu počasí se nám naskytla možnost z vrcholu pozorovat třetinu Švýcarska, jak to také  popisují turističtí průvodci. Hora Pilatus je dnes spojena s ještě jednou raritou. Dolů jsme se vydali zubačkou, která je ve vrcholných partiích vůbec nejstrmější kolejnicovou dráhou na světě.

Mont Blanc a Chamonix

Další den našeho zájezdu jsme si odskočili z místa našeho ubytování, kterým bylo město Sion do Francie. Cílem bylo absolvovat túru na protilehlém svahu k  4800 metru vysokém Mont Blancu „Bílé hoře“. Opět bylo krásné slunečné počasí (to je jistě příjemné pro turisty ale již méně pro přírodu- i zde jsou vidět jasné známky deficitu srážek a sucha)  a tak po celou dobu tury ve vysokohorském terénu jsme mohli obdivovat masiv tohoto a dalších sousedních sněhem a ledem pokrytých vrcholů.

Po několika hodinách tury jsme sestoupili hluboko dolů do údolí, kde se nachází město Chamonix, francouzská brána do Alp. Ve městě jsem obdivoval především osobitou architekturu zdejších domů a staveb.

Město Sion

Místo, kde jsme byli ubytováni, ve mně v první chvíli vzbudilo rozpaky. Náš hostel se nacházel v sousedství panelových domů, kousek od místního poměrně rušného nádraží. Rozčarování bylo však vystřídáno krásnými zážitky v historické části města. Jednak jsem mohl obdivovat památky města, považovaného za nejstarší město ve Švýcarsku svými kořeny sahající do římských dob a kochat se večerním,  pohledům na město z opevnění dvou zdejších středověkých hradů.  

Ale také jsem byl svědkem unikátní kulturní akce, kdy pouštěná hudba slavného italského skladatele Vivaldiho byla doprovázen obrazovou projekcí promítanou na stěny a okna mohutné hradní pevnosti v čase kdy velká část města obdivovala úplné zatmění Měsíce, mimochodem z astrologického hlediska negativním jevem.

Saas Grund a Saas Fee

Dalším cílem našeho putování Alpami se stalo město Saas Grund (1562m), odkud jsme se lanovkou dostali poprvé nad výšku 3000 metrů a mohli se projít až k hraně jednoho z mnoha alpských ledovců. Ten pohled zblízka mně ale poněkud zklamal. Byla to taková směs ledu a špinavého štěrku. Stejně jako v Rakousku i ve Švýcarsku ledovce tají, jako jeden z projevů rychle postupující klimatické změny.

Z masivu hory jsme se vydali na dlouhý mnohahodinový pochod až do města Saas Fee (1800m), patřících k nejoblíbenějším horským střediskům ve Švýcarsku.  Během této cesty se poprvé a naposledy našeho zájezdu zatáhla obloha a začalo pršet. Nicméně na konci túry se mraky začaly rozpouštět a nám se opět otevřely pohledy na majestátné alpské vrcholy.

Zermatt a Matterhorn

Závěrečným cílem našeho zájezdu se stala bezesporu nejpůsobivější hora v Alpách,  necelých 4500 metrů vysoký Matterhorn. Putování k úpatí hory začíná ve známé alpském středisku Zermatt. Dostat se do města vlastním autem či autobusem není možné. Kvůli ochraně ovzduší jsou možné jen dva způsoby dopravy. Jednak vlakem a pak elektricky poháněnými taxíky, jejichž služby jsme využili i my. Z města Zermattu pak vede lanovka, kterou je možno dostat se až do výše 2600 metrů.

Z její horní stanice jsme se již pěšky vydali k úpatí hory. První část byla pohodlná jen s mírným stoupáním. Až závěrečná část cesty k chatě Hornli Hutte ve výšce 3260 metrů byla prudká. Vzhledem k tomu, že hora je velkým lákadlem pro turisty, závěrečné stoupání vypadalo jako na Václaváku. Ale i tak stálo za to dotknout se úpatí této hory ve tvaru trojbokého jehlanu a pozorovat zblízka nejen její vrchol, ale také okolní kopce. Během zdejšího hodinového pobytu jsem několikrát zaslechl silné dunění. Bylo způsobeno pády hromad kamenů uvolňujících se z tajícího ledu a sněhu. I proto je výstup na tuto čtyřtisícovku pro horolezce nebezpečný.

Zpět do Zermattu jsem se jako jeden z mála účastníků zájezdu vrátil pěšky. Sestoupil jsem brzy z hlavní frekventované trasy a začal obdivovat klid a ticho vysokohorské přírody. Silně jsem vnímal to, co vede řadu filozofů a mystiků k rozhodnutí vydat se vysoko do hor a tam nerušeni okolními třeba i dobrými organickými vlivy rostlin vnímat co možná v největší hloubce duchovní realitu.

Po několika hodinách jsem nakonec sestoupil až do Zermattu. Na konci jsem již notně spěchal, abych stihl domluvený čas odjezdu. Spěchal jsem zbytečně. Poslední účastníci zájezdu dorazili až hodinu po mně. Po celou túru i v těch nejvyšších polohách bylo teplo. A ač Zermatt leží ve výšce přes 1600metrů, i v podvečer tam byla na ukazateli teplota 29°C. Již notně unaveni, ale přesto spokojeni jsme se nakonec všichni ve zdraví bez úrazu „nalodili“ do autobusu a zamířili zpět do ČR.

Pár zajímavosti o Švýcarsku

Za rok vzniku Švýcarska je považován rok 1291, kdy se spojilo několik samostatných kantonů, původně nezávislých. Trvalá neutralita Švýcarska byla uznána velmocemi na Vídeňském kongrese v roce 1815.

Ve Švýcarsku jsou čtyři úřední jazyky: němčina, francouzština, italština a retorománština. Žije zde ale již i mnoho přistěhovalců. Když jsem se jeden večer vypravil na procházku do moderní části města, více než původních Švýcarů jsem viděl černošské a arabské obyvatele města. Podle statistik tvoří asi pětinu současných obyvatel země. Nicméně si Švýcarsko stále uchovává pověst země, kde je čisto a uklizeno. Jen výjimečně jsem spatřil ve městě místa s odpadky na zemi.

O Švýcarsku je všeobecně známo, že je tam hodně draho. Je přitom zajímavé, že třeba cena piva je stejná ve městě, jako na vysokohorské chatě ve výšce 3200 metrů ( mezi 7 až 10 franky, což je okolo 200Kč). Nejdražší jsou ale švýcarské hodinky. Ve výlohách jsem viděl i na první pohled běžné hodinky o ceně v přepočtu na naše koruny přesahující 300000Kč.

V řadě švýcarských kantonů platí přísná regulace sběru hub. V některých kantonech je povoleno mít v košíku jen jedno kilo hub na osobu, v jiných je vyhrazeno období od prvního do desátého každého měsíce, kdy se houby nesmějí sbírat, někde je sběr hub zakázán úplně. Pokuty za porušení zákazu jsou veliké a pohybují se na naše peníze okolo 30000Kč. Takže pro neznalého českého turistu může taková smaženice ve Švýcarsku přijít i velice draho.