Zápisky z cesty po Slovinsku

Slovinsko svou rozlohou patří k nejmenším zemím v Evropě. Počtem přírodních krás však patří v Evropě k těm nejbohatším.

Ve starověku zemi obývali Ilyrové a po nich Keltové. Postupně se území Slovinska stalo součástí Římské říše a po jejím zániku byl zde patrný i vliv Byzance.

V období stěhování národů na území Slovinska dorazili Slované, nicméně slovanský stát se na tomto území neprosadil. Slovinsko se postupně stalo součástí západních katolických říší: říše Francké, Německé a Habsburské s tím, že zde silně zasahoval i vliv maďarský. Po roce 1918 se významná část Slovinska stala součástí Itálie a jen malá část Jugoslávie. Po roce 1945 se stalo Slovinsko republikou v rámci Jugoslávské federace a v roce 1992 získalo nezávislost jako první a nejbohatší stát bývalé Jugoslávie.

Slovinsko jsem navštívil v rámci pětidenního poznávacího zájezdu, jehož zaměření bylo jak na vnitrozemí, tak na pobřeží Slovinska.  

Lublaň a Terst

Místo našeho ubytování na zájezdu bylo velmi blízko míst, kde byl točen známý film „Účastníci zájezdu“. A vskutku začátek zájezdu film hodně připomínal. Po výjezdu autobusu z Brna jsme si všichni vyslechli kázání řidiče, co vše bychom v autobuse neměli dělat a o tom jak jej neukáznění turisté zaneřáďují, s tím, že chyběla jen slova o kradených podšálcích.

Prvním cílem naší cesty se stala Lublaň, hlavní město Slovinska. Dominantou města je hrad s krásnými výhledy do okolí. Vede na něj zubačka, za kterou zaplatíte 4 eura. Vězte však, že na hrad vystoupíte podstatně rychleji pěšky za 5 minut s tím, že nebudete muset vystát dlouhou frontu na zubačku.

Město Lublaň je ale stejně jako Praha městem řeky. Centrem protéká řeka Lublanice, kolem které se nachází řada historických staveb, stejně jako společenský život města. Moderní historii města, stejně jako celého Slovinska proslavila i nám v Čechách dobře známá osoba architekta Josipa Plečnika.

Ve městě ten den bylo pořádné vedro, které v kombinaci s únavou po probdělé noci způsobilo, že mou prioritou byl pobyt ve stínu. Jednou ze staveb, které mně hodně zaujala, byla budova střední elektrotechnické školy z roku 1906.

I když náš zájezd se týkal Slovinska, místem našeho ubytování byla Itálie, respektive předměstí města Terst. A to zřejmě díky vysokým cenám ubytování a služeb ve Slovinsku.

V Terstu jsme poprvé spatřili moře a také si mohli projít několik památek v blízkosti nábřeží. Významný italský přístav byl v minulosti nejvýznamnějším přístavem Habsburské monarchie. Po roce 1945 si město nárokovala i Jugoslávie, připadlo však nakonec po dlouhých tahanicích Itálii.

Predjamský hrad a Postojna

Druhý den pobytu jsme opět zamířili do slovinského vnitrozemí. První zastávkou se stal Predjamský hrad. Jedná se o stavební unikát, neboť jeho část byla vytesaná přímo do skály. Byl vybudován ve 12.století a svou polohou byl takřka nedobytný. Až v 15. století jej dobyl loupeživý rytíř Erasmus Jamský, spojenec uherského krále Matyáše Korvína. Nakonec byl hrad dobyt Rakušany a sám Erasmus poněkud potupně zemřel, když dělová koule obléhatelů hradu zasáhla záchod, kde právě seděl.

O několik kilometrů dál leží Postojna. Jedna z nejznámějších jeskyní v Evropě, navštěvována stovkami tisíc lidí ročně. I když vstupné stojí 28 eur, návštěva jeskyně rozhodně stála za to. Zážitkem je již 2 km dlouhá cesta vláčkem do nitra jeskynního komplexu. A pak vlastní procházka jeskyní, ve které můžete obdivovat nejrůznější krápníkové struktury a především obrovské  prostory, které nemají u nás obdoby. Do toho nejvyššího se vejde až 10000 lidí a v minulosti se stal již místem význačných hudebních koncertů.

Z Postojny jsme se vydali autobusem dál, směrem k moři. Předpověď počasí na tento den slibovala déšť a bouřky. Během cesty se spustila taková průtrž mračen, kterou dlouho nepamatuji. Když jsme dojeli do letoviska, opět svítilo Slunce.

Na pobřeží Jadranu

Jadranské pobřeží Slovinska měří jen okolo 50 km. Patří však k těm nejčlenitějším. Je lemováno luxusními a velmi hezky upravenými letovisky.

Strávili jsme zde jeden a půl dne relaxací, koupáním a procházkami letoviskem Podgorože a dvěma historickými městy nesoucími stopy benátské architektury. Prvním z nich bylo městečko Pirana nacházející se na úzkém poloostrově.

Druhým město a přístav Kooper s řadou historických staveb od románských dob.

Moře zde bylo teplé a čisté, lákající ke koupání.

Na většině míst kolem pobřeží vedou velmi dobře upravené cyklostezky, po kterých se můžete projet na vypůjčeném kole.

Večer můžete obdivovat i západy Slunce. 

Triglavským národním parkem

Poslední den našeho pobytu ve Slovinsku patřil horám. Opustili jsme hotel v Terstu a zamířili na sever do oblasti Julských Alp, jejichž nejvyšší hora Triglav přesahuje výšku 2800 metrů.

První zastávkou byl největší slovinský vodopád Savice. Za cestu k němu zaplatíte 3 eura, ale upřímně: v sousedním Rakousku najdete mnoho výrazně mohutnějších vodopádu, než je tento.

Velmi krásné je však Bohnijské jezero uprostřed majestátných hor. V okolí stojí jen jeden hotel a mnoho metrů čtverečních veřejných tábořišť.

Dalším místem našeho putování se stala Vintagarská soutěska. Je krásná, ale i zde najdete více „adrenalinovou“ v blízkém Slovensku v Malé Fatře (Janošikovy diery), kde nemusíte platit vstup 7 eur.

Po procházce soutěskou jsme sestoupili do městečka Bled, lázeňského centra v blízkosti stejnojmenného jezera. Voda zde byla teplá a naprosto průzračná, ideální pro koupání. V jezeře se nachází malý ostrov, který byl již od pravěku místem duchovních obřadů a poutí. Díky tomuto faktu jsem se jej rozhodl i navštívit a opravdu při přiblížení lodí ke břehu pocítil silný duchovní vliv. Škoda, že i zde na tomto duchovním místě, je přehnaný vliv komerce. Nejen za dopravu lodí na ostrov se platí 12 eur, ale zpoplatněna je na ostrově i návštěva místního poutního kostela.

Před soumrakem jsem stihl ještě obejít celé jezero a vystoupit na hrad, který se nad jezerem tyčí. Pak následovalo již noční čekání na odjezd autobusu a přesun přes Rakousko domů.

Slovinsko jsem během své návštěvy poznal jako krásnou zemi. Všude bylo čisto a upraveno. Tím mi tato země hodně připomínala sousední Rakousko, jehož vliv je ve slovanském Slovinsku stále výrazně patrný. Určitě bych tuto zemi ještě někdy navštívil a poznal v rámci nějakého turistického zájezdu hlouběji především krásu Julských Alp.