Svědkové Ježíšova vzkříšení

Velikonoce jsou svátky, kdy si připomínáme triumf zla ústící v bolestnou a těžkou smrt muže, který byl největší nadějí tehdejší doby. Jsou to ale i svátky naděje spojené s tajemnou události Ježíšova zmrtvýchstání.   

Je neděle, boží hod velikonoční, vrchol velikonoc, den Ježíšova vzkříšení, kdy si křesťanský svět připomíná, že život a dobro nakonec vždy překoná smrt a zlo. 

Letošní velikonoce jsou slaveny ve významném období. Máme za sebou úplňkovou noc. Jen před pár dny na obloze vyvrcholila konjunkce dvou velkých planet Jupitera a Neptuna, astrologická konstelace významná hlavně z duchovního hlediska. Stojíme na konci dostředivého věku Ryb které bylo spojeno s křesťanstvím a na počátku odstředivého věku Vodnáře které bude provázeno novým náboženstvím, vycházejícím z učení posledního přinašeče Josefa Zezulky. 

V diskuzi pod mým posledním článkem Ježíš a Barnabáš mně pan Bicera vyzval k zamyšlení, ve kterém bych přirovnal tehdejší situaci v Izraeli mezi Římem a Izraelem k současné situaci mezi Ruskem a Ukrajinou. Myslím, že srovnání není úplně namístě, obě situace jsou odlišné a mají rozdílné kontexty. Nicméně co srovnatelné je, to je reakce lidí na archetypální Pilátovu otázku: Chcete propustit zločince Barabáše, či nevinného Ježíše? 

Hlas pro Ježíše byl hlasem pro světlo, lidskost, moudrost, vzájemnost. Byl hlasem pro obtížnou a náročnou cestu, ale byl hlasem pro cestu míru a pokroku.

Hlas pro Barabáše byl hlasem pro temnotu, nelidskost, primitivnost, barbarství a zlobu. Byl hlasem pro válku a ničení, které nemohlo v té době skončit jinak než národní katastrofou: zničením Jeruzaléma, vyhnáním židů z vlastní země a následnými staletími útlaku a pronásledování. 

Obdobně i právě nyní jako jednotlivci a celé národy symbolicky hlasujeme. Je zde hlas pro cestu lidskosti, která nám zajistí relativně méně bolestný proces transformace společnosti, jejíž uspořádáni a fungování bude rezonovat s novým vlivem začínající vodnářské epochy. Nebo dáme hlas zlu a nelidskosti, které nemohou skončit jinak než světovou válkou a obřím kataklyzmatem biblických rozměrů. 

Vraťme se ale nyní k Ježíšově příběhu. Ježíš po několika hodinách těžkých bolestí a trápení umírá na kříži. Jeho tělo je zabaleno do plátna a umístěno do hrobu, který je zapečetěn obřím kamenem. K hrobu je postavena římská stráž, která má za úkol hrob hlídat, aby tělo nemohl někdo ukrást. I Římanům se donesly zvěsti o tom, že zmrtvýchstání bylo samotným Ježíšem předpovězeno.

Prvními svědky vzkříšení byli tak římští vojáci. Jejich popis zaznamenávají apokryfy. Údajně spatřily dvě světlem zalité postavy, které odvalily kámen, vstoupili do hrobu a ven již vyšly již i se vzkříšeným Ježíšem. 

Prvními svědky vzkříšení z řad Ježíšových stoupenců byly ženy, které se vydaly navštívit hrob. Když jej spatřily prázdný, nejdříve si mysleli, že jej Římané vykradli. Přítomná zářící postava jím však sdělila, že Ježíš žije. Při cestě od hrobu k ním přistoupil pocestný. Jistou dobu jím trvalo, než si uvědomili, že mluví se vzkříšeným Ježíšem.

Poté jej spatřil Petr a až nakonec se Ježíš zjevil v Galilei všem zbylým apoštolům a pokáral je za malověrnost. I když jím o svém vzkříšení před svou smrtí hovořil, nevěřili mu. Jak známo, Tomáš uvěřil až ve chvíli, kdy si sáhl na Ježíšovo tělo. 

Vzkříšený Ježíš pak s apoštoly trávil ještě několik dní. Pověřil přitom jednoho z apoštolů, Petra, vedením hnutí. Petr neměl schopnost Ježíše vnímat pravdu přímo, získal však tuto možnost duchovním napojením na Ježíše. Na konci života měl toto předat dalšímu. Za nástupce apoštola Petra se dnes považují římští papežové. Tuto schopnost, v terminologii církve se hovoří o papežské neomylnosti, již ale nemají. Je to proto, že řetěz nástupnictví se zpřetrhal. Jednak tím, že papež se začal stávat papežem volbou a pak také proto, že mnozí papeže byly slušně řečeno na mnohem nižší duchovní úrovni, než úřad vyžadoval. Dnes máme papeže Františka. Podle proroctví svatého Malachiáše z 12.století má být papežem posledním. Svůj úřad bude vykonávat v době velkého soužení, na jehož konci bude Řím zničen. Uvidíme již brzy zda se toto proroctví splní.

Biblická evangelia končí Ježíšovým nanebevstoupením. Ježíš vyzval své učedníky aby po světě šířili evangelium, řekl že nadále v duchu bude spojen se všemi a před zraky apoštolů se rozplynul v oblaku. Apoštolové pak vskutku byly Ježíšem dále vedeni. Mnozí z nich nejen kázali, ale podle vzoru Ježíše i léčili mrtvé. Většina z nich skončila násilnou smrtí. Jen snad apoštol Jan a Maří Magdaléna, nejoblíbenější Ježíšova žákyně a první které se Ježíš po své smrti zjevil zemřeli přirozenou smrtí. 

V následujících stoletích se Ježíš zjevil mnohým, některým předal i různá poselství. To jak jej dokázali přijmout a tlumočit záviselo na jejich čistotě a duchovní úrovni. Jedním z vizionářů byl i páter Pio, italský kněz, který ve 20.století vybudoval nemocnici v San Giovanni Rotondo. Do historie vstoupil četnými zázraky. Měl na těle krvavé rány-stigmata, několik let vůbec nic nejedl, byl schopen bilokace-byl zároveň viděn na různých místech, viděl do budoucnosti i lidských srdcí. Po smrti se jeho tělo nerozpadlo, ale zůstalo ve stavu jakoby spal. Zjevení Ježíše popsal takto: 

"V pátek ráno jsem byl ještě na lůžku, když se mi zjevil Ježíš. Ukázal mi velký zástup kněží řeholních i diecézních, mezi nimiž byly různé církevní osobnosti. Z nich někteří právě celebrovali, jiní se k tomu připravovali, jiní odkládali bohoslužebná roucha. Pohled na Ježíše ve stavu úzkosti mě naplnil velkým utrpením a chtěl jsem se ho zeptat, čím tak převelice trpí. Neměl jsem pro to vysvětlení. Jeho pohled se obrátil k oněm kněžím. Ale pak jako zděšený, jakoby byl unaven z této podívané, se obrátil ke mně, a s nesmírnou hrůzou jsem spatřil dvě slzy, které mu stékaly po tvářích. Odvrátil svou tvář od toho zástupu kněží s výrazem velkého znechucení a zvolal: Řezníci!"

Proč to slovo Řezníci? Kdyby si Ježíš tehdy dal na poslední večeři pečeného beránka jak mnozí stále soudí, byl by Ježíš řezníkem také.

Součástí zjevení pro patera Pia byly i proroctví o "konci světa". Zaznělo v nich i toto:

"Lidstvo zažije tragédii. Mnozí budou přemoženi a nakažení jedy. Já však zůstanu blízko těch, kteří budou mít čisté srdce. Měsíc květen bude tragickým měsícem."

Ve svých vizích popisuje Pio zničení země, válku sužující Evropu, vlny tsunami které zatopí některé pevniny,  třídenní zatmění, kdy bude otrávený vzduch a nebude radno opouštět své domovy. Zdůrazňuje ale i to že se oddělí "zrno" od "plev" a lidé "bohabojní" budou zkázy uchráněni. 

Zmrtvýchstání byla událost která z hlediska Ježíšovy osoby žádný význam. Zmrtvýchstání, stejně jako jakýkoliv jiný zázrak nedokazuje samo o sobě něčí božství. Na světě, hlavně v Tibetu žijí lidé, kteří jsou díky dlouhodobému jógickému školení opravdovými divotvorci, bez toho, že by tím automaticky byly na vysoké duchovní úrovni. Schopnost dematerializace a následné materializace fyzického těla patří mezi tyto schopnosti. 

K zmrtvýchstání došlo proto, aby Ježíš svým stoupencům dodal posilu a naději. Byl to, ale i vzkaz lidem moderní doby o tom, že jejich materialistická představa o fungování světa se od skutečné reality zásadně liší. Až moderní věda 20.století dokázala detailně prozkoumat Turínské plátno, o kterém se po staletí tradovalo, že v něm byl zabalen Ježíš. Podle všech nedávných výzkumu je skutečně pravé. Neshody s datováním radiokarbonovou metodou byly způsobeny kontaminací plátna při požáru ve středověku. Plátno nám umožňuje detailně poznat čím vším musel Ježíš projít při bičování a křižování. Nyní víme i to, že měl krevní skupinu AB a že to byl muž silné postavy a vysoký 187cm.  

Jsem rád, že v roce 2010 jsem i já osobně měl možnost při návštěvě Turína, toto plátno na vlastní oči v místní katedrále spatřit.