Karma. Bohužel i zde v diskuzi často pozoruji snahu některých dělit diskutujcí na dvě

skupiny - "tábory" - které si jdou vzájemně "po krku". Smutné zjištění.

Za svých 55 let života jsem zjistil, že všechny proklamované ideály o lidech jsou jen nereálné iluze. Pravda o nás lidech:

Lidé jsou parchanti, kteří - jakmile dostanou příležitost - tak zvlčí. Jediné, co nás nutí chovat se "slušně a lidsky", je to, že většina z nás prostě nemá ty příležitosti.

O tom svědčí, co se stane s člověkem, když vstoupí do politiky.

Pěkný článek o mechanizmu vedoucímu k těmto zrůdnostem napsal Marek Vácha

http://blog.aktualne.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=23234

"Minulost nás poučila o jednom: vždy když jsme začali dělit lidstvo na dvě velké skupiny, na nás a ty ostatní, nikdy to nedopadlo dobře. Pokud totiž přesvědčíme sami sebe, že ta druhá skupina lidí vlastně ani lidé nejsou, pak nás nezastaví žádný etický systém na světě. A je jedno, zda jsou na druhé straně mentálně nemocní, „vši“, jak kdysi nazývali nacisté Židy, inyenzi, „švábi“ ve rwandském konfliktu nebo „nevěřící psi“ v mnoha minulých i současných konfliktech náboženských. Pravdu má onen hořký povzdech, že lidstvo lze rozdělit na dvě velké skupiny lidí. Ta první si myslí, že lidstvo lze rozdělit na dvě velké skupiny lidí. Ta druhá si myslí, že ne."

Pobaltské státy byly od jara 1918 do r.1940 samostatnými státy. Sovětská anexe r.1940 přispěla k tomu, že tamní židé se hbitě přidali na stranu sovětskou a byli nápomocní při udávání těch, kteří se sovětským orgánům nehodili do krámu. V prvé řadě se jednalo o občany vzdělané a ty, jimž se režim bolševický nezamlouval. Proto tisíce jich putovaly do lágrů na Sibiři. Po Stalinové smrti při amnestii se jich vrátilo zpět jen hrstka. No a útok wehrmachtu v létě 1941 do SSSR byl považován zprvu místními občany za osvobození od sovětského bolševismu. Proto mnozí Němcům pomohli s upozorněním, kteří jsou těmi tamními židy. Jednalo se vlastně o odplatu za to, jak se židi zachovali při sovětské anexi