... minimální vzdálenost, kterou můžeme změřit, skutečně existuje. Je to tzv. Planckova délka (nagooglete). Tím padá ta plytká teze o duálnosti světa.

... další plytká fráze je to s tím úhlem pohledu. Úhel s tím nemá co do činění, ale rychlost pozorovatele - případně gravitační pole, vždyť to sám píšete.

... to s tím způsobem vnímání pochází ze staré Indie, kde se věřilo na kastování. Motat do toho moderní fyziku není příliš moudré, i když to euro-hinduisté rádi dělají (to, čemu se říká ezoterika). Ve skutečnosti tím bylo míněno, že učenec se nemůže vžít do vnímání vojáka a ten zase do vnímání učence (atd.)

... pokud něco jde (ponořit se do dalšího rozměru), pak by to mělo být falzifikovatelné. Tvrdit, že jsem se ponořila do dalšího rozměru můžu, pokud to ale neumím falzifikovat, zůstane to jen pohádkou. V tomto případě pohádkou, kterou vypráví jen pár lidí na planetě.

Ten váš odkaz je už naprosto drsná ezoterika. Nějaké důkazy pro tvrzení v tom odkazu by nebyly?

Plancova délka? Matematický konstrukt bez fyzikálního opodstatnění. I kdyby existovala, tak i ona musí podléhat relativitě. Tedy z různých pozic pozorovatele bude mít různý rozměr. A tak bude obejita. Pro mně je vesmír fraktálem, kdy se při zmenšování budeme stále a stále nořit do nižších a nižších vesmírných sfér až nakonec vrátíme tam odkud jsme vyšli. Což se ale nestane, protože nekonečno nikdy neurazíme.

Co se týče úhlu pohledu, tak matematický pojem úhlu jsem tím nemyslel. Myslel jsem pozici pozorovatele.

A to ostatní již nebudu komentovat. Takže hezký den. Počítač teď vypnu a již jej dnes neotevřu. Jdu udělat něco pro své tělo-jdu si ven zaběhat.

Může se měnit rychlost světla ve vakuu?

Toť otázka. Rychlost světla stejně jako princip neurčitosti, či horizont událostí je určitou hranicí, horizontem toho co jsme schopni pozorovat a co již ne. Můžeme si to připodobnit námořníkovi stojícímu na lodi jak se rozhlíží kolem sebe. Díky zakřivení země dohlédne do určité vzdálenosti, dále již ne. Když se vydá k onomu horizontu, tak spatří místa, která dosud neviděl. Ale vzdálenost k horizontu se nemění.

Takže rychlost světla může zůstat konstantní z pohledu jednoho pozorovatele, ale přitom jinak to uvidí pozorovatel v jiné soustavě. Když se kosmická loď přiblíží rychlosti světla, pozorovateli ze země se bude zdát, že loď letí skoro tak rychle jako světlo. Přitom však kosmonautovi se bude zdát rychlost světla stále stejně nedosažitelná jako na zemi-posunou se horizonty.

I tu Planckovu délku můžeme vnímat jako konstantu. Problém je, že její velikost odvozujeme z metru. A metr již není konstantní veličinou, ale veličinou relativní závislou na stavu a pozici pozorovatele. Stejně jako čas. Pro obyvatele našeho světa urazí světlo vzdálenost mezi dvěma sousedními atomy ve zlomku sekundy. Z pohledu hypotetického obyvatele našeho podvesmíru k tomu bude potřebovat roky. To je můj názor.

Rychlost světla ve vakuu je stále stejná. Nikdo neprokázal, že by se mohla měnit.

Já to nerozporuji. Horizont na moři je také stále stejně daleko.

Horizont, pozorovaný z leže na nafukovacím lehátku na vodní hladině je vzdálen přibližně 1 km (+/- několik stovek metrů).

Horizont, pozorovaný z koše na stěžni, umístěném 20 metrů nad hladinou, je vzdálen kolem 15 km.

To nevypadá jako "stále stejně daleko".

Podle mne není vzdálenost obzoru moc dobrá analogie k neměnnosti lokální rychlosti světla ve vakuu.

Tak jasně. Nesmíte být takový hnidopych.

Ale to jsou právě ty "maličkosti", které esoterici záměrně zanedbávají, aby se vyhovělo kouzelným prostorům á la skladištím nadpřirozena, fraktálových konstruktům z dílny Homera Simpsona a mnoho dalšího. ))

Poznámka k planckově délce:

Planckova délka NENÍ odvozena z metru. Je odvozena z rychlosti světla a dalších fyzikálních konstant (nezávislých na pozici pozorovatele).

V metrech může být vyjádřena. Stejně tak ji ale můžete vyjádřit i v libovolných jiných délkových jednotkách a o metr ani nezavadit.